ulice 8.března
Panská ulice
před rokem 1919
Dnešní ulice 8.března, zvaná postupně Nová, Zánecká, Kristiánova a od
roku 1796 Panská, vznikla roku 1787 jako součást klasicistního sídliště
Kristiánov. Jednalo se vlastně o široké ulicové náměstí s jednotně
řešeným oboustranným zsstavěním, orientovaným z větší části panským
stavitelem Johannem Josefem Kunzem. Pohled směrem k vjezdu do zámku, z
něhož je vidět nosticovské křídlo a čtyřboká Ferstelova věž, ukazuje
levou (západní) stranu ulice už po přestavbě provedené převážně během
19.století.
Posledního pamětníka původních klasicistních stavení na
této straně ulice, postaveného roku 1796 (čp.18-V), z něhož vidíme
úplně vlevo jen roh, nahradil roku 1979 obytný dům družstva Sever.
Jeho souseda (čp.19-V) nechal vystavět panský správce Anton Rücker
(1792).Po šesti letech ho koupil průkopník manufakturní textilní výroby
na Liberecku Johann Georg Berger a ve dvoře zřídil zimní sušárnu sukna.
Roku 1806 objekt získal hostinský Kajetán Špička z Hodkovic, který si tu
otevřel restauraci spojenou s ubytovnou a pojmenoval ji Zlatý Lev po
zrušené hospodě na Staroměstském náměstí. Po špičkově smrti vedla vdova
živnost dál, pak se znovu vdala za Franka. Ten dům roku 1844 úplně
přestavěl a rozšířil do dnešní podoby. Nad průjezdem nechal umístit
symbol podniku, plastiku lví hlavy. Mezi hosty hotelu byl také Bedřich
Smetana (1859) a pravděpodobně i Jan Neruda (1865). Pravidelně se zde
ubytovával doprovod císaře pŕi návštěvách Liberce. Provozování hostince
bylo zrušeno roku 1905,kdy se jeho tehdejší majitel Raimund Haschka
nahospodařil takové jmění, že se rozhodl pro stavbu dnešního grandhotelu
stejného jména.
Další dům (čp.20-V) postavil roku 1792 zkušený a přísežný chirurg Franz Franke. Poté co se bohatě oženil, začalo se mu jevit místo městského lékaře málo výnosné, a proto je (1788) opustil .Když byla císařským dekretem zavedena poštovní linka přes Liberec, stal se prvním zdejším poštmistrem (1791). Po jeho smrti převzal úřad Jogann Winzig a od roku 1862 se stal majitelem objektu továrník Filip Schmidt. Ten na jeho místě postavil nový dům, výškově navazující na sousední hotel Zlatý lev, s průčelým, na němž dodnes vyniká bohaté zdobený arkýř a plochý trojůhelníkovitý štít ve střeše. V roce 1881 přešel do vlastnictví Ludwiga Liebiega, od něhož ho získal roku 1921 liberecký spolek stavitelů, který několik let po válce vystřídala Inženýrská organizace pro investiční výstavbu. Od padesátých let zde sídlila v zadním traktu redakce městského vysílání rozhlasu po drátě.
Další dům čp. 21 postavil roku 1793 obchodník Anton Franke a v jeho
dvoře zřídil prádelnu (1811). S ním a s pražským Karlem Settlem se
spojil majitel panství Kristián Kryštof Clam-Gallas a společně založili
firmu zabívající se barvením látek. Roku 1806 si postavili novou barevnu
u Harcovského potoka, jež se stala základem budoucí Textilany. Když
přišla celá společnost na mizinu, koupil dům v Pánské ulici v dražbě
továrník Franz Schmidt a přestavěl ho do dnešní podoby. Přední průčelí,
kde je nad vstupem umístěn pod segmentovitě prohnutou římsou reliéf
znázorňující páva, připomíná některé pražské paláce. V přední budově
byly byty a kancelář, ve dvou nádvorních objektech třídírna vlny,
nopovna a další provozy. Za prusko-rakouské války zde přebýval kancléř
Otto Bismarck.
Další domy (22, 23-V) vznikly společným úsilím dvou
spřátelených rodin Jakoba Hölzela a Johanna Gaspara Brosche. Už při
prodeji pozemků požadovala vrchnost, aby vzhledu obou těchto domů, mezi
nimiž procházela ulice k Panskému pivovaru, byla věnována zvláštní
pozornost. Podle projektu Johanna Josefa Kunze zde skutečně vznikly
znamenité stavba. Roku 1899 získala dům čp.22-V Liberecká banka,
přikoupila k němu sousední čp.44 a 45-V a na jejich místě vybudovala
novorenesanční palác využívaný později Komerčni bankou.
Protější
nárožní dům čp. 23-V předali Hölzer a Brosch svým dětem, které uzavřely
manželský svazek. Roku 1921 ho koupil továrník Heinrich Karrer ze
Stráže nad Nisou, jemuž místo něho postavil stavitel Alfred Hübner o osm
let později stávající celkem fádní budovu, kterou ozvláštňuje jen
vstup zdobený reliéfy s motivy znamení zvěrokruhu. Sídlila tu pobočka
pražské pojišťovací společnosti Securitas.
Dále byl už jenom parčík, kde vyrostl v letech 1883 - 1884 novorenesanční dům obchodníka
Heinricha Wildnera, který vidíme jako poslední budovu vzadu po levé straně.
Z původního poklidného obytného prostoru Pánské ulice, tvořícího
důstojný příjezd k zámku, se během doby stala frekventovaná spojka,
kterou se dodnes nepodařilo zklidnit.
Již v roce 1864 bylo všech 49
stromů dvouřadé lipové aleje nemilosrdně vykáceno a nové stromořadí bylo
vysázeno teprve roku 1909, ovšem v poněkud skromnější podobě, jak je
patrné ze snímku.
Po zdařilé rekonstrukci areálu zámku by bylo vhodné provést i úpravu kolem ulice 8. března (zdroj Kniha o Liberci)