Ulice Náchodská, Blažkova, Horákové
Císařská (Náchodská) ulice
(20.léta 20.století, 1897)
Náchodská ulice, z níž po stavbě obchodního domu Ještěd zachoval jenom kousek, vedla po pravém břehu náhonu od Nisy, zatímco podle levého probíhala ulice U Splavu. Před Soukenným náměstím je rozděloval blok domů, který vidíme uprostřed prvního snímku. Na druhém záběru je pohled do Náchodské ulice opačným směrem, od náměstí při povodni. V popředí vyčuhuje u vody zábradlí mostku přes Harcovský potok. Z vyobrazených staveb se zachoval jen obchodní a obytný novorenesanční dům firmy F.J.Jakob (čp. 116 - IV), stojící vedle obchodního domu Ještěd (později včleněný do nově vzniklého OC Forum). Postavil ho na místě čtyř starších domků v roce 1882 Gustav Miksch. Domy zachycené úplně vlevo uzavírají prostor budoucí Fügnerovy ulice.
(pozn. Od roku 1825 procházela nově upravená tzv. císařská silnice z Prahy přes Liberec na Frýdlant v Čechách právě bývalou Náchodskou ulicí, mostkem překračovala Harcovský potok a dál stoupala Pražskou ulicí.)
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Budova koncernu Elitex
V roce 1958 vzniklo Sdružení podniků textilního strojírenství v Chrastavě, zahrnující i liberecké textilní strojírny. Po sedmi letech (22.6.1965) byla organizace změněna na výrobní a hospodářskou jednotku (VHJ) Elitex se sídlem v Liberci, sdružující výrobce textilních strojů z celé republiky, tj. 14 hospodářských organizací s téměř 20 000 pracovníky. V Liberci patřil Elitexu závod na výrobu snovacích strojů a fulárů (dříve Billig) ve Františkově, VÚTS a od roku 1963 inženýrsko - dodavatelská organizace Strojintex. Od 1.1. 1976 byla VHJ přeměněna na koncern. Čtrnáctipodlažní budovu Elitexu na ulici Horákové postavili polští stavbaři z Opole (1978). Vedle generálního ředitelství v ní sídlila koncernová inženýrská organizace (původně Strojintex), hlavní čsl dodavatel investičních celků v tuzemsku i zahraničí. Přilehlé zalomené třípodlažní křídlo bylo dokončeno ve druhé etapě (1988). Sídlí v něm Elitron, a.s., který vznikl z Elitexu 06 Chrastava jako speciální závod na vývoj a výrobu elektroniky pro textilní stroje. V posledních letech minulého století se výrobní program zaměřil na kabelovou televizi, speciální řídící systémy a desky plošných spojů. K 30.6.1990 se koncern rozpadl na 13 samostatných akciových společností. V Liberci zůstal Elitex, Elitron, Strojintex a Výzkumný ústav textilních strojů.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pozn. Bývalý Elitex v Liberci skončil v roce 2008
15.2.2008
Liberec - Konec výroby oznámil v uplynulých dnech liberecký závod firmy Oerlikon. Bývalý Elitex tak v nejbližší době propustí přes padesát lidí."Švýcarský vlastník rozhodl o ukončení produktových řad, které se vyráběly právě v libereckém závodě. Jedná se obecně o výrobu speciálních soukacích strojů," vysvětlil Deníku důvody ředitel firmy Oerlikon Daniel Švrčina.Všech čtyřiapadesát zaměstnanců libereckého závodu se tak ocitne na dlažbě. Propouštění bude sice postupné, třicet dva lidí však dostane výpověď již v průběhu tohoto měsíce."Mezi propuštěnými jsou vesměs technici, konstruktéři či zásobovači," informoval Jan Kutílek z personálního útvaru firmy. Podle mluvčího libereckého úřadu práce Ladislava Dvořáka by však tito propuštění zaměstnanci neměli zůstat dlouho bez práce."Jedná se vesměs o kvalitní profese ve strojírenském oboru. Tito zaměstnanci mají dlouhodobě velmi dobré uplatnění, a tak předpokládáme, že se o ně liberecké firmy doslova poperou," uvedl Ladislav Dvořák, podle něhož tak ukončení výroby nebude mít na liberecký trh práce žádný výrazný dopad."Ať už se jedná o vyučeného, středoškoláka či vysokoškoláka, o pracovníky z oblasti strojírenství je neustále