Weberova chata

"Dvě desítky nadšenců zimních sportů, kteří nastupují do autobusu, často považují slova průvodčího za vtip a teprve postupně uvěří této zprávě. | v Harcově nastupují do vozu lidé, kteří o požáru nic nevědí a pochybují o pravdivosti zpráv. Brzy ale potkáváme prvního cestujícího, který míří k chatě na Weberově vrchu, aby požár viděl. Od Rudolfova už vidíme záři plamenů i skrze padající sníh. Pohled cestujících je upřen skrze napůl zamrzlá okna." (Reichenberger Zeitung, 22.1.1933)

Těchto pár vět ocitovaných z dobového tisku stačí k tomu, abychom si uvědomili, proč nejdůležitějším ze všech spolků byli v každém městě a vesnici dobrovolní hasiči. V dobách, kdy se zvláště na horách ještě často svítilo otevřeným ohněm a stavělo ze dřeva, bývalo nebezpečí požáru hodně vysoké. Ale i tam, kde byla elektřina a moderní stavební materiál, mohlo začít hořet. Potom bylo důležité, co nejdříve začít hasit, protože když živel začal řádit naplno, už nebylo, jak ho zastavit. Stejně jako tomu bylo v zimě 1933 na Weberově boudě v Jizerských horách.

"Když autobus zastaví těsně pod budovou v nadmořské výšce 882 metrů, už je vidět rozsah požáru. Řítíme se na vrchol, který je plný hasičů, sportovců a výletníků. Nahoře, kde fouká silný vítr je podkroví v jedné záři, ze střechy zbylo jen pár zbytků. Sníh se vaří rozpuštěnou vodou, směsí rampouchů a řeřavých uhlíků. Znovu a znovu silný vítr zapaluje plameny, silné střešní trámy už vyhořely do hrozivých trosek. " (Reichenberger Zeitung, 22.1.1939)

Dobové prameny jsou zpráv, jakou si tu citujeme, plné. Například v meziválečné kronice obce Bedřichova najdeme každý rok minimálně jeden zápis o požáru, se kterým bojovali místní hasiči. A hořely i velké objekty — kromě Weberovy chaty lehly před válkou popelem i boudy na Královce či na Tanvaldském Špičáku, v roce 1946 chata na Smrku a ještě v šedesátých letech 20. století horský hotel na Ještědu. Požár na Weberovce byl ale obzvlášť hrozivý - uprostřed zimní sezóny, kdy byly hory plné lidí a chata plná hostů, z nichž naštěstí nikdo nezahynul. Weberova bouda byla navíc teprve několik let v provozu - majitel Karl Zenkner z Janova nad Nisou ji otevřel provizorně 23. prosmce 1928, naplno pak na jaře 1929. Postaví ji jako nejmoderněji vybavenou chatu v horách a v dobovém tisku byla vychvalována málem jako osmý div světa. Krátce po požáru na její komfort vzpomínal deník Gablonzer Zeitung:

"Kromě nezbytných umýváren a sušáren, lyží a pivních sklepů se v suterénu výčepu nacházela vinárna 8 tanečním parketem, vlastní pokoje pro hosty byly v přízemí. Jídelna spojená se dvěma klubovnamí a kruhovou verondou poskytovala dostatečné ubytování. Do horních pokojů pro hosty 8 dvacetí lůžky dubové schodiště. V horním patře byla toké moderní koupelna. Všechny místnosti v turistickém domě byly vytápěny ústředním topením. Z každého pokoje pro hosty si bylo možné vychutnat nádherný výhled, částečně na Liberec a částečně na Jablonec; ranní kávu možno v létě popíjet i na dvou horních balkonech s výhledem na Ještědské, Jizerské, Krkonošské i Lužické hory."

Nebezpečí požáru za starých časů ještě násobil fakt, že až dlouho do 20. století neexistovaly centrální hasičské sbory ani integrované záchranné systémy, které jsou pro nás dnes samozřejmostí. V předchozích stoletích navíc nebyl aní telefon a nepřipadal tedy v úvahu okamžitý výjezd odněkud z údolí — například v roce 1887 shořela sklárna a téměř celá osada Kristiánov, i když se už tehdy místní hasiči snažili bojovat s ohněm, co to šlo.

Nutností boje proti ohni proto byly vycvičené Jednotky přímo v místě. Zakládala je města, obce, dokonce i jednotlivé továrny. Hasičskou jednotku provozoval například liberecký průmyslník Liebieg. V naší muzejní expozici "Liberecké fragmenty" si můžete prohlédnout modely hasičských vozíků, v depozitářích pak máme i hasičské přilby, odznaky hasičských spolků, fotografie bojovníků s ohněm ve slavnostních uniformách nebo předválečné hasicí přístroje. A ve stálé expozici v chodbě k muzejní věži na zdi dokonce požární hlásič!

Hasičské spolky, které zejména v malých obcích vznikaly z iniciativy obyvatel, bývaly velmi vážené a jejich činnost nesmírně důležitá, protože v okamžicích neštěstí dokázaly často jako jediné okamžitě nastoupit do akce. Finančně je podporovaly obecní úřady — když bylo potřeba postavit leziště, pořídit sušárnu hadic, koupit stříkačku nebo zmodernizovat hasičskou zbrojnici. Někdy měli hasiči v jedné obci několik základen — to když byla vesnice dlouhá, rozložená do délky několika kilometrů a sahající až do vzdálenějších horských údolí, do kterých se i v rámci jedné obce těžko dostávalo. A důležitý byl samozřejmě blízký zdroj vody — proto při procházkách krajinou často narazíme na rybníček, nádrž nebo bazének, který vznikl kdysi jako vodní rezervoár pro hasiče. Všechna tato opatření dokázala v dávných časech zachránit spoustu majetku i životů.

A Weberova bouda? Ta na začátku roku 1933 shořela na holé zdi, ale věřte nebo ne, 0 rok později už zase stála, opravená a ještě modernější než dříve. Získala novou velkou terasu, bytelnější budovu a návštěvníci chaty jistotu, že její majitel udělá pro pohodlí svých hostů všechno. Aby také ne — vždyť Jizerské hory byly plné návštěvníků a chata na hřebeni s vyhledem znamenala doslova zlatý důl!

zdroj: Čtvrtletník severočeského muzea 1/2024