Ulice Na Bídě a Mlýnská
Ulice Na Bídě a barevna Kryštofa Altmanna
Roku 1701 si přímo naproti redernovskému špitálu v místech bývalé střelnice postavil barevnu a mandl barvíř Kryštof Altmann (čp. 163 - IV). Už v roce 1730 si v sousedství staví další dům (čp. 165 - IV), přebudovaný roku 1877 na výrobnu klavírů firmy Proksch. Za dalšího člena rodu Altmannů přibylo třípodlažní křídlo, navazující kolmo na původní budovu, a přízemní sušárnu, vystupující až do ulice Na Bídě (1863).V sedmdesátých letech už Altmannův podnik vlastnil barvíř Kratzmann z Frýdlantu, specializující se na barvení lněných látek, a potom se tady vystřídalo několik dalších majitelů, vesměs barvířů. Už v roce 1930, kdy probíhala úprava okolních komunikací a regulace přilehlé části Harcovského potoka, usilovalo město o vykoupení části objektu. Po druhé světové válce sloužily budovy barevny jako sklady a byly odstraněny až při přestavbě severní strany ulice v šedesátých letech (pozn. přední dům byl zbourán až v roce 1975)
(pozn. dnes je v tomto prostoru Lidl)
Ještě bych se vrátil ke svému nedávnému příspěvku týkajícího se Lipové ulice - trochu mne zmátlo foto domu stojícího částečně na místě dnešního domu s Lidlem a přilehlým parkovištěm ☺️ Zde tedy několik fotek na kterých se onen dům nachází - na fotech je označen šipkou a pro lepší představu přidávám i srovnávací fotografii s Annahofem. (autor příspěvku Hans Oldskull)
Josef
Zušťák, nedalo mi to a našel jsem vám foto, nebo vytáhl jsem je ze
starého videa na youtube (1992 TMB Liberec, tramvaje) kvalita nic moc
ale snad potěší. (Jan Zavřel)
ulice Na Bídě v 80.letech
Pohled
od Anenského dvora směrem k Textilaně. Čtyři panelové domy na severní
straně ulice, kterými začala přestavba této části města, vyprojektoval
liberecký architekt Jaromír Vacek ze Stavoprojektu, generálním
dodavatelem byly Pozemní stavby Liberec. Domy jsou dálkově vytápěny z
městské teplárny, což podstatně zlepšilo ovzduší v poměrně sevřeném
údolí Harcovského potoka, zvláště když se později změnila technologie
vytápění také v kotelně Textilany, jejíž jediný komín vidíme kouřit na
obzoru.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Pohled od Anenského dvora směrem k Liebiegově továrně
V pravo na prvním snímku vidíme téci před mandlem tehdy ještě nezakrytý Harcovský potok. Na levém okraji snímku je zachycená část domu (167 - IV, patřící k továrně na klavíry firmy Proksch. Vedle něho stojí dvojdům (Čp 169 a 170 - IV) se dvěma barokizujícími štíty. Další přízemní stavení (čp. 171 - IV) si zachovalo výšku i vzhled původního domku z roku 1730. V roce 1910 bylo přestavěnopro potřeby barvíře Michlera a Scharfenbergera, hlavně v zadním traktu, kde byl umístěn také vysoký komín barevny. proti jeho zplodinám podal roku 1912 protest na magistrát řídící učitel sousední obecné školy v Oblačné ulici, neboť při převládajících západních větrech trpěla škola kouřem tak, že nebylo možné větrat třídy. Mezi dvěma válkami se barevna změnila na výrobnu mýdla a později se z ní stal
a chemická čistírna. Po roce 1945 využíval tyto prostory liberecký Stavokombinát. Na sousední parcele čp.173 - IV, široké pouze 9,55 m, vybudoval v roce 1740 výrobce kořalky Anton Gähler stavení, jehož půdorysné rozměry zůstaly zachovány i při přestavbě na poněkud kuriózní úzký třípodlažní dům s obchodem v přízemí, provedené obchodníkem s minerálními oleji Gustavem Schirmerem ( 1897),
Všechny tyto příbytky byly zbořeny v roce 1964 při celkové přestavbě severní strany ulice Na Bídě.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)
Stará barevna v Mlýnské ulici
(kolem roku 1909)
Dům čp. 236 - IV spadající boční stěnou do Harcovského potoka si postavil roku 1680 kovář Gottfried Sachers, v roce 1744 V něm bydlel barvíř látek na černo Kristian Wiederholz. Přestavbu staré chalupy do podoby zachycené na snímku provedl další barvíř Altmann (1826). V sedmdesátých letech zde provozoval mandl Leopold Posselt, s jehož jménem jsou spojeny i počátky jezdeckého sportu v Liberci.
