Metro na Soukenném náměstí


Z ošklivého káčátka může být labuť. Liberec chce udělat z WC kavárnu
22. března 2013 7:00
Proslulé podzemní toalety na Soukenném
náměstí v Liberci, jimž se říkalo Metro, dosloužily v roce 2002.
Zanedlouho by se však mohly proměnit v kavárnu s tanečním parketem,
dětským koutkem a knihovnou. V rolích personálu by tam vystupovali
klienti Domova pro postižené v Harcově.
S myšlenkou na rekonstrukci betonového podzemního bunkru z místa úlevy na prostory pro společenská setkávání obyvatel města přišel architektonický ateliér Mjölk.
"Chtěli bychom si bývalé toalety dlouhodobě pronajmout. Teprve pak necháme vypracovat projekt a odhadneme, kolik by jejich přestavba na kavárnu stála," řekla ředitelka harcovského Domova pro postižené Vladimíra Řáhová.
"Náš projekt by přinesl práci lidem s handicapem a náměstí
by ožilo. Kdybychom nevěřili, že se kavárna uživí, s nápadem na ni
bychom vůbec nepřišli," dodala Řáhová.
Na proměnu bývalých záchodků by se dala získat dotace
Libereckému magistrátu se plány s kavárnou na Soukenném náměstí líbí. "Bylo by to smysluplné využití tohoto až legendárního prostoru. Navíc by se na přeměnu bývalých toalet v kavárnu dala získat z dotace," upozornil ekonomický náměstek primátorky Jiří Šolc.
Kavárna by sloužila asi pro třicet hostů. A byly by v ní samozřejmě i toalety - navíc úplně nové. Hlavní zázemí by sice kavárna měla v betonovém bunkru pod zemí, ale káva by se servírovala nahoře.
Záchodky ve funkcionalistickém stylu využívali Liberečané na Soukenném náměstí od roku 1933. Nabízely 12 pisoárů a tři klozety pro muže a čtyři toalety pro ženy. Vchody do uzavřených veřejných WC zakrývají nyní betonové desky. Autor: Martin Trdla
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/z-verejnych-wc-muze-byt-v-liberci-kavarna.A130321_173134_liberec-zpravy_ddt
Metro na Soukenném náměstí
"...A tam je moje spása, můj chrám - podzemní veřejné záchodky, kterým v Liberci
málokdo řekne jinak než Metro. Metro, které má jedinou stanici a žádný vlak. Metro
bez eskalátorů, kolejí, jízdenek a kapesních zlodějů. Je to skutečný svatostánek tělesné
očisty: vůně mýdla, pach dezinfekce; lesklé dlaždičky a nablyštěné kohoutky, ticho rušené
jenom šploucháním vody a hukotem ventilátorů. Prudivou hajzlbábu zde pohledat,
v prosklené kukani sedí ušlechtilá madame coby dispečerka této podzemní dráhy - bere
od lidí drobné a přeje hezký den.
A pro každého, kdo Metro opouští a vychází z podzemí
na světlo libereckého dne, je všechno najednou nějak hezčí, protože už vylil ten protivný
čaj a může zase myslet na něco jiného. Liberečané sice Metro příliš nevnímají, je běžnou
součástí jejich každodenního života, ale dopustit na ně nedají. Když bylo svého času
předválečné Metro pro celkovou zchátralost a zasmrádlost uzavřeno, vzbudilo to velké
pohoršení, přestože v těch letech bylo toto zařízení skutečně symbolem čistého hnusu. Oba
dva schodišťové vchody zakryly desky a okresní noviny Vpřed pak několikrát v duchu
tehdejší glasnosti kritizovaly nedostatek veřejných záchodků ve městě pod Ještědem. Když
později zašlou slávu Metru vrátila celková rekonstrukce, oddechli si Liberečané, že už
nemusí v zoufalství odbíhat do houští na bídné dvorečky u dnes již zbořených domků
za kavárnou Nisa. Chrám byl znovu vysvěcen, zavonělo mýdlo, zašplouchala voda.
Metro je dnes dokonalou sociální laboratoří, jednou z nejdemokratičtějších místností
v tomto městě. Před majestátem vykonání tělesných potřeb se zde pán mění v kmána.
Tam by se pořádaly schůze, politické meetingy a diskuse nejpravdivější ze všech, protože
s kalhotami na půl žerdi málokdo dokáže lhát. Metro je vedle krematoria snad jediným
lokálem, kde jsou si všichni absolutně rovni. Potkal jsem zde onehdy jistého vlivného
libereckého občana, mezi leskem kachliček přestala zářit jeho důstojná aureola. Pozdravil
jsem jej. Odpověděl sice, ale dodal nikoliv bez jisté graciéznosti: 'To vás neučili na vojně,
že na záchodě se nesalutuje?' Na tak těžkou otázku jsem odpovědět nedokázal, a tak
jsem pouze v duchu zasalutoval Metru, které snímá ze tváří všelijaké masky a šminky."
