KOSTEL VE TVARU KŘÍŽE 

Madona vylovená z chladných vod Temže 

Kolem roku 1680 se na místě dnešního kostela svatého Kříže rozkládala pole. Liberec měl 370 převážně dřevěných domků a ve městě řádila "černá smrt" - mor, který zkosil na 300 lidí. Proto bylo nanejvýš nutné, poohlédnout se po místě, kde by se tyto oběti moru mohly pohřbít.

Našlo se za Novým Městem. Tam byl založen nový liberecký hřbitov, kterému se říkalo morový. Na jeho horním konci byl postaven v letech 1695 - 1696 Italem Marcusem Antoniem Canevallem z Prahy kostelík ve tvaru kříže. Hlavní ozdobou jinak velice střídmě zdobeného kostela byla soška Panny Marie, sedící pod křížem a držící v náručí mrtvé tělo Kristovo. Pocházela z roku 1506 a byla vyřezána z cedrového dřeva.

Tato soška má svoji bohatou tradici a historii. Původně stála v jednom z kostelů v Londýně. Když za panování krále Jindřicha VIII. byly katolické kostely v Anglii rušeny, byl systematicky ničen i majetek kostelů. Některé sochy byly házeny do Temže. Sošku Bolestné Matky Boží vytáhl z řeky obchodník, kolem jehož krámku plavala v řece. Od něho ji koupil mladý hrabě Gallas, když na svých cestách po Evropě zavítal roku 1658 do Londýna. Dal ji umístit nejprve v kapli frýdlantského zámku, odtud pak putovala do kostela v Hejnicích a konečně roku 1698 našla své konečné umístění právě v kostele sv. Kříže. Rozsáhlá přestavba tohoto hřbitovního kostela se uskutečnila v letech 1753 - 1756 a provedl ji liberecký panský stavitel J. J. Kunze. Nová etapa Křížového kostela úzce souvisí s příchodem děkana Antona Ignaze Kopsche, jehož zásluhou vznikla mimo jiné nad sakristií knihovna s bohatě zdobeným stropem. Byla veřejná a obsahovala 1163 svazků z oboru teologie, dějin, zeměpisu, práva, filozofie, medicíny, fyziky a matematiky. Knihy pocházejí ze 16. až 18. století.

Kostel vyzdobil nádhernými freskami v roce 1761 malíř Jan Václav Spitzer. Na velké západní kartuši je místo ozdoby ciferník, který byl spolu s hodinami na věži zhotoven pražským zámeckým hodinářem Šebestiánem Landsbergerem v roce 1756.

Vnitřní výzdoba kostela pochází většinou z doby jeho vzniku. Hlavní oltář zdobí obraz pražského malíře F. X. Pálky a znázorňuje sv. Helenu při nálezu sv. Kříže. Je vsazen do bohatě řezaného rámu, který právě tak jako dřevěnou kazatelnu vytvořil Jan Hájek z Mnichova Hradiště. V zasklené skříňce nad tabernakulem stojí již zmíněná soška Bolestné Matky Boží.

Postranní oltář vznikl roku 1756 a je zasvěcen svatému Severinu, patronu tkalců. Na oltáři jsou sochy patronů české země sv. Václava a sv. Ludmily.

Druhý postranní oltář sv. Antonína Paduánského je o rok starší. Menší tabulový obraz sv. Anny byl původně připisován Albrechtu Důrerovi. Skutečností je, že jeho autor není znám, ale pochází patrně z dílny tohoto velkého malíře. Snad je to obraz jeho žáka.

Další dva postranní oltáře sv. Vavřince a sv. Josefa jsou z roku 1760. Jsou to pozoruhodná díla sochaře Josefa Jelínka z Kosmonos. Autorem původních varhan zhotovených v roce 1757 byl Domitius ze Žitavy. Do dnešní doby se však zachovaly varhany z roku 1892 vyrobené firmou Rieger z Krnova. Jsou vskutku excelentní.

Pod kostelem se nachází kobka, do které se již od roku 1783 nepochovává a není ani přístupná. Na jižní straně kostela je umístěna deska věnovaná památce na obchodníka H. Tillera, jednoho ze zakladatelů reálky.

Prostor kolem kostela se po zrušení morového hřbitova změnil v park. V roce 1760 zde byla postavena Křížová cesta původně oddělená zdí. Obrazy umístěné v kamenných kapličkách a malované podle návrhu chrastavského rodáka, významného malíře Führicha, byly v roce 1888 přeneseny na měděné desky a roku 1982 zcela obnoveny Petrem Hartigem z Liberce. V roce 1862 sem byla přenesena pozdně barokní kaplička Božího hrobu, která stála do té doby před kostelem sv. Antonína, a o pět let později Mariánský sloup.

