Loutkové divadlo Dělnické tělovýchovné jednoty (1923—1928)

Všechny prameny o loutkovém divadle v Liberci v meziválečném období uvádějí především průbojnou éru sokolské scény. Málo se ví, že ještě před tímto divadlem působilo ve městě české Loutkové divadlo DTJ. Nezachovala se žádná kronika, ani není znám jiný archívní materiál. Zůstaly jen kusé zprávy v týdeníku Ještědský obzor, poodhalující alespoň částečně nezištnou práci dělnického divadélka. Pečlivým studiem těchto zpráv se nám podařilo udělat si přece jen přesnější představu o činnosti divadla. První zpráva je z 22. 11. 1923 a píše se v ní, že "již delší dobu pracuje DTJ v Liberci na zřízení loutkového divadla". Dochováno je i datum prvního představení, 2. prosince 1923. Dne 25. 12. 1923 pak bylo hráno ve prospěch dětské opatrovny. Na tomto představení "následkem krajně nepříznivého počasí byla účast slabá" (zpráva z 28. 12. 1923), vybráno bylo jen 61,50 Kčs, přesto se loutkáři nevzdávali a doufali v příznivější ohlas u publika. Cesta k malým divákům však nebyla lehká. Podle zpráv Ještědského obzoru byla v sezóně 1923—1924 uskutečněna již jen tři představení (16. 3. 1924, 30. 3. 1924 a 13. 4. 1924). Není vyloučeno, že v začátcích divadla nebyly zprávy do novin dodávány tak pravidelně a do tisku se dostávaly jen významnější premiéry.

Divadlo získávalo postupně přízeň malých, ba i dospělých diváků. Dokazuje to rozsáhlý článek v Ještědském obzoru z 9. 10. 1923 hodnotící jednu z nejúspěšnějších sezón, začala 19. 10. 1924 a končila 19. 4. 1925, bylo sehráno 18 představení. Diva délko našlo svůj domov v kreslírně matiční školy Na svahu, ale o některá představení byl velký zájem, a bylo je nutné přeložit do sálu v Prátru. "Divadélko obohaceno o několik krásných souprav kulis, k hercům přibylo několik zajímavých figur, pořízen veliký "ohnivý drak" a mnoho jiných zajímavých věcí," píše se v již uvedeném článku. V sezóně 1924—1925 hostovalo také divadélko ve škole v Rochlici, zájezd měl úspěch a Rochličtí o něm poslali zprávu do Ještědského obzoru (6. 11. 1924). Při hodnocení této úspěšné sezóny se také dovídáme alespoň dvě jména organizátorů loutkových představení, píše se: "...Soudruzi Mužík a Král, kteří obětavě divadélko řídí, připravují se celé léto pečlivě k zahájení loutkových her".

Bohatá sezóna 1924—1925 byla znovu hodnocena v Ještědském obzoru ze 7. 5. 1925. Z článku vysvítá, jak bylo divadélko hráno a Co mu ještě chybělo. Uvádí se například, že "při loutkovém divadle je nutno hlavně dbáti výpravy, která by diváka upoutala... Nedostatek výpravy je příčinou, že nevynikne ani cenný kus, jako jsme viděli při "Faustovi, zato při ukončení sezóny pří kuse Kašpárkovo dobrodružství na Měsíci výprava plně upoutala". I když je z recenze zřejmé, že bylo loutkové divadlo bráno posuzovatelem především jako výtvarná záležitost, všímá si kritika i ostatních složek loutkářské práce. "V manipulaci s loutkami bylo také již dosaženo určité zběhlosti." Jinde: "Ve hrách Horymír a Švédové v Praze byly ještě dětské představy vedeny správnou cestou, věrným napodobením našich i cizích předků." Nechybí ani kritická výtka: "Slovní doprovod dosud ještě plně vždy neuspokojuje a potřebuje neustále pilného ovičení." Z uvedených názorů lze soudit, že šlo převážně starý způsob hraní loutkového divadla, který vycházel z lidové loutkářské tradice a jen nenápadně se pokušel o novější herní postupy. V každém případě asi v loutkovém divadélku DT] převažoval výtvarný úhel pohledu na hru (výprava, kostýmy).

