Návrhy areálu nemocnice z roku 1949

(časopis Architektura ČSR, https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:1cdb15f0-895e-11e6-8aeb-5ef3fc9ae867?page=uuid:ba20f8b0-8a18-11e6-bf08-001018b5eb5c )

Liberecké nemocnice vznikla jako pátá v Čechách. Její vznik i další osudy zdravotnické péče byly vždy úzce spjaty s vývojem lidské společnosti. Založení nemocnice V Liberci je možno připočítat k následkům první průmyslové revoluce, která měla na Liberecku velmí prudký průběh. Po prvním parním stroji, který dal roku 1823 postavit ve své přádelně Josef Kittel v Markvarticích u Jablonného, přibývalo parních strojů, jeden za druhým. Továrny byly vybavovány také mechanickými výrobními stroji z liberecké strojírny firmy Thomas a Bracegirdle.

Zavedení parního pohonu a mechanických výrobních strojů mělo dalekosáhlé následky jak pro technologii výroby, tak pro buržoazii, které továrny patřily, i pro proletariát, který v nich pracoval až 14 hodin denně, a to i ženy a děti. Můžeme si domyslet, jaké to mělo následky pro zdraví dělnické třídy, která tvořila většinu obyvatel na Liberecku. Na území dnešního Liberce žilo roku 1834 asi 20 000 lidí, roku 1869 již asi 40 000.

Dlouhá pracovní doba i špatná péče ze strany zaměstnavatelů nutily dělníky, aby si zakládali podpůrné nemocenské pokladny — spolky, které podporovaly jednak nemocné, jednak lidi hledající práci, i pozůstalé po zemřelých členech spolku. Tyto spolky sehrály významnou úlohu např. při velkých dělnických bouřích proti strojům na Liberecku dne 3. 7. 1844. Bouře byly sice ozbrojenou mocí potlačeny a účastnící potrestáni, ale poprvé upozornily buržoazii, že jí v proletariátu roste silný nepřítel, jehož síla je v jednotném vystupování proti továrníkům. Proto byla snaha dostat dělnické spolky pod kontrolu státu nebo továrníků. Hromadné vystoupení dělníků proti továrníkům na Liberecku přinutilo buržoazii, která v této době vedla vítězný boj na odstranění poddanství, aby se snažila zmírnit dělnickou bídu. Nezaměstnaní dělníci stavěli státní silnici z Liberce do Krkonoš a vysoušeli mokré pozemky okolo Liebiegovy továrny, která se rozšiřovala.

K nouzovým stavbám můžeme počítat i stavbu liberecké nemocnice, která započala 19. dubna 1845. Protože bylo dost pracovníků, byla hrubá stavba dokončena téhož roku 29. srpna. Dokončovací práce a vybavování zařízením se protáhlo tak, že nemocnice byla otevřena až dne 1. dubna 1848. Potřebný kapitál na stavbu a nákup zařízení byl sehnán sbírkou mezi obyvatelstvem. Nemocnice byla pojmenována po zemském správci arcivévodovi Štěpánovi. Ošetřovatelkami se staly řádové sestry. Protože nebyly peníze na plat lékaře, zavázali se liberečtí lékaři a ranhojiči, že budou každý jeden rok chodit pracovat do nemocnice zdarma. Tak tomu bylo až do roku 1859. Potřebné peníze na vydržování nemocnice byly získávány také vydáváním tištěných výročních zpráv, které přinášely otřesné doklady o zdravotním stavu libereckého proletariátu i o vysoké úmrtnosti dětí. Ze sta zemřelých bylo téměř 63% dětí a mládeže do 20 let.

Do nemocnice se vcházelo z dnešní Kristiánovy ulice. V suterénu byly kuchyně, prádelna, sklady, lednice a sklepy, v přízemí ambulance, hovorna pacientů s návštěvami a byt domovníka. Dále tu bylo chirurgické oddělení, které mělo ve čtyřech pokojích celkem 16 lůžek. Potom tu byly různé sklady a ubytovna ošetřovatelek. V prvním patře byla ústavní kaple a tři pokoje pro muže a tři pro ženy, v každém po šesti lůžkách. Ve druhém patře byly malé pokoje (mansardy) určené pro případné rozšíření nemocnice. Každé oddělení mělo vlastní kuchyňku pro ohřívání jídel. Zahrada okolo budovy sloužila k procházkám pacientů, pěstování zeleniny pro ústavní kuchyň a byla v rezervě jako stavební plocha pro případné rozšíření nemocnice, což se také stalo.

