Výpřež
Tetřeví sedlo
Velice známé sedlo, v němž silnice z Liberce do Křižan ' zbudovaná v letech 1863 až 1867 - překonává v nadmořské výšce 770 m hlavní ještědský hřeben. Sedlo leží na rozvodí Baltského a Severního moře a je i křižovatkou pětí turisticky značených cest. Odbočuje z něj cesta k chatě Ještědce a odtud na vrchol Ještědu k horskému hotelu. Tetřeví sedlo je známé i pod jménem Výpřež, protože se zde vypřahala pomocná koňská spřežení při dopravě z Liberce do Podještědí a zpět. Před sto lety si mohli turisté najmout i kočár z Liberce; jednospřežný za 5 korun, dvojspřežný o korunu dražší. Na sedmdesát let staré vzácné pohlednici se na Výpřeži setkaly dvě epochy - vůz tažený koněm a benzinová pumpa s motocyklem. Občerstvit se bylo možno v chatce zvané tehdy Wippelbaude.
Čerpací stanice na Výpřeži v roce 1930
Místo
na silnici překonávající Ještědský hřbet se od roku 1930 hodně změnilo.
Ubylo stromů a také bychom zde už nenalezli stojan čerpací stanice.
Těžko říct, zda tu jezdilo tolik aut nebo zda čerpadlář a provozovatel
občerstvení ve Wippelbaude - jak se bouda na snímku jmenovala - usoudil,
že i plechoví koně potřebují po náročném stoupání nakrmit. Tak jako ti
živí, kteří se právě spokojeně přiživují na fůře sena. Koně také dali
Tetřevímu sedlu jeho druhé jméno - vypřahala se tu posilová spřežení
pomáhající s vytažením nákladů. Když se pozorně podíváte na výdejní
stojan, spatříte na něm nápis "BZ Benzin". Zkratka znamená "Bratři
Zikmundové", což byla firma, která jako první u nás vybudovala síť
veřejných čerpacích stanic, a stáčení paliv tak přesunula z garáží a
dílen na silnice. První stojan zřídila v roce 1922 na náměstí Republiky v
Praze, o šest let později jich měla přes tři stovky. Jejím nástupcem je
dnešní Benzina.
(zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)
Pět cestujících nepřežilo.
Šest cestujících, z nichž pět nepřežilo. Taková je bilance
nehody, která se odehrála před sedmdesáti lety pár stovek metrů od
vrcholu Ještědu. Koncem srpna 1948 do hory narazilo letadlo Aero C-3D.
Cestovali v něm zástupci československého leteckého průmyslu, které mělo
čekat jednání na letišti v libereckém Růžodole.
Posádku letadla tvořili pilot Václav Barborka, navigátor Josef Kroulík a radiotelegrafista Karel Paduch. Na palubě byli dále cestující – letečtí konstruktéři Antonín Husník, Vladimír Karmazín a Václav Brabec.
"Stroj letěl z pražských Kbel. Posádka se dostala
do oblačnosti, která se vytvořila kolem Ještědu, a to se jí stalo
osudné. Letoun zachytil o stromy na severozápadním svahu, byl stržen
mezi stromy a rozlomil se na několik kusů," popsal na webu
leteckabadatelna.cz Pavel Krejčí.
O život bojoval šest dní
O
svůj život bojoval šest dní a zemřel na následky popálenin 26. srpna
1948. Ve stejný den byl na hřbitově v Praze na Malvazinkách pohřben
Vladimír Karmazín. Leteckou katastrofu tak s těžkým zraněním přežil
pouze Václav Brabec.
Vrak letounu odklidila armáda, přičemž části
křídel a další artefakty zůstaly na místě, kde vznikl i pomník. Části
křídel – klapky – se později objevily na libereckém letišti, načež je
zachránil dlouholetý člen Aeroklubu Liberec, dnes již zesnulý Jaroslav
Prchal.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/vyroci-nehody-letadla-u-jestedu.A180824_143602_liberec-zpravy_tm?