Barokní chrám sv. Kříže patří k nejvzácnějším stavebním památkám Liberce.

zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996

Kostel svatého kříže (1926)

kostel je jedinou výraznější pozdně barokní stavbou v Liberci. V letech 1753 - 1756 byl na místě kaple od M.A.Canevalleho (1696) postaven jednolodní chrám inspirovaný zjevně poutním kostelem v Hejnících. I Křížový kostel vycházel z poutní tradice a stal se výrazem duchovního úsilí pátera A. Kopsche, jemuž především vděčí za svůj vznik. Zatímco vnější architektura + jedno z ranných děl libereckého stavitele Johanna Josepha Kunzeho - si podržela na svoji dobu konzervativní ráz, byl interier vybaven v aktuálním rokokovém stylu. Nástropní fresky s náměty nalezení a povýšení svatého Kříže namaloval Jan Václav Spitzer z Prahy v roce 1761. Později je přemaloval liberecký malíř Anton Köhler (1864) a neorokokové orámování jim dal na počátku 90.let 19. století Liberečan Ernst Meininger. Architektura hlavního oltáře z roku 1760 pochází z dílny Jana Hájka z Mnichova Hradiště a obraz se sv. Helenou a nalezeným křížem je od pražského malíře F.X.Pálka.

(zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997, nakladatelství 555)

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kostel stojí na místě původního barokního hřbitovního kostela pocházejícího od pražského stavitele italského původu Marka Antonína Canevalleho z let 1695-1698. Canevalleův kostel byl postaven v místě bývalého morového pohřebiště z roku 1680, kdy si epidemie vyžádala 300 obětí. Pro tak velký počet zemřelých nedostačoval městský hřbitov u nedalekého kostela sv. Antonína a proto bylo vybudováno nové pohřebiště. Stavitel pro původní kostel zvolil půdorys ve tvaru kříže, neboť právě svatému Kříži byl kostel zasvěcen.V letech 1753-1761 byl na tomto místě postaven nový kostel podle návrhu Johanna Josefa Kunzeho, rovněž zasvěcený Nalezení svatého Kříže.Kostel slouží jako poutní místo. Zajímavá je historie dřevěné sochy piety Matky Boží Bolestné (Mater Dolorosa), která je umístěna na hlavním oltáři. Tato dřevěná Pieta představuje Pannu Marii sedící s Kristovým tělem pod křížem. Je 65 cm vysoká, vyřezávaná z cedrového dřeva. Na prsou Panny Marie jsou vyobrazeny tři žitné klasy, v nichž je vetknutý meč, symbol utrpení. Původně byla zhotovena roku 1506 pro některý londýnský kostel. Za anglického krále Jindřicha VIII., kdy byly rušeny výzdoby kostelů, vhodili údajně v roce 1538 sošku do Temže. Tu posléze vylovil jistý kupec, který ji ukryl ve svém domě. V roce 1658 ji získal mladý hrabě František Ferdinand z Gallasu a umístil ji v zámecké kapli na Frýdlantu. Odtud byla přemístěna do kostela v Hejnicích a po dokončení nové svatyně sv. Kříže do Liberce. Obliba této sochy Piety byla tak veliká a počet poutníků se stále zvyšoval, takže v roce 1752 zde bylo již 10 021 poutníků u svatého přijímání. Po přestavbě kostela v roce 1753-1756 jejich počet ještě stoupl a kostel obdržel četné odpustky. Zbožní poutníci začali umisťovat do kostela mnoho votivních darů za vyslyšení svých prosebných modliteb. Podle nařízení císaře Josefa II. byly však poutě nejdříve omezeny a nakonec zcela zrušeny. Poslední velká pouť se zde konala roku 1781. Později se kostel stal filiálním a sloužil zejména pro svatby a pohřby. Od roku 1808 byly pouti opět obnoveny, ovšem již nikdy nedosáhly takového rozsahu jako v minulosti. (zdroj Wikipedie)

Kostel Nalezení svatého Kříže- 20. léta.

Je nejcennější barokní stavbou Liberce. V jeho zdech byla zřízena první veřejná knihovna, uschována cenná soška Matky Boží a zahradu zdobí morový sloup, křížová cesta a kaple Božího hrobu. Díky své jedinečnosti se proto stal kostel součástí stezky Via Sacra, která spojuje nejkrásnější sakrální místa v Trojzemí.Cenná umělecká díla zde zůstala zachována až do dnešních dnů, nejvzácnější z nich je soška Matky Boží Bolestné z roku 1506, údajně vylovena z londýnské Temže, kam se dostala po zničení svého kostela. Od jistého obchodníka ji zakoupil hrabě František Gallas a umístil do kaple frýdlantského zámku. Odtud putovala do hejnického chrámu, ale od roku 1698 zdobí hlavní oltář kostela Nalezení sv. Kříže.Velký podíl na výstavbě, výzdobě kostela i na zřízení první liberecké knihovny nad sakristií měl děkan Kopsch. Za vše, co pro kostel udělal, byl na své přání po smrti uložen v kryptě pod oltářem.