Tato slova jsem o jedné z nejúžasnějších libereckých zajímavostí napsal v říjnu
2000, krátce předtím, než byly v roce 2002 podzemní toalety na Soukenném
náměstí uzavřeny kvůli novým a v tomto ojedinělém prostředí těžko splnitelným
hygienickým předpisům. Od té doby jsou opět na vstupech do podzemí prkenné
dekly, které brání nejen vstupu, ale především vhazování odpadků. Pod nimi
tiše čeká Metro na nějakou novou příležitost.
Nikoliv náměstí u radnice, ale živoucí "Soukeňák" s přilehlou "Fýgnerkou"
dnes tvoří srdce Liberce, místo, kterým každodenně procházejí či tramvajemi
a autobusy projíždějí desetitisíce lidí. Toto místo je příkladem jisté amerikánské
dravosti a prosperity liberecké minulosti i současnosti.
Zatímco Benešovo náměstí před radnicí si stále drží původní velikost a tvar
středověkého tržiště, tady dole se během dvou století převrátilo vše naruby.
Zmizel starý náhon, který se odpojoval od toku Nisy u jezu v místě dnešní
výškové budovy Libereckého kraje v ulici U Jezu a tekl skrze náměstí a dále
pak Libereckými Benátkami mezi ulicemi Barvířská a Široká a do řeky vodu
vracel až pod kostelem v Jungmannově ulici.
Zmizel i tok Harcovského potoka
a rybníček, který byl zhruba uprostřed dnešního náměstí a kde se zadržovala
voda sloužící pohonu velkého mlýna, jenž stával na místě dnešní kavárny Nisa.
Zmizel dokonce i krásný klasicistní dům s oblíbenou hospodou Německý dům,
který byl po veliké bitvě města Liberec s Památkovým ústavem v Praze na konci
20. let zbořen a na jeho parcele pak byl roku 1928 dokončen podle projektu
pražského architekta Franze Foehra "liberecký mrakodrap" - palác pojišťovny
Donau, dodnes nazývaný Dunaj. Právě v něm projektanti navrhovali již za první
republiky zřídit první liberecké velkokino. Pro 500 lidí! Velkoměsto Liberec se
mělo dotknout hvězd filmového plátna ve velkorysém stylu. Nic na tom, že na
místě současného terminálu MHD bývaly na pravém břehu Harcovského potoka
pouze úzké zahrady domů v ulici zvané Hablau, dnešní Revoluční, a na břehu
opačném pak tovární objekty a louky. Když se náměstí říkalo Gottwaldovo
či hovorově Gottwalďák, padly na jeho jihozápadní straně celé dvě ulice plné
klasicistních domů, na jejichž místě byl v roce 1979 dokončen obchodní dům
Ještěd. Ten byl zbořen v roce 2009 a na jeho místě vyrůstá moderní soubor staveb,
v nichž by nemělo chybět vedle obchodů i multikino.
Moderna tu ale již mnohem dříve slavila triumf v podobě na Liberec veskrze
revolučních staveb Dunaje, Nisy a obchodního domu Baťa, vzniklého na úzké
parcele starého domu obchodníka Mráze.
Náměstí bylo navíc na přelomu
19. a 20. století postupně značně rozšířeno až na čtyřnásobek původní plochy.
Na starých mapách je dobře vidět, že původní Tuchplatz, náměstí pojmenované
na oslavu vlněného sukna, tvořilo pouze jakési široké prostranství při ústí dnešní
Pražské ulice. Když padl úzký blok domů na západě náměstí a následně byl
Harcovský potok převeden do štol z dusaného betonu, celý prostor se otevřel
do dnešní podoby. Ale o fenoménu Soukenného náměstí snad někdy jindy,
soustřeďme se nyní jen na jeho srdce - podzemní záchodky nazývané Metro.
Uprostřed zvětšeného Soukenného náměstí, mezi všemi třemi výškovými
objekty meziválečné architektury, byla na okraji oválného trávníku v roce 1933
zahájena stavba veřejných záchodků podle projektu liberecké pobočky pražské
firmy Pittel&Brausewetter, která se sama na razítku označovala jako Betonbaubauunternehmung
čili Podnik betonových staveb. A skutečně: celý podzemní
objekt byl konstruován jako moderní stavba odlitá z betonu. K uspokojování
potřeb Liberečanů zde mělo sloužit dvanáct pisoárů, tehdy ještě po francouzsku
moderně označovaných jako Pissoir, dále pak tři klozetové mísy pro muže
a čtyři pro ženy. Odpady byly sváděny do velké jímky pod hlavním prostorem
a odtud pak čerpány pumpou do kanalizace napojené do potoka.
Objekt měl
moderní vytápění, zásobování horkou vodou i sušáky na umyté ruce. V objektu
jako zázemí pro průvodčí libereckých tramvají, jejichž zastávka byla uprostřed
Soukenného náměstí. Celkem dvacet jedna schodů spojovalo hygienický
chrám každodenních potřeb s povrchem náměstí. Vstup do této krásné stavby,
vybudované v tehdy populárním funkcionalistickém stylu, ohraničovalo stroze
ozdobné zábradlí z ocelových trubek, které se dochovalo dodnes a slouží jako
jedna z mála ukázek meziválečné architektonické moderny v centru Liberce.
