Nároží Rumjancevovy ulice - synagoga a vedle
sídlo firmy Eurovia kamenolomy v roce 1906

Nároží tehdejší ulice Na Skřivanech zabírala až do osudného listopadu 1938 synagoga, od té bylo prostranství prázdné a dominantou začátku ulice se stala novorenesanční budova (č.p. 696 - I), kterou si roku 1900 pro sebe nechal postavit významný liberecký stavitel a přední činitel Obchodní a živnostenské komory Adolf Bürger. Před válkou zde krátce byla policejní akademie a pak sídlo gestapa . Na začátku padesátých let se sem přestěhovalo ředitelství podniku sdružujících několik desítek lomů a štěrkoven z celých severních Čech, známého pod pozdějším názvem Severokámen. Po listopadovém převratu došlo k velkým organizačním změnám a z firmy se stala akciová společnost , do níž vstoupil anglický kapitál . Podnik nesl od roku 1996 jméno Tarmac-Severokámen , v současné době Eurovia kamenolomy, patří k největším zpracovatelům kamene na severu Čech .

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

autor příspěvku Pav Karel

Synagoga

V polovině osmdesátých let 19. století se členové židovské náboženské obce rozhodli zřídit si v Liberci svůj vlastní chrám. Nová synagoga byla postavena v ulici Na Skřivanech (dnešní Rumjancevova ulice) podle návrhu vysokoškolského profesora a dvorního rady Karla Königa z Vídně v letech 1887 - 89. Stavbu realizovala liberecká firma Sacher a Gärtner v neorenesančním stylu. Dne 24. září 1889 byl "svatostánek" za přítomnosti radních, vojska a jak evangelických, tak i katolických církevních hodnostářů slavnostně zasvěcen. Synagoga měla z urbanistického hlediska vynikající umístění. Uzavírala průhled od radnice na sever a tvořila zároveň výraznou dominantu v panoramatických pohledech z údolí Jizerského potoka. Architektonicky byla zdůrazněna přední rozšířená část synagogy, nad níž se zvedala osmiboká věž, zakončená na vrcholu bání s lucernou. Hlavní sál měl délku 29,75 m, šířku 15,9 m a jeho výška byla 14 m. Tento hlavní sál byl určen pro 340 mužských členů obce. Naproti vstupu stála na vyvýšeném místě archa úmluvy a kazatelna. V patře se nacházel kromě galerie pro ženy také chór s varhanami a zasedací místnost. Varhany vyrobila firma bratří Riegerů z Krnova podle plánů hudebního ředitele Gustava Albrechta ze Žitavy. Osud liberecké synagogy byl zpečetěn za Křišťálové noci v roce 1938, kdy byla nacisty vypálena. Na jejím místě bylo později zřízeno parkoviště a v současnosti je zde postavena nová modlitebna, která je citlivě zakomponována do budovy nové liberecké knihovny - Stavby smíření. Tato modlitebna, též nazývaná "synagoga", byla slavnostně otevřena 9.listopadu roku 2000, tedy symbolicky při 62. výročí jejího vypálení. Tohoto mimořádného aktu se zúčastnili význační představitelé politického, kulturního a duchovního života. Od této doby ji navštívilo také mnoho význačných hostů, jako např. prezident republiky, pan Václav Havel a jiní. Nyní slouží tento objekt k pořádání bohoslužeb, ale i k jiným kulturním akcím, jako jsou různé výstavy obrazů a fotografií, vernisáže k nim, probíhají zde lekce izraelských tanců, přednášky a oslavy různých náboženských svátků, ale i jiným radostným událostem a setkáním. Tato nová modlitebna má trojúhelníkový půdorys, což symbolicky připomíná část Davidovy hvězdy a není to klasická "synagoga", jak ji známe z minulosti. Jedná se o moderně pojatou budovu a je to první stavba tohoto druhu ve střední Evropě, postavená po 2. světové válce. (zdroj .Židovská obec Liberec a diplomová práce Evelin Riegler)

Pohled z věže radnice synagoga x Krajská vědecká knihovna

Jednou z nejméně nápadných věží v Liberci se vyznačovala synagoga, postavená v letech 1887-89 v těsné blízkostí středu města podle plánu vídeňského architekta Karla Kóniga v duchu italské renesance. Po složitých terénních úpravách stavba získala působivé zasazení do panoramatu okolí.

Po vypálení a likvidaci synagogy nacisty roku 1938 zel pozemek prázdnotou, respektive sloužil jako parkoviště pro nedaleký ONV. Roku 2000 pak na tomto místě byla otevřena moderní budova nové Státní vědecké knihovny s prolínající se modlitebnou židovské obce.

Monumentalita, a přitom uměřenost tohoto projektu libereckého architekta Radima Kousala tak navázala na kultivovanost staré synagogy.

(Zdroj: Liberec mezi vzpomínkou a přítomností - Karel Čtveráček / Jan Mohr )

Autobusová zastávka v Liberci.

Z 9 na 10. listopadu 1938, během křišťálové noci, byla vypálena liberecká synagoga. O čtyři roky později na jejím místě vznikla autobusová zastávka s dřevěnou čekárnou.

Ze zastávky se jezdilo směrem na Hejnice, Nové Město pod Smrkem. (archiv Ivan Rous)

docela dlouho se řešilo, jestli má být před knihovnou v Rumjancevově ulici přechod pro chodce. V roce 2009 se tam objevila zebra:-)