Tělocvična

Zájem o tělesná cvičení se v Liberci probudil ve čtyřicátých letech 19. století. Učitel a později ředitel školy na Sokolském náměstí Ferdinand Josef Pfohl chtěl už od roku 1847 zřídit soukromé cvičiště, ale magistrát, který se musel držet Metternichových zákonů, to nechtěl dovolit, protože to byla činnost, na níž by se podílely více než tři osoby najednou, což bylo zakázáno. Teprve v roce 1848 mohl Pfohl založit v Barvířské ulici (čp.118-III) soukromý ústav a uspořádat první veřejné cvičení. Roku 1850 musela předat prostory c.k. okresnímu soudu, který zde zřídil věznici. V roce 1853 byla škola obnovena v budově sirotčince pod dnešním krematoriem. Cvičení se zde zúčastňovala i děvčata, ale také tento objekt musel být po dvou letech opuštěn. Cvičilo se i na zahradě domu U Bažanta na Staroměstském náměstí, kde dal Karl Günter z Msgdeburku kolem roku 1855 dohromady 32 sportovců, kteří cvičili na hrazdě, na bradlech a provozovali šplh.
Neúnavný průkopník Pfohl založil 19.8.1861 novou sportovní školu, na jejíž půdě bylo rozhodnuto ustavit Německý tělovýchovný spolek v Liberci (Deutscher Turnverein Reichenberg, DTR, někdy je uváděno 20.8.1861). Cvičilo se nejdříve na zahradě hostince U Konvice, ale ještě téhož roku se podařilo pronajmout nevelké klenuté prostory v přízemí domu čp. 41- IV naproti dnešnímu Paláci Adria , kde byla zřízena tělocvična. Schválené stanovy přišly teprve 28.4.1862 a den nato bylo na slavnostní schůzi za účasti 126 cvičenců osloveno oficiální založení spolku.
V čele DTR stanuli Ignaz Sieber a Alexander Peez, tehdejší šéfredaktor Reichenberger Zeitung. Ještě v červnu byl uspořádán cvičitelský bál a už 23. července se konalo první veřejné cvičení na Střelničních loukách (Schiesshauswiesen). Spolek měl 197 členů, z toho 55 mladistvých. Následujícího roku se zúčastnil sjezdu v Milešově, na němž bylo ujednáno založení Svazu německo -českých tělocvičných spolků (16.5.1863). V červnu bylo rozhodnuto zakoupit pozemky na Ďolík (Gründlu, v dnešní Sokolské ulici ) pro novou tělocvičnu. Následujícího roku dostal DTR od německých paní a dívek vyšívaný prapor s heslem Odvahu, sílu, sebeovládání. Ještě v srpnu byl také přebudován sál Obecního domu pro zimní cvičení. První vlastní budova tělocvičny DTR byla postavena v průběhu roku 1865. Projekt tělocvičny vypracoval liberecký stavitel Gustav Sachers a stavbu provedl Ferdinand Miksch. Budova měla dvě poschodí, sál měřil 22 X 13 m a byl vysoký 8,20 m. Na severní straně při dnešní Sokolské ulici k ní přiléhalo letní cvičiště. (pozn. dne 10. května 1865 byl položen slavnostně základní kámen, dne 4. prosince slavnostně zahájen provoz)

( Na prvním obrázku je tato tělocvična zobrazena pohledem z míst, kde dnes stojí kavárna Pošta. )

Od roku 1868 začalo být na libereckých školách zaváděno povinné vyučování tělocviku, jež řídil DTR, který poskytl tři učitele. Tělocvična, jež se stala chloubou Liberce, musela však být v roce 1893 při přestavbě centra zbořena a nahrazena novou v Jablonecké ulici. Tuto tělocvičnu vyprojektoval v novorománském slohu člen DTR Julius Keil, stavbu provedl v letech 1892-1893 Adolf Bürger. Velký sál s galerií má rozměry 27,60 X 18,80 m a výšku 11,50 m. K tělocvičně patří letní hřiště a malá zahrada.

Byla otevřena při sportovních slavnostech Ještědskojizerské župy (13.8.1893). Členstvo pocházelo ze všech vrstev obyvatel Liberce a jeho počet brzy dosáhl 1200 osob .

Sál byl největší ve městě a proto se zde konalo také mnoho kulturních a zábavních akcí - přednášek, koncertů, divadelních a filmových představení, plesů, výstav a různých shromáždění.

Po roce 1945 převzal tělocvičnu Sokol, pak TJ Lokomotiva Liberec.

Na čtvrtém snímku je za tělocvičnou vidět novorenesanční vilu obchodníka F.Bogmanna z roku 1908, patřící dnes nemocnici.

(zdroj Kniha o Liberci)