Posselt vlastnil dva koně, s nimiž rád vyjížděl do přírody, a měl
proto pochopení pro zálibu mladých v jezdectví. Ochotně jim poskytoval
koně i základní školení přímo ve své živnosti. Později si pořídil další
zvířata, složil příslušné zkoušky, opatřil si v Praze koncesí učitele a
otevřel si v Nádražní ulici jezdeckou školu, přestěhovanou později k
hostinci U města Norimberka. Od roku 1874 si otevřel veřejnou jízdárnu
se stájemi pro 6 koní nad dnešním náměstím Českých bratří, ve dvoře v
současné době zbořeného domu čp. 43 - V. Se žáky podnikal vyjížďky do
okolí i delší túry do Libverdy, Žitavy, Tanvaldu a dalších míst.
Posseltovy služby zpočátku využívali i členové nově ustanoveného
jezdeckého klubu (2.10.1879).
V roce 1909 zakoupili mezitím značně
zchátralý mandl stavitelé Josef Möldner a Josef Michler a na jeho místě
vybudovali dnešní třípodlažní zděný obytný dům.
Další majitel docílil roku 1936 toho, že byla zaklenuta přilehlá část Harcovského potoka.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie z archivu Jany Ducháčkové)
Mlýnská ulice v roce 1978
Dlouhý
dělnický dům postavil Johann Liebieg - Theodorův praděd, v roce 1855 po
vzoru anglických dělnických domů. Bylo tu 80 bytů o jedné místnosti
23m2 velké, bez příslušenství, jen se společným suchým záchodem. Byty
byly přidělovány zaměstnancům Liebiegova podniku. V roce 2019 prošel
objekt kompletní rekonstrukcí. Nyní je zde Pytloun Flat Hotel.
(Zdroj: Prázdné domy) (autor příspěvku Všichni Čermáci)
Miroslav Růžička - Nad tím je škola Jánský kámen, kdysi 2 třídy a tělocvična, ještě ani nestojí kostel sv Vincence z Pauly.
Mlýnská ulice
(30.léta)
Roku 1931 vybudovali stavitelé
Gustav Ferdinand Miksch a Eduard Beckert na místě několika starých domků
a v prostoru bývalého žulového lomu celý blok čtyřpodlažních a
pětipodlažních nájemných obytných domů, seskupených kolem čočkovitého
nádvoří.
Ve dvorním traktu byla zřízena i veřejná očistná lázeň
Okresního stavebního společenství (ve dvoře domu čp. 534 - IV). Na
snímku vidíme průčelí centrální budovy (čp. 223 -IV) s balkony a
průjezdem do nádvoří. K dalším větším stavebním změnám v okolí ulic Na Bídě a Mlýnské došlo teprve v padesátých letech.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Mlýnská
Okolí ulice Na Bídě
Starobylé německé pojmenování těchto míst "Sorge" bývá překládáno jako "Bída", i když pravému významu slova by asi více odpovídalo označení uvedené na jedné z českých předválečných pohlednic: "Ve Starosti". Pozemky na úpatí svahu Kristiánova totiž kdysi patřily městskému špitálu, který stával někde v místech dnešního Anenského dvora (dům trojúhelníkového půdorysu, patřící pojišťovně).
Až do dvacátých let si ulice Na Bídě udržovala vzhled širokého prostranství (daný původním meandrem potoka) lemovaného izolovanými nízkými domky s mansardovými střechami. Tuto podobu dostaly při svém vzniku na přelomu 18. a 19. století.
Konaly se zde pravidelné velké zeleninové trhy, ale jednotlivé trhovce bylo možno spatřit téměř každý den. Stavební činnost se zaměřovala hlavně na Harcovský potok, který byl napřímen, regulován kamenným korytem a zčásti překryt.
Jak je vidět na poslední reprodukci, spíše dokumentární fotografii než tradiční pohlednici, která se možná ani nedostala do prodeje, nestačilo ani toto opatření zabránit občasnému rozlití potoka. Doby ničivých povodní už ale byly ty tam.