velký zájem," dodal Dvořák.Liberecký závod firmy, která vyrábí zařízení pro textilní průmysl, neukončí výrobu ze dne na den, ale postupně. Definitivní konec nastane podle vedení firmy během několika měsíců."Nové zakázky již sjednávat nebudeme, ty staré se však ještě musí dokončit. Předpokládáme, že k úplnému ukončení výroby v libereckém závodě dojde někdy v průběhu letošního roku," řekl ředitel firmy Oerlikon Červený Kostelec, pod kterou liberecký závod patří, Daniel Švrčina.Oerlikon není první firmou, která letos na Liberecku propouští své zaměstnance. V průběhu ledna propustila přes 160 svých zaměstnanců v bývalém libereckém okrese také sklářská firma Preciosa.Ani v tomto případě však podle Ladislava Dvořáka z libereckého úřadu práce výpovědi nijak zásadně neovlivní zdejší pracovní trh. "Jde o zapracované zkušené zaměstnance kvalitních profesí, kterých je na libereckém trhu práce nedostatek," uvedl Ladislav Dvořák. Společnost Preciosa propustila 130 zaměstnanců liberecké pobočky a osmatřicet pracovníků závodu v Jablonném v Podještědí.
15.2.2008 AUTOR: ALEŠ VÁVRA
V tehdejších novinách psali, že se jednalo o turecké vojáky, kteří během první balkánské války ustoupili před postupujícím černohorským útokem na (neutrálni) rakouské uzemí a podle tehdejšího válečného práva byli odzbrojeni a internováni až do skončení konfliktu. Do Liberce bylo posláno asi 200 z nich, zůstali tady asi 8 měsíců (během nichž někteří onemocněli a tady zemřeli) a Liberec nakonec opustili 3. cervence 1913.
Liberecké policejní ředitelství
sídlilo v budovách mezi Fügnerovou a
částech. Disponovalo také motorovými vozidly, dokonce i třemi
pancéřovými automobily Škoda PA-II "Želva" s kulometnou výzbrojí,
(zdroj: text: https://www.muzeumpolicie.cz a fotografie z archivu Pavla Karmazína)
O lovcích nacistů, neobjasněných případech, ale i o začátku policie na severu Čech mluví kriminalista a badatel Pavel Karmazín.
Lovci nacistů v předválečném Liberci, nevyjasněné vraždy, ale i historie moderní policie, tak jak ji známe dnes. Kriminalista Pavel Karmazín pátrá po zločincích nejen v současnosti, ale i v minulosti. Už léta se zabývá dějinami policie v Liberci a jeho okolí.
Četníky díky známému seriálu všichni znají. Jak vznikla policie?
Moc materiálů ke vzniku policejních sborů neexistuje. Policie je poměrně mladá složka, která působila především ve větších městech a relativně krátkou dobu. Například v Liberci to bylo pouhých šestnáct let. Policie, jak ji známe z rady Vacátka, se začala formovat už kolem roku 1870 ve Vídni, při vzniku první republiky, ale působila pouze v Praze. V Brně bylo sice vedení, ale samotná policie zde nefungovala, a existovalo jen několik pohraničních komisariátů. Tam kde nebyla státní policie, působila ale městská, a ta měla srovnatelné pravomoci jako četnictvo, ale podléhala městskému vedení.
Jak to bylo se vznikem policie v Liberci?
V Liberci vznikla novodobá policie kolem roku 1905, zpočátku byla samozřejmě německá. V roce 1912 dostala vlastní sídlo, kasárna. Takto fungovala do roku 1918. Pak se začaly projevovat snahy na zestátňování policie, tedy aby její provoz platil stát. V pohraničních městech, jako byl Liberec, se k tomu přidaly ještě další tlaky. Protože vedení města bylo nacionálně německé a policie byla taky německá, bylo potřeba ji z pohledu státu dostat pod kontrolu. To znamená, že v roce 1918 zde sice fungovala německá městská policie, dohlížel na ni ale státem dosazený český úředník. Na místa policistů začali také nastupovat Češi. Jak se situace vyhrocovala, tak kolem roku 1935-36, začaly vznikat i expozitury v okolí, například v Chrastavě, v Hrádku nad Nisou nebo Novém Městě pod Smrkem. Pod libereckou policii ale patřil i Šluknovský výběžek.
