Zeyerova ulice

23.08.2022

1906

Biegelova malá pekárna stála na Wallensteinstrasse (“Valdštejnská”) a „Flösselberg“ (polovina “Feldgasse “ - “Zeyerova” směrem k městu). Ta musela po roce 1945 spolu s hostincem „Stadt Salzburg“ vlevo ustoupit rozšíření silnice.(archiv O.Musil)

Roh Zeyerovy a Chrastavské ulice kolem roku 1925 a 26.5.2022

archiv L.Mencl

https://www.numismatika-ostrava.cz/

Chrastavská ulice s hostincem „Stadt Salzburg“

Roh Zeyerovy ulice kolem roku 1938. V domku čp.260-I sídlila od března 1874 do října 1876 redakce Arbeiterfreundu. (zdroj Kniha o Liberci)

Roh Zeyerovy a Chrastavské ulice kolem roku 1938 a 26.5.2022

archiv Martin Hnilica

Valdštejnská ulice (M.Gergelčík)

Kleofáš Čuhadinger - Feldgasse je nyní Zeyerova, takže pokud jde to stejnou osobu a nepřestěhovala se (jméno a číslo domu v inzerátu je stejné jako na cedulích na baráku), tak ten velký dům vpravo vzadu by mohl být tento

Bylo zde k dostání pivo z dobrovického pivovaru. "Victualienhandel Josefine Raus" Dle novin Reichenberger Zeitung se jistá Josefine Raus nacházela v Liberci, Feldgasse č.9 (sedí s číslem na mém snímku), ale možná je to jen shoda jmen. Uvnitř obchodu poutač na zřejmě Cirkus s viditelným nápisem Reichenb....

autor příspěvku Tomáš Špáta

archiv Lyca Dee

Ulice Feldgasse byla přejmenována na ulici Zeyerovu a to po českém spisovateli Juliu Zeyerovi (autor příspěvku Lyca Dee)

archiv M.Gergelčík

Starobinec

Městský starobinec

v Zeyerově ulici vznikl těsně před koncem předminulého století, projektoval ho architekt Adolf Kaulfers a v letech 1898-1899 ho postavila firma Gustav a Ferdinand Mikschové. Rozsáhlá novogotická budova má 110 metrů dlouhé průčelí a původně byla rozdělena na tři části. Vpravo od vchodu bydlely ženy, nalevo muži a střed obývaly manželské páry. Ve střední části prvního patra se nacházela kaple, dnes ale tento prostor slouží už jen jako společenská místnost. Celková kapacita objektu byl 42 dvoulůžkových a 16 čtyřlůžkových pokojů. Dokola objektu se rozkládala zahrada o výměře 21 tisíc metrů čtverečních.

Dnešní využití (v roce 2008)

V současné době slouží obě budovy jako Domov mládeže. Jsou tu ubytováni studenti a žáci přibližně z 15 škol v Liberci, například SPŠ strojní a elektrotechnické a VOŠ, SPŠ stavební, SPŠ textilní, Střední školy právní a VOŠ právní, Střední zdravotnické školy a VZŠ, Gymnázia F.X.Šaldy, Střední pedagogické školy, Soukromé umělecké školy, a dalších.

Zeyerova (M.Gergelčík)

Liberec - starobinec a chorobinec

Dnes Vás zavedu na vyvýšeninu nad širokým údolím Nisy, nad dnešní stadion FC Slovanu, do míst, kde liberecký magistrát nechal v roce 1899 postavit městský zaopatřovací ústav ("starobinec" - v dnešní terminologii domov důchodců nebo penzion pro seniory) a o deset let později naproti němu městský "chorobinec" (politicky korektně zřejmě léčebna dlouhodobě nemocných, event. hospic). (autor článku Hana Kubíková)

Městský chorobinec

- ústav pro dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné - postavilo město naproti starobinci o deset let později. Stavba byla financována z darů úspěšných podnikatelů (stalo by se to dneska?). Projekt vypracoval městský architekt Josef Schuh, stavbu v secesním stylu provedl stavitel Gustav Habel. V polovině června 1910 byla stavba kolaudována a hned do ní byl umístěno 82 chovanců. O dalších 50 lůžek se kapacita zvětšila v roce 1930, kdy bylo pro sociální účely adaptováno podkroví.