(zdroj: Roman Karpaš - Jan Mohr - Pavel Vursta - Kouzlo starých pohlednic Liberecka, 1997)
Když
jsem fotil tramvajový most přes Harcovský potok v Mlýnské ulici, tak
jsem ještě netušil, že jej brzy nahradí most nový. Ale ani ten neměl
dlouhou budoucnost. (komentář Jiří Holeček)
Rekonstrukce tramvajové trati a nový most přes Harcovský potok, 1997
(foto Petr Šimr)
Okolí ulice Na Bídě
Svahy vrchu nebyly příliš vhodné pro výstavbu, a proto se tu první dřevěná stavení drobných řemeslníků a dělníků začala objevovat až někdy koncem 18. století. Převážně nízká zástavba kolem víceméně nahodile vedených uliček přetrvala až do konce osmdesátých let 20. století. Tehdy zanikly Žulová a Hrnčířská ulička, z dalších - Pískové, Fialkové a Poutnické - zbyly jen části. Doufejme, že takto vzniklé stavební prostory poblíž centra budou zastavěny daleko lépe a s větším citem pro konfiguraci terénu než svahy kolem ulice Na Bídě.
Údolím vyhloubeným Harcovským potokem mezi Textilanou a Anenským dvorem probíhá po pravém břehu ulice Na Bídě (Sorge), po levém ulice Mlýnská. Ta je položena značně výše, a proto byla alespoň zčásti chráněna před záplavami, jež pravidelně postihovaly celé široké údolí. Název ulice je odvozen od toho, že vedla k tzv. Špitálskému mlýnu (Spittelmühle, čp. 216-IV). Tento zajímavý objekt má zřejmě souvislost s redernským špitálem. Kdysi v něm byla i pila, počátkem 18. století se změnil na valchu, pak na obilní mlýn, až ho roku 1860 koupil Johann Liebieg, začlenil do svého podniku a po požáru (1869) přebudoval.
Je přirozené, že zástavba v prostoru Na Bídě navazovala na původní usedlosti kolem špitálu, umístěného při staré zemské cestě od Turnova, vedoucí ulicí Na Perštýně do středu města. Byly to především domy čp. 236 a 239-IV umístěné na samém začátku Mlýnské cesty, odbočující z dnešní ulice Na Perštýně, a potom stavení čp. 169-IV na pravém břehu Harcovského potoka, které si někdy počátkem 17. století zbudovali místní kováři. S postupem času se v tomto prostoru usazovali také tkalci, barvíři a další řemeslníci využívající čisté vody potoka. Teprve od počátku 18. století začalo být údolí postupně rozdělováno na úzké parcely, na nichž si stavěli dřevěné domky obrácené štítem ke klikatícímu se potoku ponejvíce soukeníci. V polovině 19. století byla Mlýnská ulice obestavěna z větší části po obou stranách, zatímco ulici Na Bídě lemovala pouze jedna fronta domů sledující zákruty potoka.
Pravidelné ovocné trhy a několik hospod (Zum Krebs, Zum frischen Baum, Zur Stadt Prag aj.) patřilo neodmyslitelně k tehdejšímu obrazu života. Do jisté míry se prostor Na Bídě stal i součástí zástavby klasicistního Kritiánova, doplněného dominantou protestantského kostela (1868) a školou v Oblačné ulici (1870).
Harcovský potok svými záplavami znepříjemňoval bydlení okolních obyvatel a působil škody i Liebiegově továrně. Popud k jeho regulaci daly zejména velké zátopy v roce 1846. Jakub Schwab z pražského technického oddělení zemského úřadu vypracoval roku 1852 projekt, který posoudil a doporučil zrealizovat inženýr Josef Gotschy z krajského úřadu v Mladé Boleslavi. Regulace ale probíhala po etapách, protože bylo nutné vybourat značný počet domků. Teprve když průtrž mračen v roce 1857 strhla nejen mosty, ale i některá stavení (čp. 256, 227-IV) a další silné poškodila, bylo v letech 1861-64 řečiště zregulováno až k čp. 192-IV uprostřed údolí. Později se podařilo vykoupit a odstranit téměř všechny domy na přípotoční strně Mlýnské ulice, a tak v letech 1886-88 pokročily práce natolik, že alespoň horní část domů v ulici Na Bídě byla ušetřena záplav při průtržích a jarním tání. Přesto i pak byly při zvýšené hladině potoka zaplavovány sklepy blízko stojících domů. Zlepšení přinesla teprve výstavba přehrady.