Zařízení pokojů bylo velmi prosté: dřevěná hnědá lůžka s regulovací podložkou pro podhlavník, slamník nebo matrace a podhlavník. Modrobílé plátěné záclonky na každém lůžku oddělovaly pacienty od ostatního světa. Na přikrytí se používaly dvě vlněné deky, pod které se pokládalo prostěradlo. K inventáři pokoje patřila dále litinová kamna, stůl, židle a pro dvě lůžka vždy jeden noční stolek.

V nemocnici si nebyli pacienti rovni. Byli rozděleni do tří tříd podle toho, kolik platili na léčení. V první třídě byl poplatek zlatka denně, v druhé třídě 40 krejcarů a v třetí třídě 20 krejcarů. Pokoje první třídy nebyly tak hustě obsazeny, měly lepší vybavení a lůžka bez záclonek. Lékař prohlížel pacienty dvakrát denně, ráno v 8 hodin a odpoledne v 17 hodin.

Správu nemocnice vedlo v prvních letech představenstvo podle stanov. Byla financována z poplatků, které platili pacienti vždy předem, nebo za chudé jejich domovská obec, dále z úroků fondů a nadací, z různých výnosů zábav a také z poplatků za použití pohřebního vozu. Liberečtí občané si mohli za měsíční poplatek 5 krejcarů zajistit právo na ošetření v nemocnici v třetí třídě. Dělníkům bylo při vstupu do práce doporučováno, aby si toto pojištění platili, ale dělníci měli tak nízké příjmy, že šetřili s každým krejcarem. Za dobu od 1. 4. 1848 do 30. března 1849 bylo přijato do nemocnice celkem 147 pacientů, z nichž 15 zemřelo. Pojištěna byla jen jedna třetina. V druhé třídě byli léčeni jen tři pacienti a v první  třídě nikdo. Buržoazie se musela starat o léčení i chudých spoluobčanů, protože nemoci, zejména infekční, šířily se rychle i mezi zámožné.

Liberecká nemocnice byla otevřena así 14 dní poté, co k veliké radosti všech poddaných rakouský císař Ferdinand V. přislíbil zřídit konstituční monarchii. Tím skončilo předlouhé období nadvlády feudální šlechty a buržoazie začala bojovat za co největší obecní samosprávu. — Liberec získal 15. prosince 1850 zvláštní obecní zřízení tzv. statut podobný pražskému. Nová městská správa zasáhla ihned do libereckého zdravotnictví zřízením funkce městského lékaře a městského ranhojiče. jejich povinností bylo pečovat © městskou hygienu. Dále vykonávali tzv. zdravotnicko-policejní dohled na soukromé porážky řezníků a za spolupráce ostatních lékařů měli léčit j chudé občany. Léky pro chudé předepisoval městský lékař. Recepty od ostatních lékařů museli podepsat také dva obecní radní. Potom byly léky vydány v lékárně zdarma na účet obce.

Liberecké městské čtvrtě I.—V. měly asi 18000 obyvatel. Tehdy pracovalo zde ve zdravotnictví celkem 10 lékařů, šest ranhojíčů a jeden zubní lékař, 13 porodních babiček a dva lékárníci. Liberecké lékárny měly velmi starou tradici. Nejstarší na dnešním náměstí před radnicí je připomínána již roku 1679. Druhá, také na náměstí vedle dnešního hotelu Radnice, jmenovala se "U zlatého lva". Byla založena roku 1792. Další tři lékárny byly založeny v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století. Je však známo, že asi polovina chudáků umírala bez lékařského ošetření a hrobník je odvezl v pytli na hřbitov. Hned zpočátku sloužila liberecká nemocnice jako oblastní ústav pro hustě zalidněné okolí města.

