Chov medvědů
Medvěd malajský v ZOO Liberec .Žije v jihovýchodní Asii. Je nejvíc ze všech medvědů přizpůsoben šplhání po stromech. Živí se převážně rostlinnou potravou ve formě ovoce, výhonků či plodin z okolních plantáží. Pozře ale i živočišnou potravu, svým dlouhým jazykem dokáže vylizovat úkryty hmyzu, včelí úly a jejich med, termitiště či mraveniště.Většinu času tráví na stromech, po kterých umí obratně šplhat. Je to noční živočich, přes den spí v korunách stromů, kde si staví hnízdo z ohnutých větví. V noci se vydává za potravou. Žijí samotářsky
.(autor příspěvku Jiří Peterka)
Medvěd hnědý (Ursus arctos) je medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. Z celosvětového hlediska má druh holarktický areál rozšíření.
Jde o největší evropskou šelmu a spolu s medvědem ledním o vůbec největší recentní druh suchozemského predátora. Molekulární studie navíc ukazují, že medvěd hnědý je parafyletický druh, jelikož jednou z jeho vnitřních linií je medvěd lední (Ursus maritimus),
který je tradičně vyčleňován do samostatného druhu, avšak na základě
těchto poznatků je na místě považovat jej pouze za poddruh medvěda
hnědého se jménem Ursus arctos maritimus. (zdroj: Wikipedia)
Lední medvědy bylo možné v ZOO Liberec vídat mezi světovými válkami a pak i v letech 1956 až 1965. Tehdy (květen 1956) byla zakoupena z pražské — zoo za 10 000 Kčs dvouletá samice Mášenka. O čtyři roky později k ní ještě přibyl šestiletý samec Herkules, kterého naší zoologické zahradě poskytly Čs. státní cirkusy poté, co byl vyřazen z drezúry. Roku 1964 Mášenka uhynula a pár měsíců nato byl Herkules prodán do ZOO Děčín. Tímto odchodem skončila i éra chovu medvědů ledních v Liberci. Expozice, u které stojíte, je v naší zoo nejstarší dochovanou a pochází z roku 1922. Byla původně zbudována pro medvědy malajské. Její součástí bývala i kovová mříž, která bránila návštěvníkům kontaktu s medvědy. Historicky tento výběh dále obývali i medvědi hnědí, mýval severní či dikobraz srstnatonosý. Toto místo je důkazem toho, jak se za poslední desetiletí změnil přístup k chovu a k provozování zoologických zahrad celkově. Z původních zvěřinců vystavujících cizokrajnou faunu se většina zoo vyvinula v moderní chovná zařízení respektující nároky a potřeby svých zvířecích obyvatel.
Medvěd lední
Liberec choval pár mohutných polárních
šelem mezi lety 1956 až 1965. Dva lední medvědi s délkou těla kolem 2,5
metru obývali půlkruhový betonový příkop o poloměru kolem čtyř metrů. "Z
dnešního chovatelského pohledu se zdá tento fakt neskutečný, až
absurdní. Vždyť podle současných měřítek nebyla stoprocentně vyhovující
ani pro posledního z obyvatel této ubikace - dikobraza srstnatonosého,
který zde žil až do letošního předjaří," uvedl mluvčí zahrady Jan
Kubánek.
Zahrada neplánuje, že by se v dohledné době pokoušela chov ledních
medvědů obnovit. "Na takto velkou a na chov náročnou šelmu nemáme
místa," konstatoval mluvčí. Medvědí expozice by dnes musela být
minimálně skoro desetinásobně větší než býval betonový příkop. K
expozici by navíc zoo musela vybudovat vnitřní ubikaci a bazén.
Využití pro běžný chov zvířat zřejmě do budoucnosti nebude mít ani
bývalá medvědí expozice. "Plánujeme ji právě s tímto modelem medvěda
pojmout jako historickou, prezentující vývoj zoologických zahrad,"
konstatoval Kubánek. Půlkruhový betonový příkop v dolní části zoo bez
zásadních proměn fungoval od roku 1922. Vytvořen byl původně pro chov
medvědů malajských.
Zdroj: ČTK