Málokdy se jednalo o civily. Vzhledem k tomu, že byly přijaty zákony na
podporu legionářů, tak řadu míst obsadili jimi. Když došli legionáři,
tak byli nasazeni bývalí armádní poddůstojníci.
Neměli v německém Liberci čeští policisté problémy?
Vztahy zpočátku napjaté zřejmě byly. Už jen proto, že česká menšina
dělala německé většině často naschvály. Podmínkou pro české policisty
ale byla perfektní znalost německého jazyka. Jeden pamětník vzpomínal,
že jeho děda mluvil tak výborně, že ani nebylo poznat, že je Čech.
Vztahy se časem urovnaly a daly by se označit jako korektní. Kolem roku
1936, kdy do Liberce přišel jako policejní ředitel doktor Stanislav
Benda, se situace začala vyostřovat.
Proč zrovna s jeho příchodem?
Byla to zvláštní osobnost. Do Liberce přišel jako lovec nacistů a
komunistů. Tyto dvě strany byly v té době vnímány jako nestátotvorné a
byly pronásledovány. Situace se začala pomalu vyhrocovat už před jeho
příchodem. Na sever byl poslaný, aby se nějakým způsobem postavil proti
nacistům.
Jak se mu dařilo?
Největším úspěchem liberecké policie bylo stíhání a zadržení architekta
Heinze Ruthy, který byl dvojkou v sudetoněmecké straně. Byl obviněn ze
státně bezpečnostního zločinu homosexuality. To se sice o něm zřejmě
vědělo, ale česká policie to využila a dostala se díky tomu ke spoustě
materiálu. Nakonec k soudu ale nedošlo, protože spáchal sebevraždu ve
vazbě a stal se tak z něj mučedník. Těch úspěchů bylo ale více,
například co se týče převaděčů, kterých tady bylo hodně, a podobně. Boj
proti nacismu zde probíhal před válkou hodně intenzivně.
Co se stalo po podepsání Mnichovské dohody?
Liberec byl zabraný během několika málo dní. Už kolem 2.-3. října.
Přišli Němci a česká policie zde ze dne na den skončila. Krátkou chvíli
tady nefungovala žádná, pak se ale rychle obnovila německá.
Co se stalo s těmito policisty?
Řada jich po rozpuštění libereckého ředitelství přešla na jiná místa ve
vnitrozemí, někteří se během války přidali k odbojářům a padli.
Jak rychle se podařilo obnovit policii po válce?
Už v roce 1945 vznikl Sbor národní bezpečnosti, který měl vyřešit
roztříštěnost, která tady ohledně policejních složek panovala. V rámci
tohoto sboru se řada policistů vrátila na svá předválečná působiště.
Zpočátku se muselo hodně improvizovat, pak se ale situace stabilizovala.
Jaké zločiny se v té době řešily?
Byla to hodně brutální doba. Řadu viníků se nepodařilo nikdy vypátrat. Například je zadokumentovaný případ vyvraždění obyvatel domu v Matoušově ulici. Zabity byly dvě rodiny včetně dětí, jedna fašistická, jedna antifašistická. Přežil to jen jeden z otců, který byl v té době v internačním táboře. Druhý byl zřejmě odvlečen. Někteří členové rodin byli uškrceni, jiní ubiti. Jednou z oficiálních verzí bylo, že šlo o pomstu werwolfů po prohrané válce. Nahrávalo tomu, že jeden z otců byl odvlečen. Podle druhé verze šlo o čin revolučních gard, protože se jednalo o dost zámožné rodiny. To také nelze zpochybnit, přestože se tělo pohřešovaného muže neúspěšně hledalo při exhumaci lidí, které gardy popravily v Hejnicích. Jak to ale bylo ve skutečnosti, se už nedozvíme.
zdroj: https://www.hradek.eu/page4.aspx?zaz=837-28810
Rok
1995,
tramvaje přes Fugnerku ještě nejezdí, ale z Blažkárny zbyl už jenom komín. Ale už jen na chvilku. Pěkně se to fotilo z dispečinku v Dunaji.