První období liberecké nemocnice končilo roku 1859, kdy dostala právo veřejnosti s pravidelnou zemskou podporou. — V této době vzrostl již počet pacientů na 600. Dlouhodobě a nevyléčitelně nemocní byli ubytováni až do roku 1895 ve zvláštním domě v dnešní Rumjancevově ulici, kde bylo po ruce deset lůžek. Správu tohoto chorobince vedla jedna žena. Obyvatelé tohoto ústavu, kteří mohli chodit, museli sebe a ležící spolubydlící živit žebráním na ulicích. A to bylo v době, kdy liberecká buržoazie stavěla nádherné veřejné budovy, jako je radnice nebo spořitelna, v ceně mnoha set tisíc zlatých a přepychové vily v dnešní Leninově třídě. Není divu, že se dělníci bouřili. Proti demonstrujícím byli posíláni vojáci a četníci, kteří v lednu 1870 zastřelili na náměstí před lékárnou jednoho a v květnu 1896 v Doubí tři dělníky. V liberecké nemocnici mohli konstatovat jen jejich smrt. Byli zde léčeni také dělníci, kteří utrpěli úraz v továrnách nebo byli popáleni při velmi častých požárech v dílnách.

Liberecká městská správa byla v rukou bohaté německé buržoazie. Věnovala celkem málo peněz na zlepšení zdravotnické situace ve městě. Splašky z města, v němž bydlelo koncem 19. století přes 300000 lidí, tekly do kanálů stavěných z žulových kvádrů a z nich do nejbližšího vodního toku vlévajícího se nakonec do Nisy. Do ní odtékala také bez jakékoli filtrace průmyslová odpadová voda, obsahující jednak barviva, jednak mastnou špínu z přádelen vlny. Řeka se stala páchnoucí stokou, o níž již roku 1865 napsal Jan Neruda, že její voda je jako rozpuštěná šmolka. Totiž k barvení suken byla ponejvíce používána modř.

Metlou libereckého proletariátu byla dlouhá pracovní doba, která byla v poslední čtvrtině 19. století postupně zkracována. Úřední nařízení však byla za mlčenlivého souhlasu úřadů podle přání továrníků obcházena. Uveďme aspoň jeden údaj z liberecké továrny barona Johanna Liebiega. V roce 1867 zaměstnávala zde 1946 lidí, z toho 1036 žen a 345 dětí do 14 let. — Pracovali 12—14 hodin denně. Hrubý výnos z této továrny byl 2 490 000 zlatých ročně! U továrny byla zřízena také závodní kuchyně, kde se platil oběd 10 krejcarů. I to se zdálo dělníkům mnoho, a proto se živili dále chlebem, bramborami a černou kávou ze žita. Životní potíže "léčila" velká část dělníků tím, že pila laciné lihoviny. Krámky kořalečníků lemovaly všechny cesty, kudy chodili dělníci z práce. Mezi podvyživenými dělníky řádily nemoci revmatické povahy, ale především tuberkulóza, což se projevovalo i při odvodech do armády. Ještě roku 1880 bylo z řad továrních dělníků uznáno za schopné vojenské aktivní služby jen 4—7% povolaných k odvodu.

Velký význam měla pro zdraví občanů také péče o děti, nemocné a staré občany, která byla stále svěřována spolkům. Roku 1854 byl zřízen dětský útulek, roku 1860 první sirotčinec, roku 1873 starobinec v dnešní Šamánkově ulici. Roku 1895 byla založena dobrovolná záchranná společnost, která za pět let poskytla pomoc ve 2449 případech a převezla do nemocnice 389 lidí.

Stará nemocnice brzy nestačila. Proto byla rozšířena roku 1874 přístavbou podél dnešní Husovy třídy. Další pavilóny byly přistavěny v letech 1882, 1885—86, 1894, z toho byly dva dřevěné baráky. Roku 1900 byla postavena správní budova, v níž byly také ubytovány ošetřovatelky. Postupně byla zřizována různá oddělení; roku 1884 oční, 1885 gynekologické, 1889 chirurgické, 1894 kožní, pohlavní a infekční. Roku 1900 měla nemocnice již 310 lůžek a patřila k největším v zemi. Personál tvořilo pět placených lékařů a tři neplacení, jeden prosektor, dvacet ošetřovatelek, jeden vrátný, osm sluhů, sedmnáct služek a tři správní úředníci. V tomto roce bylo ošetřeno 3100 nemocných, z toho zemřelo 11%. Operativních zákroků bylo provedeno 1401. Správu nemocnice i po stránce účetní vedlo přímo město Liberec.

