Textilana

Clam - Gallasova barvírna (počátek 19.století) v Josefinině údolí
Dům čp. 46 - V ve spodní části dnešní Jablonecké ulice, součást manufaktury firmy Clam - Gallas, Frankie a spol. zaregistrované 7.října 1806. Dvě hlavní budovy (čp. 47 - V) ale stály před ní více vlevo, už mimo obrázek. V pozadí vidíme komplex pánského dvora.
Tuto barvírnu příze vybudoval hrabě Kristián Kryštof Clamm - Gallas a po dvou letech ji prodal pražskému bankéři Karlu Ballabenovi, od něhož přešla na Johanna Liebiega a ten z ní vybudoval proslulý vlnařský podnik. Hraběcím společníkem v podnikání byl Anton Franke, který poblíž zámku v dnešní ulici 8.března zřídil vlastní přádelnu vlny o 5 strojích se 702 vřeteny (1811)
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Josefinino údolí
(olej na dřevě, 1833)
Vlevo v pozadí jsou dvě původní budovy bývalé Clam - Gallasovy manufakrury (čp. 47 - V), které koupili 28.3.1828 bratří Liebiegové za 18500 zlatých, z nichž zaplatili hotově jen 8000 a zbytek museli splácet. Vpravo od nich je téměř zakryt stromy další dům včleněný do Liebiegova podniku (čp.46) a kousek blíž vystupuje ze zeleně střecha hraběcího domu čp.48), oddělený cestou od rozložitého, rovněž bíle natřeného objektu, clam-gallasovské vinopalny (čp.11).
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Komplex Liebiegových závodů (1868)
Pohled od dnešní Hašlerovy ulice. Nejvyšší komín patří nové kotelně, za níž se táhne dlouhý objekt přiléhající k přádelně. Vlevo od něj je sklad a původní kotelna s menším komínem. Ke kancelářské budově přiléhá z boku tříobloukový vjezd, situovaný do mezery mezi někdejšími budovami hraběcí manufactury, kudy vedla na nádvoří Mlynská ulice, probíhající až do roku 1954 celým komplexem. Dva větší komíny patří barvírně a mechanické tkalcovně, z níž vidíme část zubovité střechy.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)



Mlynská ulice a Liebiegovy závody (30.léta)
Mlynská ulice procházelo původně přímo středem závodu, jenž se postupně rozrostl po obou jejích stranách. Proto se už před rokem 1900 snažili majitelé továrny docílit její přeložení. Tuto finančně i stavebně náročnou akci se ale podařilo realizovat teprve v roce 1953, kdy byla Mlynská ulice v souvislosti s budováním tramvajové linky z Jablonce do Liberce přemístěna na okraj továrního areálu, až za vysoký objekt vystupující vlevo. Vpředu vidíme závodní mateřskou školu v Klicperově ulici.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci)










































Textilana Liberec
byl průmyslový podnik založený ve druhé polovině 19. století průmyslníkem Johannem Liebiegem. Postupně se vypracoval na největší textilní podnik v severních částech Čech. Jeho areál, který čítal asi sto objektů.
Textilana zaměstnávala v dobách své největší slávy osm tisíc lidí, v roce 2001, v době prohlášení konkurzu, tam už bylo jen 700 zaměstnanců a o tři roky později výroba vlněných látek s touto značkou zcela zmizela.
Ještě před prodejem ale průmyslové objekty v letech 2003 a 2004 srovnaly bagry se zemí. Zůstal stát jediný objekt, pětipodlažní budova od architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty z roku 1908, jež představuje první železobetonovou industriální stavbu ve městě Liberci. Roku 2018 přestala mít nizozemská společnost o pozemky zájem, neb se sama ocitla ve finančních nesnázích a chtěla se parcel zbavit.
Nyní mají pozemky po bývalé Textilaně nového vlastníka. Město se nakonec rozhodlo pozemky nekoupit. Pozemky získala investiční společnost Middle Europe Investments (MEI). Pro devítihektarový areál plánuje společnost výstavbu více než 1000 bytů a část hodlá využít pro kanceláře a podnikatelský inkubátor.
(zdroj: Wikipedia, Prázdné domy.cz)




















Zbytek komína v roce 2020 (Luboš Janků)