Chorobinec

Liberecký kraj má zájem koupit od Liberce celý areál budov v Zeyerově

Čtvrtek, 29. února 2024, 14:00 Liberecký kraj má zájem koupit od Liberce celý areál budov v Zeyerově ulici, který město postavilo na přelomu 19. a 20. století pro takzvaný starobinec a chorobinec. Budovy má kraj ve výpůjčce na 50 let, v posledních letech sloužily jako internát, kraj by ho chtěl ale přestavět pro potřeby speciálního školství. Hodnotu rozsáhlého areálu odhaduje město zhruba na 250 milionů korun, řekl primátor Jaroslav Zámečník (Starostové pro Liberecký kraj).

Areál stojí na vyvýšenině nad širokým údolím Nisy, nad dnešním stadionem FC Slovan. V roce 1899 tam nejprve magistrát nechal postavit městský zaopatřovací ústav a o deset let později naproti němu městský chorobinec. Jde tedy o historický majetek města. "My jsme původně, před několika lety, nechtěli vůbec připustit, že by město ty historické budovy do budoucna nemělo, měli jsme za to, že by si je město mělo nechat, proto jsme je kraji na 50 let zapůjčili," řekl Jaroslav Zámečník. Teď podle něj ale vedení města prodej připouští, pokud bude mít kraj rozvojový plán, poslední slovo ale budou mít zastupitelé. V původním starobinci v současné době funguje krajský domov mládeže pro středoškoláky, druhá z budov - bývalý chorobinec, je od roku 2017 prázdná. V době pandemie posloužila k ubytování lidí bez domova a lidí trvale vykázaných z domova, které bylo třeba umístit do karantény. Předloni ji kraj využil k přechodnému ubytování zhruba 200 uprchlíků před válkou na Ukrajině. "Budeme ji rekonstruovat na speciální školu pro děti s kombinovaným postižením," řekl hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Přestavba budovy přijde bezmála na 162 milionů korun, práce by měly začít v březnu a první školáky by měla přivítat už 1. září 2025. "Máme zájem ten areál využít pro další rozvoj speciálního školství pro celý Liberecký kraj. Původně jsme předpokládali, že bychom už touhle dobou mohli mít nějaké architektonické studie, odhady nákladů. Zatím je nemáme. Informovali jsme vedení města, že je budeme mít zřejmě až na podzim," dodal Půta. Rozhodnutí o odkoupení areálu tak podle něj bude zřejmě až na nově zvoleném krajském zastupitelstvu. Počet dětí, které potřebují speciální vzdělávací programy, podle hejtmana roste. "Roste asi víc, než by kdokoliv ještě před deseti lety předpokládal. My třeba nemáme denní centrum pro děti s postižením autistického spektra v Liberci a rodiče musí za touto službou se svými dětmi dojíždět do Jablonce. Máme těch plánovaných aktivit poměrně velké množství, takže rekonstrukce té menší budovy v areálu v Zeyerově ulici je jen první krok," řekl Půta. Kraj má podle něj zájem areál od města koupit, protože výpůjčka, byť dlouhodobá, není ideální pro plánování dalších investic do jeho rozvoje.

Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/35421-liberecky-kraj-ma-zajem-koupit-od-liberce-cely-areal-budov-v-zeyerove-ulici.html?utm_source=copy

Internát dívčí Zeyerova ulice rok 1972 (archiv Zdeněk Morávek)

archiv Pavel Jiří Votava

Zeyerova ulice (archiv Mirek Endrle)

1763

Malé náměstí

Rudolfův špitál (dnes ZŠ)

CHUDOBA A STÁŘÍ CTI NETRATÍ

Z chudobince škola

O tom, že je to tak, věděli už naši předkové. A proto se o staré, chudé a nemocné lidi většinou starala vrchnost, město nebo stát. První špitál, jak se dobově říkalo tomu, čemu se dnes říká domov důchodců, stával v Liberci na místě Anenského dvora (nádraží městských autobusů ve Fiignerově ulici). Tehdejší majitelka panství Kateřina z Redernů jej nechala postavit v roce 1607 a zprvopočátku sloužil pro šest chovanců. Později, po jeho rozšíření, v něm mohlo být až dvanáct osob.