Postupně bylo zlepšováno i vnitřní zařízení ústavu. Bylo zavedeno ústřední topení, plynové osvětlení, elektrické signální zvonky, budovy byly spojeny navzájem telefonem, zřízena byla bakteriologická laboratoř, rentgen, parní prádelna a zlepšeno sociální zařízení. Pro oční oddělení byl zakoupen silný magnet na odstraňování kovových těles z oka. Kromě této nemocnice byla v Liberci ještě krátkou dobu nemocnice finanční stráže s několika lůžky, větší nemocnice vojenská, která měla 63 lůžek (je to budova dnešní základní devítileté školy v Lesní ulici) a dvě soukromá sanatoria, v kterých byly léčeny především ženy z kruhů zámožné buržoazie. Dlouhodobě a nevyléčitelně nemocní byli od roku 1894 umisťování do chorobince v Pastýřské ulici č. 5, který měl 30 lůžek. Roku 1899 byl otevřen starobinec pro 150 osob v dnešní Zeyerově ulici č. 33. O rok dříve byl v ulici U sirotčince zřízen sirotčinec pro 300 dětí.

Koncem 19. století se také značně zlepšila kanalizační síť, hlavní ulice byly vydlážděny, pravidelně kropeny a zametány. Byl organizován odvoz odpadků a fekálií. Po tuhém bojí s libereckými řezníky, který končil až u nejvyššího soudu, byly roku 1909 otevřeny ve Zhořelecké ulici č. 24 městské jatky a soukromé porážky byly zakázány, což považovali řezníci bez ohledu na hygienu za nepřípustné zasahování do soukromých práv podnikatelů. Velké problémy byly s čistotou ovzduší, do kterého chrlilo několik set komínů kouř z laciného uhlí, a s asanací starých zdravotně závadných domků, v kterých bydlela liberecká chudina. Začátkem 20. století byl posílen liberecký vodovod vodou z nového prameniště v Machníně. Ke zlepšení zdravotnické situace přispělo jistě také otevření dvou lázní, malé očistné lázně byly otevřeny roku 1897 nedaleko Tržního náměstí a velké lázně byly dobudovány na dnešní Leninově třídě roku 1902.

Na přelomu 19. a 20. století byl zaveden úřední dohled na jakost potravin, které byly dováženy do Liberce z Podještědí. Byl zesílen dohled na jatkách a do roku 1897 byly prováděny i hygienické prohlídky potravinářských obchodů. Koncem minulého století prosadili zdejší lékaři zvýšený dovoz mořských ryb, patrně proto, aby lidé konzumovali více nerostných látek, zejména jódu, na který byly zdejší potraviny z hor velmi chudé. Roku 1887 bylo opět přes protesty majitelů domů zavedeno dezinfikování bytů po nakažlivých chorobách a o dva roky později byla zřízena 1 dezinfekční stanice. Těmito opatřeními pokleslo procento úmrtí nakažlivými chorobami z 8% roku 1851 na 2,1% roku 1900. V šedesátých letech umíralo např. na tyfus v Liberci 216 osob ročně, v devadesátých letech jen 159 lidí a kolem roku 1900 se umíralo na tyfus jen výjimečně. V roce 1851 byl průměrný věk zemřelých vinou obrovské dětské úmrtnosti 18 roků a v roce 1900 již 34 roků. Zlepšení zdravotnické situace se projevilo i ve vzrůstu obyvatel. Roku 1856 měřili liberečtí občané průměrně 164,9 cm, roku 1900 již 167,2 cm.

Významným počinem na úseku odborné zdravotnické péče v celostátním měřítku bylo otevření ortopedického ústavu MUDr. Gottsteina v budově hotelu Pošta roku 1903; ústav byl později přestěhován do uvolněného chorobince v Pastýřské ulici č. 5. Pro chorobinec byla roku 1910 postavena nová budova v dnešní Zeyerově ulici č. 31, v níž bylo 82 lůžek. Také Gottsteinův ústav se roku 1914 přestěhoval do nové budovy v dnešní Lužické ulici (dnes Jedličkův ústav). K nemocnici byly v této době přistavěny dva nové pavilóny, roku 1913 plicní se 76 lůžky a roku 1915 infekční s 24 lůžky. Bývalý byt ředitele nemocnice byl roku 1912 změněn na porodnici o 11 lůžkách. Téhož roku vyjel do libereckých ulic první sanitní automobil.

