Obchodní a živnostenská komora

Obchodní a živnostenská komora v Liberci, vzniklá roku 1851, sloužila jako společná platforma podnikatelům v německojazyčném území severních Čech mezi Teplicemi a Králíky. Vzhledem k vysoké míře industrializace tohoto území byla nejvýznamnější institucí svého druhu v celé zemi. Její důležitost dále rostla během celé II. poloviny 19. století spolu s mohutným rozmachem průmyslu na území, které jí bylo svěřeno.

K vyjádření významu komory mělo posloužit i reprezentativní sídlo na hlavní křižovatce tehdejší nejmódnější liberecké čtvrti, zvané tehdy Cottage (kolem dnešních ulic Horské a Masarykovy). V letech 1898-1900 byl postaven rozsáhlý palác v eklektickém stylu, kombinující prvky historických slohů s nastupující secesí. Spolu s museem a lázněmi, které obklopily křižovatku dnešních ulic Masarykova a Vítězná na dalších nárožích, vytvořila monumentální prostor, názorně ukazující vývoj veřejných staveb v českoněmeckém prostředí přelomu 19. a 20. století. Museum komora přímo financovala jako své zařízení.

Své sídlo užívala obchodní a živnostenská komora až do svého zrušení roku 1948. Budova poté sloužila jako poliklinika, po roce 1990 transformovaná na sídlo soukromých ordinací.

Rozsáhlá budova liberecké Obchodní a živnostenské komory byla postavena naproti muzeu v letech 1899 - 1901 v duchu saské renesance podle plánů architektů Franze Brantzkyho a Martina Remgese z Kolína nad Rýnem. Řešením vnitřních interiérů byl pověřen architekt Karl Lederle z Freiburgu im Breisgau, v té době asistent libereckého Severočeského průmyslového muzea.

Obchodní a živnostenská komora sídlila zprvu v domě čp. 6-I na Staroměstském náměstí (dnešní Dr. E. Beneše) a po dostavbě nové radnice přesídlila do jejích prostor. Stísněné zázemí vyvolalo snahu zajistit si vlastní reprezentativní budovu odpovídající postavení komory, která ve své době patřila k nejvýznamnějším v Rakousku-Uhersku. Magistrát věnoval na stavbu dlouhý, leč poměrně úzký pozemek naproti muzeu a novostavbě tak nic nestálo v cestě. Na stavbu byla vypsána mezinárodní soutěž a na prvním místě se umístil návrh "Mickosch" od Franze Brantzkyho a Martina Remgese z Kolína nad Rýnem, který byl vybrán k realizaci. Třípodlažní objekt na půdorysu široce otevřeného písmene U má hlavní vstup obrácený do Masarykovy třídy a chrání ho mohutný kamenný balkón na třech sloupech, nad nímž jsou půlkruhová okna někdejší zasedací síně. Na exteriéru i interiéru je patrná nastupující secese, ačkoliv stále dominuje severská neorenesance. Komoře sloužila budova až do roku 1948, kdy zde začal působit Krajský národní výbor, který po zrušení libereckého kraje vystřídala dětská poliklinika a Okresní ústav národního zdraví. Liberecká realizace představuje spolu s opavskou budovou Obchodní a živnostenské komory od Leopolda Bauera nejhonosnější a nejhodnotnější objekt svého druhu v celé České republice.

Budova na libereckém Zlatém kříži je klenot německé novorenesance