Výběr z knihy Textilana v obrazech a datech





Něco málo z dějin liberecké Textilany (retro)
První část celého komplexu
budov základního závodu Textilany v Liberci byla postavena již v roce 1806:
barvírna příze firmy místního majitele panství hraběte Kristiana Clam-Gallase,
A.Franka, K.Settele. První dal na stavbu peníze, kámen, dřevo, písek a vodní
sílu, druhý zajišťoval prosperitu po stránce nákupu a prodeje a třetí odpovídal
za výrobu (a kromě toho byl výborný barvíř).
Je až pozoruhodné, jak rychle
stavba postupovala. Zjara se koplo do země, na podzim se začalo v obou budovách
po straně hlavního vchodu (u bývalé zastávky tramvaje do Jablonce) vyrábět. K
původní manufaktuře náležela i přádelna, která stála za Libereckým zámkem v
bývalém panském ovčínu v místech dnešní textilní průmyslovky.
Společnost tří nesourodých
spolumajitelů se záhy rozešla a přišel nový majitel, pražská bankovní firma
Karl Balabene z Prahy a její liberecký zástupce Josef Kittel, který se stal v
Textilaně ředitelem. Barevnu změnil na přádelnu a že se jednalo o podnikavého
člověka, záhy si výrobu najmul do vlastní režie. Vydělával tolik, že peníze mohl
vložit do přádelny v Markvarticích u Jablonného v Podještědí, kde roku 1823
začal pracovat první parní stroj v Čechách.
Anglický inženýr Thomas, který
dohlížel na instalaci prvního stroje, vybavil manufakturu (Textilanu) ústředním
topením a plynovým osvětlením, a to už téměř před 190 lety. Inženýr Thomas si v
roce 1829 zařídil v Liberci strojírnu a dodával potřebné stroje do všech
libereckých textilek, a tak měnil staré manufaktury v textilní továrny
Liberecka. Tím došlo v našem kraji ke skutečné průmyslové revoluci.
Kittel měl libereckou
Textilanu v nájmu do roku 1826, po něm se stali nájemci Rieger a Redelhammer.
Ti v Liberci vyráběli bavlněné látky až do jara 1828, kdy se pražská banka
Balabene rozhodla textilku prodat. Zájemců bylo několik. Největší zájem měli
liberečtí obchodníci s látkami bratři Liebiegové.
Do Prahy se vydal mladší z
obou bratří Johan. Na liberecké poště, která zabezpečovala dopravu mezi
Libercem a Prahou na úrovni dnešních dopravních služeb Student Agency, si najal
zvláštní bryčku, kterou cestoval do Prahy celou noc. S připravenou zálohou čekal
již před otevřením kanceláře a uzavřel s Pražáky kupní smlouvu, která byla
podepsána 28. března 1828.
Pikantní je, že když byla smlouva
o zakoupení Textilany podepsána, dorazil z Liberce další zájemce o koupi. Žel,
bylo prodáno. Nepřipomíná vám to doručení zprávy o bitvě u Waterloo, kde Napoleon
dostal naposledy napráskáno a londýnský Rothschild využil toho, že obdržel
zprávu dřív, než druzí a tím nechutně zbohatl? Ano právě tímto způsobem se
dopracovali majetku ti veleúspěšní. V Liberci, jako v Londýně.
Liebiegové Balabenům zaplatili
18.500 zlatých, obratem do Textilany pořídili nové parní stroje a stavebně
začali továrnu v Liberci rozšiřovat. Ta se stala základem obrovského majetku
rodu Liebiegů, který byl koncem 2. světové války odhadován asi na 60 miliónů
marek. To je dnes kolem miliardy korun.




Ve sbírkách Severočeské muzeum v Liberci
je k nalezení řada dokladů historie továrny a mezi nimi i dokumentace
podobných událostí, jako je ta aktuální. Například snímek Liebiegovy
továrny, která 30. června 1896 vyhořela. Požár v dnešní Jablonecké ulici
napáchal velké škody – vyhořela přádelna bavlny a byly postiženy tři
další domy. Požár tehdy vypukl v sedm hodin ráno a hořet přestalo ve dvě
odpoledne.
Co je na tomto
sbírkovém předmětu unikátní, je fakt, jakým byla objevena celá jeho
hodnota. Fotografie totiž byla kdysi nalepena na papírový karton.
Spojovací lepidlo snímek postupně ničilo, proto byl předán k
restaurování v rámci projektu Záchrana pokladů ze sbírek Severočeského
muzea, který podpořil Liberecký kraj. Po uvolnění fotografie se ukázalo,
že na její zadní straně spočívá popis zobrazované události. Po dlouhých
letech jsme se tak dozvěděli, co přesně je na snímku k vidění.
autor příspěvku Liberecký kraj



























































Textilana 6.6.2002 (archiv M.Plešinger)












Textilní továrna byla vybudována na místě bývalé hraběcí Clam-Gallasovské manufaktury z roku 1806. Počátkem 20. století se postupně rozrostla v největší tovární komplex ve městě, po válce fungoval koplex jako Textilana, n.p. a po revoluci jako Textilana a.s. Kromě budovy tkalcovny vlny architekta Maxe Kühna a Heinricha Fanty byl celý areál v roce 2003 zbořen.