Na úseku zdravotnictví bylo koncem minulého století v Liberci patrno výrazné zlepšení. Bylo to zásluhou také očního lékaře MUDr. Franze Bayera, který byl v letech 1893—1929 libereckým starostou. Působil zde však i tlak nově se organizující dělnické třídy, kterou zde na Liberecku vedla tzv. liberecká sociálně demokratická levice, z níž se roku 1921 vyvinula KSČ. Tato strana potom využívala všech možností, aby v parlamentě 1 městském zastupitelstvu bojovala za zlepšení zdravotnické a sociální péče, což bylo zejména aktuální v době poválečné a světové hospodářské krize. Roku 1933 se v budově dnešního kožního oddělení na Husově třídě sešla první část tzv. hladového kongresu, který byl rozehnán policií. — Úspěchem bylo otevření porodnice v dnešním domově zdravotních sester v Krajinské ulici č. 13 roku 1923. Po přestavbě porodnického oddělení v nemocnici v letech 1926—1928 a rozšíření na 50 lůžek začalo se ihned uvažovat o stavbě nového pavilónu pro chirurgii. Když byla získána státní subvence jednoho miliónu korun, byl položen dne 24. května 1936 základní kámen. Hrubá stavba byla sice dokončena již v roce 1938, ale budova byla otevřena až za druhé světové války. Velký význam pro léčení zhoubných nádorů mělo. zakoupení 50 miligramů rádia z Jáchymova roku 1936 za 80 000 Kč. V letech 1927 a 1938 se jednalo o dálkové vytápění nemocnice z Liebiegovy továrny, ale ústřední kotelna pro nemocnici byla postavena až po roce 1945.

Podle liberecké městské kroniky bylo do nemocnice přijato nejvíce pacientů za světové hospodářské krize roku 1932, a to 7932. Roku 1938 v souvislosti s dramatickými podzimními událostmi stoupl tento počet na 8321, a za války v roce 1940 již na 10193. Pozdější údaje nemáme. Denní poplatek za léčení v I. třídě byl 7,20 RM, v II. třídě 6,RM a v III. třídě 3,15 RM. Podle úředního kursu bylo to desetkrát tolik korun. Koncem první republiky měla nemocnice osm oddělení: vnitřní a infekční, plicní, chirurgické, oční, ženské, nosní, ušní a krční, kožní a pohlavní a fyzikální. — Toto rozdělení existovalo ij v květnu 1945, kdy zde byly léčeny oběti leteckých náletů a bojů v okolí, i nemocní vězni.

Přehlédneme-li stručně vývoj libereckého zdravotnictví v letech 1845—1945, můžeme pozorovat, jak silně jeho vývoj závisel na vývoji lidské společnosti. Bouře 1844 daly podnět ke vzniku nemocnice, roku 1870 zde byla konstatována smrt dělníka Fischera, který byl zastřelen při demonstraci, když čekal u lékárny na lék pro manželku. V květnu 1896 se v nemocnici marně pokoušeli zachránit tři dělníky z Doubí, postřelené při demonstraci, když bojovali za Svátek práce. Vývoj zdravotnictví šel rychleji kupředu koncem 19. a začátkem 20. století v době existence liberecké levice a zrodu KSČ. V době krize, kdy stoupl podvýživou počet pacientů, probíhal u nemocnice hladový kongres nezaměstnaných, jehož účastníci poukazovali na špatný zdravotní stav dělnictva.

Po celou tuto dobu byla situace zdravotnické péče, a to i nemocnice, závislá na podpoře vládnoucí třídy. Péče liberecké buržoazie měla v tomto ohledu četné nedostatky i za první republiky. K zlepšení zdravotnické péče přispěla teprve národní a demokratická revoluce v roce 1945 a Vítězný únor 1948, kdy se vlády lidu v tomto státě definitivně ujala dělnická třída.

autor článku Vladimír Ruda v roce 1978

pozn. úmyslně jsem nechal původní text

Tak už Kristiánova ulice mizí.

• Zeman Jaroslav
• 15. Květen, 2023

Někdejší Štěpánská nemocnice jde v těchto dnech tedy opravdu k zemi a po dlouhých 175 letech se tak nadobro uzavírá její existence. První liberecká nemocnice byla založena z veřejné sbírky a nazvaná po arcivévodovi Štěpánovi Františkovi Viktorovi Habsbursko-Lotrinském.

