Max Kühn , Ernst Schäfer a Anton Möller
Max Kühn
Vila Maxe Kühna a jeho ženy Berty se nachází v horní části Vrbovy ulice, která je součástí městské zahradní čtvrti. Jde o podsklepenou přízemní vilu s obytným podkrovím v mansardové střeše, pro kterou je charakteristické hodně výrazné členění.
Fasády jsou řešeny v kontrastu dvou struktur. Zatímco hrubá omítka je užitá v ploše, hladké omítky se uplatňují u vystupujících nebo dekorativních prvků v podobě ozdobných orámování znaků se závěsy z listů a květinovými vázami.
Stavbu podle Kühnova návrhu postavil Alfred Hübner. Na stavbě samotné se podílela známá a úspěšná liberecká stavební firma bratří Gustava a Ferdinanda Mikschových.
Vila byla rozdělena podle podlaží na část technického zázemí ve sklepě, společenskou část v přízemí a soukromou část v podkroví. Ve sklepě byl kromě skladovacích prostor, prádelny a kotelny také pokoj správce.
V přízemí se třemi samostatnými vstupy se v jižní části půdorysu nacházela veranda a pánský pokoj. V severní části pak kuchyně se spíží, šatna a pokojík pro služebnou. Centrální prostor domu vyplňovala schodišťová hala a jídelna.
V podkroví schodišťovou halu od jihu podle směru hodinových ručiček obklopovala koupelna, ložnice se šatnou a tři další pokoje. V interiéru nechyběla řada uměleckořemeslných prvků např. na výzdobě schodiště, obložení stěn, v podobě vitráží apod.
Vila Maxe Kühna bývá řazena k jeho raným, ještě secesním stavbám. V podobě stavby a především v řešení fasád, které byly zřetelně inspirovány libereckými klasicistními domy, se ale už projevuje architektova pozdější záliba v historizujících prvcích.
Max Kühn, křtěný Maxmilián Josef (8. října 1877, Trutnov - 14. června 1944, Liberec) byl liberecký architekt a dlouholetý pedagog na liberecké průmyslové škole. Jeho otcem byl trutnovský stavitel Konrad Kühn.
Život
Ke studiu architektury nastoupil na Vysokou školu technickou ve Vídni roku 1894, ukončil je roku 1898 na katedře Starokřesťanského a středověkého stavitelství u profesora Maxe von Ferstela, v jehož ateliéru pak krátkou dobu pracoval se svým spolužákem, vídeňským rodákem Heinrichem Fantou. Po ukončení studia přišel roku 1903 do Liberce, kde se stal profesorem na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule) - a to nejprve na pozici řadového učitele stavebního oddělení a od roku 1921 jako jeho přednosta. Na stejnou školu nastoupil roku 1904 také Fanta, se kterým společně projektoval řadu staveb ve městě a okolí. Za první světové války se stal dělostřeleckým úředníkem, po ní pokračoval ve vyučování na průmyslové škole. Nepřednášel však pouze na ní, ale také pro různé spolky a instituce - např. Spolek německých inženýrů nebo Spolek stavbyvedoucích, dále se věnoval přednáškám o historii umění v Severočeském muzeu. Učitelskou kariéru ukončil na vlastní žádost roku 1927 ze zdravotních důvodů. Byl členem Rakouského ústředního sdružení architektů, Prezidia německé zemské komise na ochranu dětí a péče o mládež a poradcem na liberecké radnici. Zemřel 14. června 1944 v Liberci. Měl manželku a tři dcery.(zdroj: Wikipedia, Novinky.cz, fotografie z archivu Zdeny Iny Bergger)
Ernst Schäfer
Absolvoval průmyslovou školu v Liberci a v roce 1890 si otevřel architektonickou kancelář. V Liberci založil Gemeinnützige Baugesellschaft (Veřejně prospěšnou stavební společnost), se kterou stavěl v letech 1894-1899 liberecké zahradní město. Jeho realizace jsou jak v Liberci, tak v Jablonci nad Nisou, Náchodě, Rumburku, Žatci i Lublani.
Jako
architekt vycházel z historismu, typického zejména v jeho rané tvorbě.
Později ho zasáhly vlivy jak secese, tak myšlenky Arts and Crafts
(bytová výstavba). Na sklonku jeho kariéry se v jeho tvorbě začalo
objevovat i art deco.
Dílo
- 1894 (Lázeňská budova Vratislavické kyselky)
- 1894–1899: Vilová čtvrť - ul. Gorkého, Mozartova, Dvořákova, Sukovo nám.