Tvar křižovatky a nepřirozenost rozlehlé prázdné plochy uprostřed města napovídají, že zde kdysi stálo něco velkého. Právě tady, přímo u Harcovského potoka, založil v první polovině 19. století Johann Liebieg slavnou textilní továrnu, která měla lví podíl na tom, že se Liberec stal z maloměsta regionálním centrem. Liebiegova kapitalistická velkotovárna se později přeměnila v socialistický státní podnik Textilana. Pro Liberec je příznačné, že má ke své historii přezíravý vztah a o svou paměť se příliš nestará. Jak jinak si vysvětlit, že z továrny, které město vděčí za svůj současný význam, nezbylo v podstatě nic?
Před 48 lety přišla Textilana na trh československé republiky se zcela novým výrobkem. Počátkem roku 1971 to byla mimo jiné zcelá nová dámská šatovka z čisté střižní vlny ,polyesterového vlákna a tvarovaného polyesterového hedvábí Slotera. Velmi odbrých vlastností klasických a syntetických vláken použitých poprvé v této zcela nové kombinaci se přenesly i na vlastní tkaninu ,která se vyznačovala vynikající stálostí tvaru s velkou odolností proti pomačkání ,dokonalou splývavostí a prodyšností ,příjemným vlněným omakem.
A co je důležité dnes ,jako před 48 lety -jen s nepatrými nároky na ošetření a čictění. Araxa -ona půvabná textilie (dnes by byla již šestatřicátnice) byla stálá v oděru a odolná proti žmolkování. Dala se snadno prát a po vyprání rychle schla. Textilana v Liberci ji vyráběla v šíři 140 cm a ve velké škále módních barev ,které se všechny vyznačovaly vysokou stálostí na světle a i v potu. Dámská šatovka Araxa byla oceněna medailí LVT 71 a na základě posudků státní zkušebny č. 219 v Praze, Výzkumného ústavu vlnařského v Brně a Ústřední technické kontroly jakosti,byla šatovka Araxa uznána rozhodnutím ministerstva výstavby a tehniky za Technicky pokrokový výrobek.
Co víc dodat. 3 zkušebny a jedno
ministerstvo před 48 lety potvrdilo vynikajíí kvalitu libereckého
výrobku. Výrobku ,nak kterém se podílela řada občanů našeho města.
Výrobku ,který svou kvalitou by převálcoval vše ,co dnes obchod nabízí v
tomto sortimentu a to ještě pod hlavičkou dovozu Made in China. (zdroj Textilana - zmizelé město)

































Textilana
(archiv Josefa Zušťáka)


























Textilana Liberec 2004.
(foto Petr Šimr)





červenec 2022
(foto Jiří Louda)

Textilní impérium v městě pod Ještědem vybudoval v druhé polovině 19. století Johann Liebieg. Do roku 1949 patřila Textilana do koncernu Českých vlnařských závodů. Posléze se osamostatnila a zlatou éru zažila v 60. a 70. letech minulého století díky modernizaci. V roce 1971 zaměstnávala podle informací uvedených v publikaci Textilana v obrazech a datech autorky Vlasty Bergmanové 6500 lidí, kteří ročně vyráběli asi 18 milionů metrů tkanin.
Po roce 1989 došlo ke snížení stavu pracovníků a na objemu výroby se podepsala konkurenceschopnost na západních trzích. Po uzavření započala demolice výrobních hal včetně ikonického symbolu továrny v podobě komínu s logem Textilana. Dodnes stojí takzvaný Modrý bod, ze kterého se stala ruina.
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/textilana-liberex-urbex-20220715.html?






