Hospoda U Císaře rakouského
"Zum Kaiser von Oesterreich"
Na dnešním náměstí Dr. E. Beneše ustoupily v roce 1888 stavbě nové radnice staré zájezdní hostince s romantickými názvy. U dvou z ních se přenesly do nově vzniklých pohostinských zařízení. Hotel "Zu der Stadt Wien" byl v roce 1888 nově zřízen v čp. 520-I v dnešní Sokolské ulici a v roce 1911 zanikl.
Název "Zum Kannl" převzal v roce 1897 hostinec v čp. 16-II (dnešní Lazebnický vrch). Na místě zbořeného hostince "Zur Kette" (čp. 1-II) byl postaven a roku 1908 otevřen hotel "Schienhof" (čp. 2-II, dnes "Praha"). V jeho křídle v Železné ulici byla v letech 1912-1918 provozována samoobslužná restaurace ("Automaten-Restaurant"). Spolu s obdobným zařízením v Moskevské ulici v čp. 24-IV ("Kaiser-Automat") z let 1911-1918 patřily k nejpřednějším restaurantům tohoto druhu v Čechách.
Na východní straně náměstí pod podloubím byla vyhlášená starobylá hospoda "Zum Kaiser von Oesterreich" (čp. 3-IV) uváděná již v roce 1792.
V radničním sklípku (1-I) chodili návštěvníci na oblíbené koncerty vojenské hudby.
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Ústav Kreditanstalt der Deutschen
byl založen v roce 1911 spolkem českých Němců (Bund der Deutschen) s cílem podporovat nacionální ideje německé menšiny v Čechách. Byl silně antisemitský a po vzniku ČSR i protičeskoslovensky zaměřený. V roce 1925 byl v tisku označen za "německo-árijský ústav". Členem úvěrního družstva se mohly stát pouze fyzické osoby německé národnosti nebo právnické osoby s německou jednací řečí. Do roku 1924 se ústav postupně vypracoval mezi významné peněžní podniky, ale při bankovní krizi v letech 1924-1925 se dostal do existenčních problémů, které vyvolaly run. Následně proběhla sanace za podpory Bankovního úřadu ministerstva financí a úvěru od Legiobanky. Později se na sanaci podílelo říšské ministerstvo financí v Berlíně úvěrem ve výši 5 000 000 RM. Ozdravná opatření nebyla příliš účinná a koncem roku 1926 ztráty opět významně narostly a sanační úvěr musel být navýšen až na 13 000 000 RM. Finanční prostředky putovaly do ČSR skrytě přes švýcarskou společnost. Po sanaci se začal ústav rozrůstat a v roce 1930 měl již 76 filiálek. Soustředil se především na běžné úvěrování drobného a středního podnikání a poskytování úvěru fyzickým osobám. V průběhu 30. let navázal ústav úzkou spolupráci s Henleinovou fašistickou Sudetoněmeckou stranou (SdP) a ve 40. letech udržovala kontakty s NSDAP. Po zabrání Sudet, zřídil ústav dvě paralelní centrály v Liberci a v Praze. Aktivně se podílel na germanizaci českého hospodářství a dále se snažil rozšiřovat svůj vliv na území Sudet a protektorátu. Ústav těsně spolupracoval s okupační správou. Vedl zvláštní účty na kterých se ukládaly zisky z arizace a konfiskací majetku. Pomáhal legalizovat nakradený židovský majetek a převádět jej do ciziny, převážně do Švýcarska. I sami zaměstnanci ústavu měli možnost zakoupit některé cennosti se zvláštní slevou. V roce 1943 převzal aktiva a pasiva po vynucené likvidaci Legiobanky (v roce 1939 přejmenovanou na Českomoravskou banku). V té době spadalo do koncernu ústavu asi 40 větších průmyslových společností. Krátce po osvobození byl ústav na základě dekretů zlikvidován.
Zdroj informací:
F. Vencovský, Z. Jindra, J. Novotný, K. Půlpán, P. Dvořák a kol.: Dějiny
bankovnictví v českých zemí, 1999.
Finanční ročenka Compass 1930.