Stavba záchodků byla zahájena výkopy a betonáží základů na podzim 1932,
další práce musely počkat až do polevení mrazů, a pokračovalo se tak až 1. března
1933. Betonování zdí bylo prováděno od poloviny března do konce dubna, zakrytí
střech a světlíků pak v prvních čtrnácti dnech května. Původní cena stavby
vzešlá z nabídky, kterou zaslala společnost městu, měla činit 181 543 korun
československých, postupně byla kvůli zlepšení izolací a betonových konstrukcí
zvýšena na 230 742,98 Kč v květnu 1933 a dále až na konečných 253 120 korun
a 23 haléřů, podle konečného vyúčtování předaného 17. června 1933.
Zajímavé je, že v srpnu 1933 rozhodli liberečtí radní, že záchodky budou
v provozu také v nočních hodinách, rozšířený provoz měl být zahájen v noci mezi
26. a 27. srpnem 1933. Již 30. srpna 1933 ale píše stavební úřad městské radě, že
hned druhý den po tomto rozšíření provozu si všimla správcová záchodků, že
někdo neznámý poškodil uzávěry plynového vedení. Od dalšího dne byl tedy
noční provoz, který probíhal - zdá se - úplně bez obsluhy, na chvíli přerušen.
Úřad konstatuje: "Je bezpodmínečně nutné, aby s ohledem na provoz na Soukenném
náměstí zůstaly záchodky otevřené až do pozdních nočních hodin. K předejití znečišťování
pisoárů by měla zůstat otevřena také jedna kabinka. A doporučuje se občasné střežení
objektu, aby se překazilo zlovolným jeho poškozením. Plynové kohoutky musí být opatřeny
bezpečnostními pouzdry. K dozoru se přivolávají průvodčí tramvají posledních spojů,
pracovníci čistící ulice či státní policie. V denících by bylo dobře upozorniti na zmíněný
nešvar a veřejnost vyzvati, aby město v jeho úsilí podpořila, tzn. pachatele rychle určila
nebo na něj upozornila. Další možností je také ustanoviti v noci do služby druhou
správcovou." Nakonec úředníci dopis radním uzavřeli lakonickým konstatováním:
"Úplně nejlepší by bylo, kdyby veřejné záchodky byly pronajaty a nájemce byl učiněn
odpovědným za všechny škody." A bylo to.
Toalety pak s většími či menšími škodami a po drobných opravách sloužily ještě několik poválečných desetiletí. Uprostřed obou vchodů byla na náměstí postavena nejprve věžovitá trafika ve tvaru osmiúhelníku, později, snad někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byl na její místo umístěn typový stánek. Mezitím ovšem hajzlíky tak sešly, že muselo být v 80. letech Metro uzavřeno. Vzpomínám, jak obě šachty se schodišti začaly být jedním velkým odpadkovým košem pro čekající na blízké tramvajové zastávce. Nakonec byly vstupy překryty betonovými deskami a na Metro se na dlouhá léta zapomnělo. Po roce 1990 měly být nejprve zničené záchodky prodány, ale i od toho se nakonec upustilo. Až v roce 1992 se jim začalo blýskat na lepší časy. V červnu byly městem pronajaty s tím, že budou opraveny a znovu uvedeny do provozu. To se také stalo a podzemní chrám očisty s přezdívkou Metro fungoval až do prvních let nového tisíciletí, kdy byl kvůli předpisům uzavřen. Nezbývá než věřit, že při chystané přeměně vzhledu středu Soukenného náměstí bude Metro - ona jedinečná liberecká zajímavost a funkcionalistická památka - oživeno a důstojně využito.
(autor příspěvku Marek Řeháček)
Pamatujete si "liberecké metro"? Podívejte se, jak nyní vypadá uvnitř
Na Soukenném náměstí mohou kolemjdoucí doposud narazit na veřejné toalety, které svému účelu s přestávkami sloužily až do roku 2002. Přiléhavé označení "liberecké metro" získalo zařízení kvůli svému vstupu do podzemí.
Z technických důvodů došlo k jejich uzavření a vchody jsou dnes
zastřešené. V minulosti veřejnost navrhovala využít tyto bývalé toalety
k nejrůznějším účelům, od kavárny přes klub a galerii až po botanický
koutek. Město původně uvažovalo o jejich obnově, ale stavební odborníci
varovali před vysokými náklady. Prosakuje sem voda a nejdříve by muselo
dojít k nákladné hydroizolaci.
Liberecké metro.
|
Foto: Deník/Martin Štefanov
autor článku Jiří Louda
zdroj:https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/pamatujete-si-liberecke-metro-podivejte-se-jak-nyni-vypada-uvnitr-20211118.html