Rozložitou stavbu, která byla původně vybudována na okraji města, postavil v pozdně klasicistním stylu místní stavitel Anton Hollub v letech 1845–48. Do provozu byla uvedena 1. dubna 1848 jako teprve pátý městský ústav tohoto typu (po Praze, Brně a Plzni) a zároveň co do rozsahu druhý největší v celých Čechách. Štěpánská nemocnice měla pouhá dvě oddělení (chirurgické a interní). Financována byla z poplatků, které platili pacienti vždy předem a také z úroků fondů, nadací, výnosů, darů a také z poplatků za použití pohřebního vozu.

Všeobecnou a veřejnou nemocnicí byla vyhlášena až v roce 1859 výnosem ministerstva vnitra. Dispoziční řešení objektu bylo ovlivněno provozními požadavky. V suterénu se skrývalo nezbytné zázemí (kuchyně, prádelna, sklady, lednice), v přízemí byla situována ambulance, návštěvní místnost, byt správce a chirurgické oddělení se 16 lůžky ve 4 pokojích.

V prvním patře se nacházela interna, ústavní kaple a 6 pokojů s 36 lůžky, ve druhém patře byly malé mansardové pokoje určené pro případné rozšíření nemocnice. Každé oddělení mělo vlastní kuchyňku pro ohřívání jídel. Už za několik let nicméně nemocnice nedostačovala potřebám dynamicky se rozvíj

V roce 1865 byla prodloužena po straně přestavbou psychiatrického oddělení, což ilustruje např. zazděné okno v podkroví a po devíti letech i na opačné straně, kdy podél dnešní Husovy třídy vzniklo nové křídlo, kde bylo umístěno dalších deset lůžek a kanceláře s vlastním vchodem. Dominantou rozložité, symetricky komponované budovy se středním rizalitem, završeným trojúhelným štítem byla zvonice nad kaplí.

Nejcennější prostor, neogotická kaple sv. Václava s vitrážemi, která byla ve 2. polovině 20. století přepažena a horizontálně rozdělena na dvě části, z nichž horní byla donedávna využívána jako reprezentativní konferenční místnost byla ovšem s největší pravděpodobností vybudována až druhotně. Na starých plánech z roku 1850, publikovaných v Libereckém kalendáři (Kalender aus Reichenberg), tedy dva roky po dostavbě se ještě neobjevuje a nepochybně zaujala místo mnohem skromnější klasicistní kaple někdy v průběhu posledních třech dekád 19. století – snad během rozšiřování nemocnice.Tomu odpovídají i běžná okna před gotickými okny kaple a její konstrukční řešení (omítané dřevo a rákos – klenba, svazky přípor).

Je zjevné, že Liberec novou moderní nemocnici potřebuje – známý bonmot praví, že projekt nemocnice je zastaralý již v době, kdy vzniká na rýsovacím prknu architekta. Je nicméně škoda, že se u takto výjimečného a ojedinělého objektu neudělal stavebně-historický průzkum, který by do jeho složité stavební historie vnesl více světla. Přeci jen dochovaných klasicistních nemocnic na území ČR není mnoho. A v tomto případě by to bylo nesporně velmi zajímavé čtení……

Jaroslav Zeman, historik architektury, Národní památkový ústav v Liberc

Do bývalé nemocnice se zakously bagry. Nahradí ji moderní centrum

Nejstarší část liberecké nemocnice mizí i s kaplí, zachrání jen vitráže

22. května 2023 11:59

První dubnový den roku 1848 zde zahájila provoz Štěpánská nemocnice, teprve pátý špitál v českých zemích. Nejstarší budova současného zdravotnického areálu v Liberci ale nyní ustupuje výstavbě

Historie budovy, která v novodobých dějinách nesla označení pavilon V, se píše od 19. dubna roku 1845, kdy zde byl položen základní kamen. "Byla to významná budova. Ve své době to byla teprve pátá městská nemocnice v českých zemích," říká historik architektury Jaroslav Zeman.

Slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 1. dubna o tři roky později. V suterénu byla kuchyně, prádelna, sklady, lednice a sklepy. V přízemí se nacházela ambulance, chirurgické oddělení s 16 lůžky ve čtyřech pokojích, návštěvní místnost, ubytovna ošetřovatelek, byt domovníka a další sklady.