(archiv Boveraclubu)
Stará Soukenická valcha
Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu
prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována
zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila
libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček
poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji
postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili
nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný
roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy
zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém
břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou
silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru
vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do
5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku
1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další
přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového
nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko -
teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen
všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům
vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se
konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes
existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou
zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)
Průtrž v Liberci 26.4.2014
archiv Jan Cichý
V sobotu 12.5.1951
to vzal Erwin Cettineo procházkou z centra na Rochlice. Na křižovatce ulic M. Horákové a Náchodské zachytil rozpracovanou přeložku tramvajové tratě, poblíž Košické pak i motorový vůz č. 15 (1904) na lince č. 2.
Hostinec u města Norimberka.
(Pohlednice, poč. 20.století)
Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Dr. M.Horákové pohled do Poutnické ul. a kousek dále. Liberec - Centrum
(archiv Josef Malec)
Vykukuje dům v Žulové ulici a úplně vlevo i ve Fialkové
(komentář Milan Bezucha)
(autor příspěvku Josef Malec )
Tomáš Paleček - To je bývalá třída Zdeňka Nejedlého, dnes Milady Horákové. Ten velký barák je bývalý sirotčinec, dnes tam poblíž stojí S -Tower.
A tam jak je ta paní, tam je dnes parkovací dům.
fotogalerie Martin Hnilica
Moc děkujeme za tuto fotografii, jako rodina ji máme, na zemi sedí prababička Elsa, bydlela v Doubí vedle Kolory. O nohu přišla od střepiny z granátu smolně a smutně dne 9. 9. 1945, od kolene nosila protézu, ale i tak běhala, jako mladice (ročník 1899). Jen na zastávkách si nebylo opravdu kde sednout. A nepila!!!!! Pouze si s každým ráda povídala a ani takto se vyfotit nebyl problém.
Tak jsme vyzpovídali naši maminku (nar. 1944). Bydlela jako tehdy 10ti měsíční se svou maminkou a babičkou viz. foto v tom domě v Doubí a dům již sice dnes nestojí, ale byla na něm opravdu pamětní cedulka, zemřelo tam tehdy 5 lidí. Ruský nálet měl údajně vyčistit Hodkovickou ulici, kde se shromáždili lidé, aby vítali paradoxně ruské vojáky. Unikly tehdy všechny 3 o vlásek, prababička přišla o nohu a z kočárku mé maminky se našlo pouze madlo. Maminka měla v oku sklo, nic vážného. Ptali jsme se na fotografie, ale žádné z té doby rodina nemá, pouze čistě rodinné focené u domu. Prababičku po celý zbytek života nikdo neodškodnil, nikdo si na ni nevzpomněl, pouze jednou za ní prý přišel do nemocnice po tom náletu jakýsi nabubřelý ruský oficír. Ležela tehdy na pokoji i se sousedkou, která měla lehčí zranění, od dveří se na ně podíval, když zjistil, že jejich jména a příjmení pro něho zní moc německy, urychleně odešel. (autor příspěvku Všichni Čermáci)
Pavel Šípek - To je budova postavená společně s kulturákem (stavěla jej jako investor TEXTILANA) , ve které byl takzvaný nouzový zdroj El.energie pro případ výpadku elektřiny ze sítě. Byl tam diesel agregát který startoval při výpadku elektřiny! Stejný ale větší je i na KÚ o výkonu 250 kW - 380 V. Ještě když byly předepsány před rokem 1989 výseče el.energie, tak jsme jej startovali pro provoz výtahů,klimatizace, topení a pro důležitá zařízení která musela být v provozu. U toho agregátu byl naftový šestiválec lodní motor ČKD!
Pracoval jsem v SVÚT už když se stavěl a když se stavěl kulturák , tak mne pozvali na poradu kolem jejich dieselu do té nové budovy kde se diesel montoval a byli tam chlapi z ČKD Hořovice, kteří jezdili ke mně na opravy a revize toho našeho.
Fotogalerie Josefa Malce z 11.7.2024
Když je sprejer frajer - foto Jarča Jabůrková