Počátkem 19. století byl stav tohoto špitálu tak špatný, že musel být nakonec zbořen. Roku 1835 byl však postaven nový a také pro 12 lidí. Tentokrát již ne panstvem, ale městem. Stával na Malém náměstí poblíž kostela sv. Kříže. Dnes je v něm fara arciděkanství. V roce 1873 byla postavena budova, v níž je umístěna základní škola, jejíž hlavní vchod je ze Šamánkovy ulice, ale vchází se do ní z Masarykovy třídy. Tato rozložitá třípodlažní budova byla původně postavena jako městský chudobinec. Ve slohu novorenesančním ji postavil liberecký stavitel H. Streit. Hned od počátku se ale nepodařilo celý objekt naplnit libereckou chudinou, starými a nemocnými lidmi, a proto se město rozhodlo v roce 1876 umístit zde i první ročník právě založené Vyšší c. k. průmyslové školy. Ta zde pak zůstala celých 15 let, to jest až do postavení vlastní školní budovy hned v sousedství, na tehdejší třídě Císaře Josefa (Masarykově). V podkroví tohoto Chudobince a průmyslové školy současně našla roku 1885 umístění i první veřejná česká škola. Do té ale čeští žáčci vcházeli pouze postranním vchodem. Klid, jaký požadovali chovanci chudobince, byl přirozeně narušován nejen dětmi z obou škol, ale i neustále se zvyšujícím provozem na ulici k Lidovým sadům. A navíc, většina pozemků původně určených ke zřízení velké, odpočinkové zahrady chudobince byla postupně novostavbami ukrajována, až nezbylo téměř nic. Tyto skutečnosti přiměly městskou správu, aby znovu uvažovala O postavení vhodnějšího objektu pro nejchudší občany.

Roku 1893 byl v Pastýřské ulici k tomu účelu zakoupen městem dům (dnes už zbořený) a byl upraven pro 30 nejchudších a nejubožejších. Jejich počet se mezitím díky rozvoji průmyslové výroby rozrostl natolik, že už ani tento chudobinec nestačil. Záhy vybrali radní staveniště v Polní (dnes Zeyerově) ulici, stranou městského ruchu a na velmi rozsáhlé parcele, na okraji tehdejšího katastru města. Tento starobinec postavený v novogotickém slohu podle plánu A. Kaulferse byl otevřen v roce 1899. Dvoupodlažní budova s podkrovím a zvýšeným suterénem. Průčelí 110 m dlouhé budovy člení poněkud vystupující střední (slavnostní) část. Nad vchodem jsou umístěny hodiny. Interiér nese rovněž všechny znaky novogotiky. Ve střední části 1. poschodí se nacházela velice pěkná kaple, dnes zcela změněná na společenskou místnost. Na obou postranních štítech je reliéfní znak města Liberce.

O jedenáct let později vyrostl naproti této budovy druhý objekt starobince, ale již ne tak honosný. Projekt vypracoval městský architekt Gustav Habel. Potřebná částka na výstavbu chudobince byla získána větŠinou ze štědrých darů majetných libereckých podnikatelů. Celý tento rozsáhlý areál chudobince byl pojmenován na Jubilejní chorobinec císaře Františka Josefa I. a našlo v něm umístění 82 potřebných osob v každé budově. Část tohoto objektu opatřená samostatným, vedlejším vchodem byla určena pro duševně choré, V roce 1930 bylo využito i podkroví, čímž se zvýšila kapacita chorobince o dalších 50 lůžek. V novogotické části (honosnější) byli umísťování staří a nemocní lidé ze zámožnějších rodin, ve druhé pak ti nejchudší z chudých. Svému původnímu poslání sloužily budovy až do druhé světové války. Po jejím skončení byly upraveny tak, aby v nich mohli být ubytováni studenti. Dnes jsou to Domovy mládeže (dívčí novogotická, nově upravená budova z roku 1899, a chlapecký). Pro svoji novogotickou a v druhém případě pozdně secesní architekturu i pro celkové umístění v rozlehlém parku situovaném na vyvýšeném břehu údolí Nisy s krásným a dalekým výhledem jsou tyto stavby pokládány za kulturní památku.

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996