Z dnešního pohledu se může zdát, že nemocnice vyrostla příliš blízko centra města. Nebylo tomu ale tak vždycky. "Tehdy to bylo na okraji města. Kolem roku 1850 tam město končilo. Poslední soustředěná čtvrť bylo takzvané Filipovo město, což bylo dnešní Nerudovo náměstí s návazností ulic Vzdušná a Baarová," pokračuje Zeman.

"Tam, co vznikla nemocnice, byly louky a cesta do Jizerských hor. Rovnou se počítalo s tím, že se areál může rozrůstat dál. Teprve potom tam začala růst vilová čtvrť. Dnes je vidět, že nemocnice pohltila i část soukromých vil."

Nemocnice, které dal jméno arcivévoda Štěpán František Viktor Habsbursko-Lotrinský, získávala finance z poplatků. Ty platili pacienti vždy předem. Peníze putovaly také z úroků fondů, nadací, výnosů, darů a také z poplatku za použití pohřebního vozu.

Nemocnice šla k zemi s kaplí

Přestože první budova nemocnice sloužila víceméně až donedávna, výstavba Centra urgentní medicíny její osud zpečetila. Před pár dny se do ní pustily bagry a k zemi ji poslaly i s velkolepou kaplí.

Ta přitom byla mladší než samotný pavilon. "Původně tam kaple nebyla. Zřejmě tam byla vložena dodatečně až v 80. nebo 90. letech 19. století. Sice měla okna s lomenými oblouky, ale ta byla schovaná za běžnými okny," přibližuje podobu kaple Zeman.

Podle něj se jednalo o omítnutou dřevěnou konstrukci. "Byly to svazky rákosů, na kterých byl nahozený štuk." Kapli, kterou navíc dělníci v minulosti rozdělili na dvě patra, by tak bylo velmi složité zachránit.

Nemocnice chce zbourat staré domy ve svém areálu. Památkáři jsou proti

Demolici naopak unikly pestrobarevné vitráže, které nyní odborníci renovují. "Architekt je na naše přání zakomponuje do Centra urgentní medicíny," potvrzuje mluvčí nemocnice Václav Řičář.

Nový pavilon za 3,2 miliardy korun vyroste v areálu nemocnice za zhruba tři roky. Budova bude kromě velkého a vhodně uspořádaného nízkoprahového urgentního příjmu disponovat operačními sály, ortopedickou, chirurgickou a kardiologickou jednotkou intenzivní péče i oddělením ARO.

Autor: Jan PešekZdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/nemocnice-demolice-kaple-vitraze.A230521_223222_liberec-zpravy_jape?

Po Velikonocích 11. dubna 2023

začne v areálu Krajská nemocnice Liberec výstavba Centra urgentní medicíny (CUM) za více než tři miliardy korun Stavba omezí přístup i pohyb po areálu. V první etapě bude výstavbou nejvíce dotčena budova D, kde sídlí následná péče, stomatochirurgie, ORL a oční oddělení. Pavilon D bude přístupný jen z Jablonecké ulice. Omezeno tady bude parkování a dopravní provoz v areálu bude jednosměrný.V areálu přibudou dvě budovy. Jako první bude hotový parkovací dům pro 330 aut s energetickým centrem pro celý areál nemocnice. Souběžně se bude stavět nemocniční pavilon, který bude mít na délku zhruba 120 metrů, na šířku asi 40 metrů a 27 metrů do výšky. Budou v něm operační sály, laboratoře i lůžková část.

Nejnovější budova liberecké nemocnice. Třípodlažní pavilon, jehož výstavba za 111,5 milionu korun skončila letos v létě, s otevřením v říjnu. (2023) 

V tomto pavilonu se pacienti pouze vyšetřují nejmodernějšími zobrazovacími přístroji, nedochází zde k žádným zákrokům a léčbě.Kéž by zde vyšetření odcházeli jen s dobrou zprávou, že nebylo nic negativního nalezeno...

autor článku Čech Lands

OBĚTI SRPNOVÝCH TANKŮ

Od roku 1945 sice české země válku již nezažily, v srpnu 1968 jí ale byly velmi blízko. | tehdy na ulicích vyhasínaly životy - v Liberci zemřelo devět lidí, v nedaleké Desné další dva. Desítky zraněných se pak ocitly na lůžkách liberecké nemocnice, která tak v onom nešťastném létě psala jednu z nejsmutnějších kapitol svých dějin.

autor: Lubor Lacina

 (zdroj: Čtvrtletnik Severočeského muzea v Liberec I/2019)