V dalších letech došlo ke stabilizaci. V roce 1925—1926 bylo podle dochovaných zpráv sehráno 9 představení, v roce 1926—1927 10 představení a .v letech 1927—1928 dokonce 13 představení. Divadélku se podařilo ustálit návštěvnost, a když přešel Prátr z majetku Thurn-Taxise do rukou dělníků, hrálo se v nově přejmenovaném Dělnickém domě. V roce 1927 došlo k přestavbě Dělnického domu. Po dobu oprav nemělo být divadlo v provozu, ale obrovské nadšení pro loutkové divadlo vedlo k tomu, že v zahradě Dělnického domu si loutkáři vyhlédli prostornou místnost (scházíval se tam cvičitelský sbor DTJ, říkalo se jí proto "sborovna" ) a "tam za pomoci soudruhů vykouzlili krásně zařízené divadlo". Jak článek uvádí, nelitovali loutkáři peněz, ani času a vybudovali místnost, která sloužila jen loutkovému divadlu. Tady byl tedy udělán první krok k samostatné loutkové scéně.

Škoda jen, že se na nově zřízené scéně hrálo jen jednu sezónu. Poslední zpráva o Loutkovém divadle DTJ v Ještědském obzoru z 12. 4. 1928 hodnotí uplynulou divadelní sezónu, chválí novu "útulnou místnost" a dále uvádí, že loutkový odbor "předloží správnímu výboru pro letošní rok plány svých dávných tužeb a očekává, že dojdou svého splnění".

Proč asi nebyly splněny "plány dávných tužeb", jsme se nedopátrali. Šlo o věci správní a hospodářské nebo o záležitosti čistě osobní? Nevíme.

V té době již hrálo také sokolské loutkové divadlo, v Dělnickém domě se pro děti odpoledne promítalo kino, a tak možná došlo k poklesu návštěvnosti. V každém případě ještě v roce 1930 se o dělnickém divadélku vědělo. E. Weiland, člen sokolské loutkové scény, psal v Loutkáři: "Časem však zřízeno bylo divadélko v Dělnickém domě ..., kde se hrálo s malými přestávkami dlouho. Při nedávné velké přestavbě Dělnického domu bylo sice na toto divadlo pamatováno, ale nehraje se v něm již dva roky." (Loutkář XVI/1930, č. 6, s. 146)

Na závěr je třeba ukázat na to, že i toto divadlo neplnilo jen úkoly menšinového divadélka, které kolem sebe soustřeďovalo české dělnické děti a dávalo jim alespoň něco málo české divadelní kultury, ale sledovalo určité dramaturgické cíle. Proto je třeba zaznamenat určitý vývoj od lidové tradice k modernějšímu pojetí loutkového divadla. Ještě v letech 1924 až 1925 byly na repertoáru hry lidových loutkářů (Jan za chrta dán, Pan Franc ze zámku, Doktor Faust), potom se dramaturgie orientuje na českou klasiku (Klicpera, Tyl: Tvrdohlavá žena). Výrazněji se dramaturgický posun projevuje ná vysloveně dětském repertoáru. Tady se vzdalují loutkáři nejvíce tradičnímu typu loutkového divadla, přestávají suplovat divadlo "herecké" a připravují specificky loutkový repertoár (Dríml, Bacilínek; Schmoranz, Začarovaný les, i další, tehdy populární Sojka, Průcha, Schweigstill, Tesařová). Nejlepším dramaturgickým počinem bylo uvedení hry Františka Ptáčka Princezna Nafta (28. 10. 1926), která v té době představovala vrchol tvorby pro loutky a získala Ptáčkovi 1. cenu v soutěži Loutkáře za rok 1920.

Chceme-li tedy hovořit o loutkovém divadle v Liberci mezi dvěma válkami, neměli bychom přecházet jen několika řádky Loutkové divadlo DTJ, protože připravilo vnímavé publikum, informovalo veřejnost o potřebě loutkové scény a usnadnilo tak krok k dalšímu rozvoji loutkářství na Liberecku.

ZDROJ: JIŘÍ JANÁČEK - AMATÉRŠTÍ LOUTKÁŘI V LIBERCI 1918 — 1938, 1988.