FILIPOVO MĚSTO

Vystěhovaní ostrostřelci

Předměstské obce, které nakonec vytvořily Velký Liberec, vznikly jako samostatné a některé byly dokonce starší než Liberec sám (např. Rochlice). Ale Kristiánovo město a Filipovo město vznikly jako čtvrti uměle, byly založeny a postaveny panovníkem vlastnícím panství a s ním i Liberec. Již podle názvu lehce uhodneme, že Filipovo město založil, právě tak jako Kristiánovo, hrabě Kristian Phillip Clam-Gallas. A to roku 1784. Tato nová liberecká čtvrť se rozkládala kolem dnešního Nerudova náměstí, přibližně mezi ulicemi 5. května, Šamánkovou, Rumjancevovou a Liliovou. V místech dnešního Nerudova náměstí byla střelnice libereckých ostrostřelců. Bylo to místo ještě pusté, nezastavěné a neobydlené. Ostrostřelci měli v Liberci dlouhou tradici a dobré jméno. Jejich nejstarší střelnice stávala v prostoru dnešního Tržního náměstí, později byla přemístěna Na bídu a teprve odtud v roce 1743 do míst dnešního Nerudova náměstí. Před založením Filipova města se ostrostřelci přestěhovali do své nové, již zděné střelnice v Myslivecké ulici.

Dnešní ulice 5. května se jmenovala Střelecká a vedla od radnice, kolem dřevěné ohrady, za níž byla velká tržnice, na roh rušné křižovatky (nynější Šaldovo nám.) a dále až k čtvrti, která se později nazývala Sedmidomky a ještě později Lidové Sady a stala se jediným velkoměstským bulvárem v Liberci s vilami, monumentálními stavbami (Lázně, Muzeum, Obchodní a živnostenská komora). V době založení Filipova města byl v místech dnešní Šamánkovy ulice venkov, příroda, lesy a luka.

Po bitvě u Liberce roku 1757 byl na střelnici v místech Nerudova náměstí umístěn vojenský lazaret a zemřelí vojáci byli pochováváni v jeho nejbližším okolí. O 27 let později v roce 1784 byly zdejší pozemky rozděleny na 14 pravoúhlých parcel seskupených do pravidelných bloků kolem čtvercového Hrnčířského náměstí (dnešního Nerudova) a postupně zastavěny. Domy měly mít stejný vzhled a při hlavních ulicích musely být zděné. První etapa výstavby byla dokončena v roce 1799 a nová čtvrt byla ihned připojena k městu. Dnes se z původní zástavby zachovalo velice málo. Na Nerudově náměstí byla postavena nenápaditá "škatule" spojů a kousek dál pak další škatule bývalého Stavoprojektu. Do středu náměstí byla v roce 1925 přenesena Neptunova kašna, která stála do té doby před radnicí, kam se vrátila až v roce 2010.

Šaldovo náměstí v té době bylo pouze trochu živější křižovatkou městských ulic. Na již zmíněnou rozsáhlou tržnici navazovala budova, kde bylo později loutkové divadlo. Po druhé světové válce začalo toto místo nabývat na významu. Stávalo se velice rušnou křižovatkou, kterou museli projíždět všichni, kteří jeli od Frýdlantu a Děčína i na Turnov. Vedly tudy koleje pouliční dráhy, které se zatáčely z Lidových sadů k poště a na náměstí a z náměstí od radnice procházely sem ulicí 5. května. Na rohu náměstí a Jablonecké ulice trčel do vozovky dům s papouškem (světelná reklama liberecké ZOO), ve kterém musel být pro nepřehlednost vybourán podchod a později byl zbořen zcela. Na jeho místě je Dům rekreace. Dnes se tímto kdysi poklidným místem nedá ani projít.

Na konci Střelecké ulice byla pěšinka, která vedla z města ven, ke koupališti a k Botanické zahradě. Koupaliště bylo v místech dnešní křižovatky Masarykovy a Vítězné ulice a Botanická byla hned vedle na místě, kde stojí muzeum. S rozvojem průmyslu a dopravy na konci 19. století nabyla na významu i ta část Liberce, jež se rozprostírala za Filipovým městem. Jako pokračování Střelecké ulice byla vybudována široká alej, která vedla vilovou čtvrtí do libereckých rekreačních míst a do Jizerských hor. Na místě Botanické zahrady bylo v roce 1898 postaveno v novorenesančním stylu Muzeum, před ním palác Obchodní a Živnostenské komory (1901) a naproti pak budova Městských lázní (1902). Čtvrtý roh zůstal ke škodě nezastavěn. Ulice, kterou projížděly nakonec vozy pouliční dráhy, vedla dále k rybníčku, zvanému Gondelteich a k Botanické a Zoologické zahradě (založené r.1904), oblíbeného cíle nedělních vycházek Liberečanů. Zde také byla vyhledávaná restaurace Belvedér. Po založení Městského parku (dnešní Lidové sady), byla v roce 1901 postavena nová restaurace, taková, jakou známe dodnes.

zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996

NERUDOVO NÁMĚSTÍ

Toto náměstí, kdysi nazývané Hrnčířské, vzniklo ve druhé polovině 18. století při založení Filipova města a sloužilo dlouho jako tržiště. Jedním z mála domů, který si zachoval původní podobu, byl dům čp. 106-I, na snímku vlevo. Postavil si ho pro sebe roku 1772 významný stavitel Johann Josef Kunze. Ještě roku 1858 byl jediným domem stojícím na této straně náměstí a sloužil jako kasárna pro c. k. finanční stráž. V devadesátých letech 19. století dostal vpravo přístavbu, ale jeho celkový klasicistní vzhled zůstal zachován. Současně v něm byl otevřen hostinec Černý kůň. Snímek zachycuje stav nedlouho po provedených úpravách, na vrcholku štítu vidíme symbolickou figuru vzpínajícího se koně. Ve dvoře hostince vznikly rozlehlé stáje bro potahy poštovních vozů, jež se odsud vydávaly na cestu do Prahy.

Vedlejší třípodlažní dům čp. 383-I postavil roku 1869 už v novorenesanční podobě jiný liberecký stavitel Ferdinand Scholze. Až do výstavby nové soudní budovy (1877) zde byl umistěn c. k. okresní soud. Později v něm byly pouze byly a dům dostal ještě jedno podlaží.

Vedle, na rohu dnešních ulic Voroněžské a U Náspu, postavil Adolf Bürger pro továrníka Kahla obytný dům (čb. 546-I), jehož nároží zdůrazňuje ankýř ukončený dlátovitou střechou.

Úplně napravo, na severní straně náměstí, stojí dvoupodlažní dům čp. 102-I. V roce 1861 dostal do ulice U Náspu přístavbu, v níž byla umístěna barvírna. Novorenesanční vzhled mu roku 1884 vtiskl rovněž stavitel Adol Bürger.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Bea Jac - V domě napravo od Č.koně, čp. 383, bydlela moje babička, v tom posledním přistavěném 4.patře, matně si pamatuji, asi v r. 1966 jsem jako malá holka chodila s babičkou do sklepa pro uhlí. Každý den chodila pro 4 kýble uhlí, vlastně do hlubokého sklepa, takže 5 pater.V každém patře byly byty se zajímavými polstrovanými dveřmi.Na zdobené kliky jsem se věšela a babička mě hubovala. Tak toto mi utkvělo v paměti.