Stavební ruch vyvolaný regulací se přenesl i na okolní zachované domy. Dosud dřevěné objekty byly přebudovávány na zděné, nebo byly alespoň obkládány a omítány, ponechávaly si však i na dále původní štítovou orientaci. Novými majiteli se stávali bohatí měšťané, obchodníci i továrníci (v polovině 19. století zde např. patřilo továrníku Keilovi sedm domů) a ve stísněných podmínkách zde vznikaly také nejrůznější provozovny a dílny. Přestavované domy podél ulice Na Bídě si ale i po napřímení Harcovského potoka zachovaly uprostřed údolí zakřivenou uliční čáru.
Ve druhé poloviné 19. století se i v této okrajové části Liberce objevují výstavnější objekty, v první řadě Anenský dvůr. Naproti němu vznikla rozložitá Altmannova barevna a mezi Mlýnskou ulicí a potokem vyrostlo na počátku 20. století několik vysokých domů postavených na parcelách původních dřevěných stavení, které zůžily Mlýnskou ulici do dnešní šířky. Nároží mezi ní a ulicí Na Perštýně vyplnil dům čp. 241-IV, postavený roku 1880 Ferdinandem Mikschem pro truhláře Josefa Krause. Roku 1920 patřil konzumnímu družstvu Vorwärts, od roku 1930 měl českého majitele Fridolína Lutze.
Na opačné, východní straně údolí se rozkládají tovární objekty bývalé firmy J. Liebieg &Comp., před nimiž vyrostl roku 1855 na místě domu čp. 225-IV, zrušeného při regulaci potoka, vysoký sklad vlny. V údolí za ním vzniklo v prvních desetiletích 20. století tzv. Liebiegovo městečko. V šedesátých letech se začalo s panelovou sídlištní výstavbou, která změnila "celý prostor kolem ulic Na Bídě a Mlýnské k nepoznání. Dnes už jen několik jednotlivých domů pamatuje původní podobu údolí.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996, fotografie ze svého úžasného archivu opět poskytla Jana Ducháčková )
Liberec od jihovýchodu
(kolem roku 1920 a 2001)
Pět věží na počátku dvacátých let 20.století dalo napočítat na pohledu, který se stal jedním z nejcharakterističtějších. Dominuje mu vpravo stavba evangelického kostela na náměstí Českých bratří, postavená podle projektu libereckého stavitele Gustava Sacherse. Pro Liberec charakteristická je v popředí řada domků v ulici Na Bídě.
Zástavba svahu Na Perštýně panelovými domy zabraňuje dokumentaci předchozího výhledu. Ve dvacátých letech 20.století toto panorama narušila rozměrná budova Stiepelovy tiskárny a od šedesátých let výstavba sídliště V ulici Na Bídě. Dominanta evangelického kostela naopak od roku 1976 chybí.
(zdroj: Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)
Ulice Na Bídě a Kristiánov
v roce 1906 a kolem roku 1920.
Na konci uličky sbíhající od budovy v Oblačné ulici byl v nárožním domku (čp.183-IV, na první fotografií za mostkem) zbudován roku 1907 útulek pro bezdomovce, přenesený později do bývalých kasáren v Blažkově ulici (1921), odkud byl po šesti letech přestěhován do bývalé Linserovy továrny)
(Zdroj Kniha o Liberci)
Bývalý Plischkeho hostinec kdysi a dnes. .
(autor příspěvku Hans Oldskull)
Druhý snímek fotografoval 7.5.1967
fotograf Erwin Cettineo. Zatímco na prvním snímku je vůz č. 37 na
posilovém spoji zvaném "textilanský taxík", on zachytil tramvaj č. 39 ze
stejné série a na pravidelné lince č. 5.
Mlýnská ulice a Liebiegovy závody v 30.letech
Mlýnská ulice procházela původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejich stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlýnská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na západní okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupujícího vlevo. Vpředu první fotografie vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici, zobrazené i na druhé fotografii.
(zdroj Kniha o Liberci)