NA AKCI BLAUPUNKT – HAPPENING VYSTAVOVALI TITO AUTOŘI: Karel Kučera, Zuzka Kocůmová, Šimon Pikous, Roman Dobeš, Libores Matoušek, Věra Machková, Renata Straková, Janina Pilnáčková, Jirka Novák, Roman Machek, Míla Teta Dománková, Lenka Kolkusová a další.
Umírající objekt Blaupunkt ožil novým životem
Roman Dobeš 13. 7. 2010
Liberec /FOTOGALERIE/ - Jeden z posledních objektů bývalé liberecké Textilany, tak zvaný Blaupunkt, kde za války probíhala výroba rádií do válečných letadel, ožil o víkendu novým životem.
První patro objektu se ze soboty na neděli 11. července změnilo ve výstavní galerii. Proběhla zde akce s názvem Blaupunkt – Happening. Hlavním pořadatelem byl liberecký klub fotografů 7,65 [semd–pětašedesát] v čele s fotografem Šimonem Pikousem. Svou podporu projevilo i občanské sdružení YAFA podporující mladé fotografy a vizuální umělce.
"Klub 7,65 je sdružení fotografů, které na Liberecku působí přibližně tři roky. Blaupunkt – Happening je naším třetím větším projektem. Přizvali jsme další hosty, protože nejsme rozhodně uzavřenou skupinou, takže akce byla ve finále určena celé výtvarné veřejnosti, která měla chuť se zapojit. Když jsme přemýšleli jakou společnou akci uspořádat, navrhl Jirka Novák, který se věnuje fotografii industriálních prostorů, že bychom mohli uspořádat výstavu přímo v budově Blaupunktu," popsal vznik projektu Šimon Pikous.
Vystavovali se zde především fotografie, ale i olejové malby a objekty, které vznikly spontánně při instalaci výstavy. Příjemnou, nevázanou atmosféru doplnil hudební doprovod a v pozdějších hodinách i bezprostřední divadelní scénky. Zájem vystavujících byl nečekaně velký a na konci sobotního večera se v improvizované knize návštěv dalo napočítat přes osmdesát podpisů.
Na dotaz, zda má akce i protestní podtext, Šimon Pikous odpověděl: "Samozřejmě si uvědomuje, že objekt Blaupunkt je problémovým, nikdo neví, co se s ním dál bude dít, a mnoho lidí se vyjádřilo pro jeho zachování a další využití. Naše akce ale není protestem. To, že jsme se rozhodli vystavovat právě zde, bylo jednoduše proto, že tu měli zrovna volno. Je pravda, že v Liberci jsou možnosti výstav značně omezené a určitě je hezké si představit, že by zrovna tato budova k tomu sloužila. To je ale úplně jiná otázka."
Tak happening skončil otevřeným koncem s velikým otazníkem na konci. Na několik hodin bylo o něco snazší si představit, jak krásný industriální objekt ožije novým životem, který mu vdechne jeho nová funkce.
Z historie
Budova vznikla roku 1908 jako součást libereckého závodu Textilany a sloužila jako tkalcovna. Svého času byla jedna z nejmodernějších v Čechách. Autory stavebního návrhu byli významní architekti Max Kühn a Heinrich Fanta, autoři dalších zajímavých libereckých staveb, například kostela sv. Maří Magdalény v Jungmannově ulici. Ve třicátých letech byla budova oceněna v několika architektonických soutěžích – šlo o vůbec první železobetonovou industriální konstrukci v Liberci. Během druhé světové války zde německá firma Blaupunkt vyráběla elektroniku.
zdroj:https://liberecky.denik.cz/volny-cas/umirajici-objekt-blaupunkt-ozil-novym-zivotem.html
Umění a Squatting
22. 8. 2011Dana ZikmundováRecenze