- 1898: Tugemannova výšina - Elišky Krásnohorské 234/19
- 1900 - 1901: Herzigova vila, Husova čp. 725, Liberec (1900–1901)
- 1902 - Blaschkova vila, Hodkovice nad Mohelkou ( zbořena 1987)
- 1902–1903: Škola Nová Ruda), Sladovnická 309
- 1903: Gymnasium v Žatci
- 1904: Základní škola Liberec-Vesec , Česká 354
- 1904: Dům Martha i Vratislavice nad Nisou, U Sila 310
- 1905: 2 domy na výstavě v roce 1906 , Klášterní 129/22 und 127/26
- 1905–1907: Radnice Český Dub, nám. Bedřicha Smetany 1
- 1906: Mateřská škols (Liberec-Perštýn), Klicperova 414/2
- 1906–1908: Obytný dům-Vratislavice nad Nisou), U Sila 321 (dnes domov důchodců)
- 1906–1907: Dělnické domy přádelny bavlny
v Liebiegově městečku
(Liberec-Perštýn), Svatoplukova 415/15
- 1907–1908:Dělnické domy přádelny bavlny v Liebiegově městečku (Liberec-Perštýn), Gollova 419/9, 420/11 und 421/12
- 1907: Starý hotel Ještěd (vyhořel 1963 )
- 1908: Obytné budovy pro banku (Ljubljana)
- 1908–1909: Gymnasium (Rumburk), Komenského 1130/10
- 1906–1912: Spolupráce na přístavbě vily Theodora Liebiega ml. (Liberec), Jablonecká 41/27
- 1913–1914: Německý dům (Ljubljana)
- 1911–1923: Liebiegovo městečko (Liberec-Perštýn), ul. Pod Branou, Andělčina, Klicperova, Příbramské (spolupráce s Jakob Schmeißner und Oskar Rössler)
- 1923–1925: Sídliště Jeřáb (Liberec-Jeřáb), ul. Americká, Těšínská, Sušická, Arne Nováka (dvoupodlažní řadové domy, urbanismus ve stylu zahradního města)
- 1923: Obytná budova (Liberec-Kristiánov), Blahoslavova 170/8
- 1927–1928: Stavba budovy Ústavu pro zvelebování živností (Liberec), Čížkova 1034/3
- 1929: Obytná a komerční budova pro Theodora Fritze a Anselma Freiberga (Liberec), 5. Května 176/5
- 1930–1932: Obytný a komerční dům (dvojdům) pro Josefa a Olgu Lewithových a také Richarda a Adela Lewitha (Náchod), Palackého 920 a 921
- 1932: Vila pro Jaroslava a Blanku Rosenbachovi
(Liberec), Bendlova 1132/17
zdroj: Wikipedia
Anton Möller
Narodil jsem se ve znamení raka, dne 16. července 1864 v Krásné Studánce, která je dnes součástí města Liberec a vystudoval jsem Střední průmyslovou školu v Liberci.
Do města průmyslu a zahrad "Warnsdorf" (jak se dříve město nazývalo) jsem se přistěhoval se svojí ženou Annou a rodinou v závěru roku 1890, koupil jsem zde starší dům. Od roku 1891, kdy jsem byl vybrán na pozici vedoucího stavebniho úřadu (až do r.1927), jsem začal neúnavně pracovat na rozvoji tohoto města a vyprojektoval jsem zde většinu známých staveb, nebo byly dle mého návrhu přestavěny. Vznikl tak ojedinělý soubor architektonického dědictví v jednom městě. Asi nikde jinde neovlivnil pouze jeden architekt natolik vzhled celého města jako zde.
Nebyl jsem však jen regionální stavitel. Naopak! Ostrava, Plzeň, České Budějovice, Kraslice, Terezín, Liberec, Cvikov, Česká Lípa.… a mnohé další města, obce, všude se setkáte s mými stavbami. Také v Rakousku, konkrétně v samotné císařské Vídni, nebo v Polsku, Německu… i v jiných státech. Dle mého projektu najdete architekturu až u poněkud orientálního Mostaru.Podílel jsem se na stavbě 24 jatek v Evropě. Projektoval jsem kostely pro malé obce až po obrovské stavby pro tisíce věřících v krajských městech.
7 staveb v ČR je zařazeno mezi kulturní památky. Ve městě Warnsdorf, které se pro mne stalo domovem, jsem pro svou rodinu vyprojektoval vilu - vilu Möller, kterou jsem věnoval své manželce a žili jsme zde společně s dětmi i obslužným personálem.
Ve vile, kterou jsem postavil na renomované adrese (Kaiser Franz Josef Strasse) a která stojí dodnes, jsem měl projekční kancelář. Vznikla zde řada projektů, které dnes ve světě i ve Varnsdorfu můžete stále obdivovat. A také se u mne vyučili jiní architekti, jež si následně založili své kanceláře.
Má projekční díla byla často otištěna v novinách, např. v renomovaném Bautechniker, nebo byla k vidění na výstavách, např. v roce 1906 v Liberci, kde mé dílo ocenil i císař.Má životní pouť ustala dne 6. dubna 1927 a jsem pochován na místním hřbitově.P.S.:
Mé zveřejněné fotografie jsou z rodinného fotoalba, které společně s informacemi o mém životě dostal k dispozici pouze současný vlastník vily, který se mým architektonickým dílem zabývá, pořádá přednášky, výstavy, ale také pátrá po historických dokumentech, fotografiích objektů.A jistě uvítá jakoukoliv pomoc s historickými materiály, sdílením fotek, plánů apod. jakéhokoliv mého díla. K vybudování mého muzea. Pomůžete?
E-mail: michal.marosz@seznam.cz
