Dřevěné provizorní a nové městské divadlo

Po požáru empírového soukenického divadla na Sokolovském náměstí dala městská správa upravit cirkus společnosti Wulff, postavený v roce 1879, na prozatimní divadlo. Dřevěné provizorium s kapacitou asi 1500 diváků postavil během krátké doby Anton Worf, takže zde mohla již od počátku března 1880 hrát společnost teplického divadla, která dávala po dva měsíce činohru a operetu a hostovala v Liberci ve stejnou dobu i o rok později. Poslední představení, Goethovu Ifigenii na Tauridě, provedlo 2.5.1882 saské dvorní divadlo. Potom už musela náhradní scéna ustoupit stavbě kamenného divadla. Nejmenší domek se zahrádkou (čp.163-I) na prvním snímku vlevo (v roce 2020 je v této budově např. Zdravé opalování), byl v místech dnešní výškové budovy vysoké školy. Domy na obzoru, tzv. Bittnerbergel, stávaly u dnešního Šaldova náměstí. Nejvýše vyčnívá dům zvaný Papoušek.

Budova městského divadla, jak se původně nazývalo, patří mezi první stavby, které začaly měnit tvář vnitřního města. Nutnost postavit nový divadelní objekt vedla ke značnému spěchu při hledání architektů. Skromnost prostředků nakonec zabránila realizaci ze soutěže vzešlého vítězného projektu architektů Miksche a Niedzielského z Vídně a město se obrátilo na jinou vídeňskou kancelář F. Fellnera a H. Helmera, specializovanou na stavbu divadel.

Liberecká scéna však patřila k jejich prvním stavbám v Čechách. V letech 1881 - 1883 ji realizovala firma Sachers a Gärtner. Základní kámen byl položen 15.9.1881. Byl umístěn pod práh hlavního vchodu a uvnitř měl vloženo pouzdro s pamětním listem popisujícím události předcházející stavbě.
Další postup prací byl ovlivněn požárem vídeňského divadla (8.12.1881), při němž zahynulo na 400 osob. Neštěstí mělo za následek zpřísnění předpisů pro všechna divadlastavěná na území celé tehdejší monarchie. Podle nich bylo nutno přepracovat liberecký projekt tak, aby dostatečně dimenzovanéa bezpečné únikové cesty umožňovaly rychlé opuštění budovyv případě požáru. Protože základy už byly hotové a nebylo tedy nebylo možno zvětšovat obrys stavby, znamenaly úpravysnížení kapacity divadla z původních 1050 na 850 diváků.

Neorenesanční ráz budovy vytvořil vzor pro další stavby ve středu města. Renesanční inspirace se pro světskou architekturu stala téměř kánonem - alespoň pro sedmdesáta a osmdesátá léta 19. století. Zadní trakt budovy byl od počátku provozně málo vyhovující, a tak se hledalo řešení formou přístaveb. Naštěstí nedošlo ani na návrhy z roku 1936 a ani na plánovanou přestavbu (1950), ale pouze ke zpevnění základů a prohloubení a zvýšení ryzalitu, čehož si všimne jen pozorný divák. (zdroj Kniha o Liberci)