Skutečnost, že prezentace umění není závislá na oficiálních institucích a galeriích, potvrdila výstava Blaupunkt Happening, která se konala jeden srpnový víkend v Liberci. Uskutečnila se v prvním patře továrny Blaupunkt, která je dnes jediným stojícím objektem v bývalém areálu Textilany. Využívat prázdné industriální prostory čekající několik let na demolici pro účely umělecké prezentace je běžné například v sousedním Německu, u nás se s tímto fenoménem často nesetkáme, i když v poslední době začíná být velmi módní.
Organizátory druhého ročníku tohoto výstavního happeningu byli skupina libereckých fotografů 7.65 (sedm-pětašedesát) v čele s Šimonem Pikousem a občanské sdružení podporující mladé talentované fotografy YAFA (Young and Fresh Association). Po loňských zkušenostech, kdy se této akce zúčastnila více než desítka nadšených fotografů, výtvarníků, hudebníků i literátů, se iniciátoři letos rozhodli uspořádat pokračování se stejným cílem: zcela svobodně a spontánně vystavit či přímo na místě vytvořit umělecké dílo či akci, bez dohledu galerijního kurátora.
"Akce je na vlastní nebezpečí, organizátoři za nikoho a nic neručí." Takto upozorňovala pozvánka na možná rizika v chátrající budově. Přesto se letošní výstavy zúčastnilo devatenáct amatérských i profesionálních fotografů, studentů Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a i výtvarníků. Program začal v sobotu 6. srpna dopoledním úklidem a instalací, výstava byla zahájena dvě hodiny po poledni.
Kolemjdoucí lákal na oknech připevněný poutač VÝSTAVA ZDE, do objektu však vstoupili jen ti nejodvážnější a nejodhodlanější. V přízemí uvítalo návštěvníky rozestlané doupě obyvatele Blaupunktu a hromady odpadků. Kdo neutekl a následoval hlasy přicházející z prvního patra, nalezl schodiště, které jej dovedlo na místo konání.
Většina prostoru patřila fotografiím, jednoduchým způsobem nainstalovaným na zdech, na provazech mezi podpěrnými pilíři nebo v oknech. Díla neměla společné téma, výběr záležel na individuálním rozhodnutí každého z vystavujících. Byly zde k vidění černobílé i barevné fotografie velkých i komornějších rozměrů, snímky s motivy lidské figury, městské krajiny, přírody či módy. Nejednotná témata však propojovalo (promyšlené či spontánní?) úsilí reagovat na okolní prostor.
Umělecká akce Blaupunkt Happening − Člověk v prostoru oživila na dvacet čtyři hodin prázdnou budovu, jejíž osud je v současnosti neznámý. Podle Romana Dobeše, jednoho z vystavujících, "se letos hovořilo o možnosti uspořádat podobnou akci na místě, kde by byla víc na očích lidem a mohla probíhat delší dobu." Zda a případně kde se příští ročník uskuteční zatím zůstává nezodpovězenou otázkou. Setkávání lidí s uměním však nezáleží ani tak na prostoru, jako na energii, kterou do příprav podobných akcí organizátoři i vystavující investují.
zdroj:https://artalk.info/news/umeni-a-squattingBLAUPUNKT – HAPPENING 2011 foto Jiří Stanislav
________________________________________________________________
Dagmar Altmarová, Roman Dobeš, Jana Hunterová, Ibrahim AlSulaiman Ibi, Věra Kadlecová, Lenka Kolkusová, Marcela Kotalová, Karel Kučera, Roman Machek, Věra Machková, Michal Maršík, Milena Nechvilková, Jiří Novák, Anička Nováková, Jakub Ouhrabka, Šimon Pikous, Jana Pilňáčková, Kateřina Snětivá, Ana Stanislavová: Blaupunkt Happening − Člověk v prostoru / Továrna Blaupunkt / Liberec / 6. 8. 2011
zdroj:https://artalk.info/news/umeni-a-squatting


