Dnešní Moskevská, původně zvaná Česká, od poloviny 19. století Vídeňská ulice je nesporně nejstarší v Liberci, neboť právě tudy procházela obchodní zemská stezka z nitra Čech do Lužice. Rekonstrukce zastavění v roce 1560, vypracovaná podle údajů panského archivu, dokazuje, že v té době bvl obestavěn pouze horní konec ulice v bezprostřední blízkosu bývalého tržiště. a to čtyřmi právovárečnými domy na místě dnešních čp. 11, 13, 14 a I5-IV a sedmi domy bez tohoto práva. V dolní části a při ulici zvané Hablau (Revoluční) stála už tehdy rovněž řada domů, tvořící zřejmě součást dolní osady. Žádný z nich ale neměl právo várečné, což se dá vysvětlit tehdejším způsobem osídlování kraje, kdy pozdější převážně němečtí kolonizátoři dostávali od vrchnosti různé výsady

Už koncem 16. a v průběhu I7. století se obestavění v horní části zahušťovalo především na východní straně a při odbočce vedoucí k zámku, tedy kolem pozdější Zámecké (Felberovy) ulice.

Domy na východní straně České ulice byly opatřeny loubím protaženým podobně jako v Pražské ulici až na Staroměstské náměstí. O občerstvení a ubytování pocestných se staraly hostince, restaurace a hotely. Nejstarší zařízení tohoto typu stálo v dolní osadě - hospoda. později hotel U Zeleného stromu. Proti odbočce k zámku stála další starobylá hospoda, dnešní Plzeňská restaurace. K občerstvení obyvatel sloužily také právovárečné domy, především čp. II, 15 a 18-IV, jež měly možnost své produkty i prodávat. K nim se během doby připojily další domy obdařené stejným právem (čp. 8,9 a 10-IV), dále hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) stojící uprostřed západní části ulice, hostinec U Města Pardubic (čp. 36-IV) hned naprou němu, hospoda Zur deutschen Einheit (U Německé jednoty) a hlavné reprezentační Reichenberger Hof i hotel Ressource (čp. 50-IV), postavený roku 1856 na rohu Jezdecké uličky a vybavený tanečním sálem a několika klubovnami. Mezi pohostinské podniky je možno počítat také různé kořalny a vinárny (např. čp. 29-IV nebo vinárna Alfonse Namary v Zámečnické ulici. Ostatní domy obývali ponejvíce řemeslníci (obuvníci, krejčí, truhláři) a obchodníci, hlavně železáři a vetešníci.

Na dolním konci ulice vytvořila živelná zástavba takovou překážku dopravě, že pro průtah císařské silnice z Prahy (1826) byla vybrána volnější Pražská ulice, přestože měla větší spád a bylo zde nutné upravit niveletu a odstranit mostky spojující chodníky na obou stranách. Velké regulační úpravy, prováděné od poloviny 19. století, zasáhly nejdříve roh s Revoluční ulicí, kde bylo nutno vykoupit a zbourat dva domy nepřijatelně vystupující do vozovky. Mnohem obtížnější situace nastala v dolní části samotné Moskevské ulice, neboť tam přímo uprostřed stál protáhlý ostrůvek sedmi domů (čp. 53, 54, 56, 59, 60, 61, 62-IV), vyplňujících téměř celou šířku vozovky. Tuto dnes těžko představitelnou situaci nám dobře přibližuje plán Liberce z roku 1858 nebo jeden z marginálních obrázků na vedutě ze sedmdesátých let, na němž je zachyceno nároží Jezdecké uličky a nejvýše stojící dům z této skupiny (čp. 53-IV). Všech sedm uvedených domů bylo třeba postupně vykoupit, zbourat a uvolnit tak prostor kolem křižovatky s Revoluční a nově zřízenou Pivovarskou (Rumunskou) ulicí. A tak teprve v roce 1886 dostala Moskevská ulice dnešní šířku po celé délce. Novou překážku jejího průběhu vytvořilo město povolením stavby Perzinova domu, kterým se zúžil průjezd do Malé Moskevské ulice. Tuto závadu se podařilo odstranit až v osmdesátých letech 20. století, před přeložením tramvajové trati do Rumunské ulice.

Malá Moskevská ulice se původně nazývala Špitálská, protože na jejím konci dali roku 1607 postavit Redernové špitál (útulek pro staré a nemocné liberecké občany). K němu byla přistavěna i kaple. do níž byl v polovině 18. století přenesen oltář ze starého kostela sv. Kříže. Špitál byl zrušen až po zřízení nového na Malém náměstí. Zbytky jeho základů byly odkryty při výstavbě Anenského dvora. Na místě dnes zbouraného domu čp. 145-IV, se nacházela šatlava, zrušená v roce 1604, kdy bylo postaveno nové městské vězení na Lazebnickém vrchu (čp. 131-III).

K propojení zástavby podél Moskevské ulice došlo prakticky až koncem 19. století, kdy byla v novorenesančním duchu přestavěna většina objektů. Loubí zůstalo zachováno jen u čtyř domů navazujících na východní stranu Staroměstského náměstí. Felberova ulice byla rozšířena zbouráním domu čp. 14-IV, uzavírajícího její vyústění do Moskevské ulice. Z klasicistních domů se zachovala pouze Plzeňská restaurace a pak hotel U Zeleného stromu.

Pozoruhodné osudy měl dům čp. 27-IV. Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů. V roce 1922 se dům změnil na pojišťovnu Union.

Už v polovině 19. století dostala část ulice dlažbu z žulových kostek, její konečnou úpravu ale umožnilo až odstranění překážejících objektů. V dolní čásu bylo nutno při výstavbě Anenského dvora nahradit starý kamenný most přes Harcovský potok, který byl zároveň zčásti zaklenut. V šedesátých letech se v Moskevské ulici rozzářily plynové lampy. Celková úprava byla nadlouho stabilizována položením kolejí tramvaje, která projížděla směrem vzhůru k Staroměstskému náměstí (1897), V období první republiky byly provedeny pouze některé změny ve využití budov, při nichž se jejich vzhled příliš nezměnil.

Brzy po přeložení tramvaje dostala vozovka panelový povrch. Další ruch přinesla stavba polyfunkčního domu.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Naivní divadlo v Liberci připravilo u příležitosti 60. výročí založení Studia Ypsilon výstavu plakátů Jana Schmida. A Český rozhlas Liberec připravil k tomuto výročí seriál, kterým si počátky Ypsilonky v Liberci připomene očima pamětníků.

2001