Budova se částěčně zřítila 27.1.2025
"Kvůli neuvěřitelným nesmyslům co jsem si za pár hodin od pádu přečetl na Facebooku si dovolím drobné vyjádření k posledním rokům budovy.V roce 2002 jsme (asi) jako jediní a poslední dokumentovali Textilanu na Jablonecké. Následně za spolupráce pana Čecha jsme se postarali aby to nejcennější z majetku skončilo v archivu a v muzeu. Při té příležitosti jsme iniciovali prostřednictvím pana Čecha jednání s investorem, aby budova Blaupunktu byla zachována (chtěli jsme včetně secesního mostku, ale to se nepovedlo) a začleněna do projektu. To se nám tehdy povedlo, resp. panu Čechovi. Budova se tedy měla stát součástí nově vybudovaného centra. Budova se NESTALA kulturní památkou, nikdy neměla žádnou ochranu. A zanedlouho padnul celý projekt. To jak dopadla si prosím vyřiďte s majitelem (starým i novým). Ne s památkáři!
autor příspěvku Ivan Rous


fotogalerie z 28.1.2025 André P. Schwarzkopf Profoa


Začátek výstavby obřího centra se stále zpožďuje
10.7.2007LIBEREC - Komplikace s vykoupením soukromého pozemku, který brání výstavbě přeložky tramvajové trati, stále zdržuje začátek výstavby obchodního a nákupního centra Promenáda Liberec, jež má výrůst na území bývalé Textilany.
Přeložka tramvajové trati je přitom nutnou podmínkou začátku výstavby.
"Díky přeložce je všechno komplikovanější. Stále tak čekáme na vyřízení potřebných stavebních povolení. Začít se stavbou bychom chtěli nejpozději na začátku října," uvedl generální ředitel koinvestorské společnosti Labyrint Real Estate, Vladimír Bihary.
Zahájení výstavby se prodlouží o další dva měsíce. Hlavním problémem zůstává soukromý pozemek stojící v místě plánované tramvajové trati v Mlýnské ulici.
"Podle posledních zpráv je jednání na dobré cestě. Soukromý majitel obdržel nabídku, ke které se vyjádřil velmi pozitivně," konstatoval Vladimír Bihary.
Průtahy v udělování stavebních povolení potvrzuje i stavební úřad.
"Už jsou to tři roky od prvního územního rozhodnutí a stavba stále ještě nezačala," potvrdil Václav Řezáč z oddělení územního řízení libereckého magistrátu.
Investorovi se podařilo vyřídit alespoň jeden problém, týkající se dvou potoků v zadní části budoucího centra.
"Povolení od vodoprávního úřadu k vybudování přeložek těchto potoků jsme již obdrželi," doplnil Vladimír Bihary.
Zábavní komplex Promenáda bude mít tři nadzemní patra a vyroste na ploše 32 tisíc metrů čtverečních. V jeho areálu bude moci parkovat až 1500 vozidel.
Součástí centra bude hypermarket, multikino, fitness centrum, několik restaurací, kaváren a mnoho dalších, převážně kulturních prostor.
(zdroj archiv Libereckého deníku)

Stavba bytového městečka začne do roka
Liberec - Svou konečnou podobu má nový projekt, který má vyrůst na území bývalé Textilany. Poté co se město, dopravní podnik a holandský investor nedávno domluvili na přesunutí tramvajové trati mimo plánovanou zástavbu, zmizely všechny otazníky ohledně konkrétního zastavění a velkolepý projekt může postoupit do další fáze.
Cílem holandského investora je vytvořit na pozemcích bývalé Textilany živou a moderní část města se všemi funkcemi, které k tomu patří. "Součástí projektu je tedy i řešení okolních vazeb v území," dodal Josef Hlavička, právní zástupce holandského investora.
Součástí projektu podle Tomáše Kadeřábka bude i zeleň, několik pěších zón, úprava toků obou potoků, zakomponování zastávky tramvaje, nezbytná obchodní a občanská vybavenost. "Ve své snaze vybudovat na pozemcích bývalé Textilany bytové městečko byl a je investor ze strany Města Liberec a Dopravního podniku podporován. Spolupráce s oběmi institucemi je velmi dobrá," doplnil Josef Hlavička z pražské advokátní kanceláře Havel a Holásek, která zastupuje investora.
Prvotní záměr byl takový, že na obří stavební parcele vzniknou jen
byty, tento plán však město navrhlo upravit. Ještě před několika měsíci
měl investor v záměru postavit na území bývalé Textilany obchodní
centrum Promenáda. Od projektu ale nakonec odstoupil, a to kvůli stále
se zvyšující konkurenci obchodních komplexů v centru Liberce. (Autor: Petra Rejsková, Liberecký deník)

Takto by mohl vypadat areál bývalé Textilany.
Soukromý investor chce na svých pozemcích postavit asi tisíc bytů s kancelářemi a obchody.Liberečtí radní schválili koncept územní studie. Ten řeší hlavně prostorové vazby, dopravu nebo infrastrukturu. Počítá mimo jiné s vedením tramvajové trati v blízkosti stávající zastávky "Textilana" vnitroblokem navržené zástavby. Tramvaj by tak nadále měla jezdit areálem bývalé textilní továrny. Na tramvajové trati by měla přibýt nová zastávka v obou směrech. "Přibližně v polovině mezi tramvajovými zastávkami "Textilana" a "U Lomu" je nově navržena zastávka z důvodu lepší dopravní obslužnosti území veřejnou hromadnou dopravou a menší docházkové vzdálenosti z nově navržené zástavby a z části sídliště Králův Háj," popisuje náměstek primátora pro technickou správu Jiří Šolc s tím, že tramvaj po výstavbě při průjezdu místem zpomalí.
(zdroj: Liberec.cz, 2021)


