Od labutí a srnčího výběhu k regulérní zoo

Při výstavbě výletního jezírka zvaného "Gondelteich" (dnešní Labutí jezírko) ornitologický spolek buduje na ostrůvku labutí hrádek a na jezírko vysazuje čtyři labutě. V roce 1902 v městském parku u restaurace Lidové sady zřizuje ptačí dům s voliérou.

6. 8. 1904 ornitologický spolek požádal městskou radu o pozemky za účelem založení zoologické zahrady a o dva dny později získal od města Reichenberg kladnou odpověď. Veřejnosti byla zahrada otevřena v září téhož roku.  Ze srnčího výběhu a rybníčků pro ptactvo se velmi záhy na vzdálenějších pozemcích v údolí potoka vyvinula malá zoologická zahrada. K pestrému ptactvu, srncům, ovcím a drobnému zvířectvu brzy přibyla i další zvířata.  Již před první světovou válkou se v zahradě chovali kromě drobného zvířectva    z celého světa také draví ptáci, hadi, ještěři, ryby, dikobraz, opice nebo divoký buvol. Mimo vlků, lišek, divokých psů a dalších menších šelem zde návštěvníci mohli spatřit také medvědy či pumu. V roce 1908 bylo v areálu zoo zbudováno také první větší zimoviště a o rok později dokonce i pavilon opic, klece  pro šelmy, čtyři akvária a tři terária. V roce 1913 zoo chovala na 110 kusů domácího a cizokrajného ptactva a více než 130 kusů zvířat z celého světa. Návštěvnost se zvedala rapidním tempem a nechyběli ani návštěvníci  ze zahraničí. Rekordní byl rok 1913, kdy branami zoo prošlo 70 000 osob.  Již v roce 1916 proběhl v zoo první úspěšný odchov medvědů.

Důvodem, který všechny vedl k mylnému datování vzniku zoo v roce 1919,   bylo záměrné zkreslování nejstarší historie Zoo samotným bývalým ředitelem Erichem Sluwou. "Když se v roce 1929 stal Erich Sluwa z dosavadního správce ředitelem, začal vydávat o zoologické zahradě tzv. průvodce ve formě brožur. Jak sám tvrdí, do roku 1942 jich bylo více než třicet. Jakýmsi společným jmenovatelem Sluwových brožur bylo do určité míry zkreslování skutečného vzniku a předchozí historie liberecké Zoo," vysvětluje Šulc. V roce 1934 Sluwa dokonce vydává brožuru k příležitosti patnácti letům založení zoo, ve které označil rok 1919 rokem skutečného založení Zoo a o předchozím působení  a zásluhách Ornitologického spolku se zde vůbec nezmiňuje. Údajům, které uváděl dlouholetý a oddaný ředitel liberecké Zoo, a který se sám prohlašoval za zakladatele, nebyl důvod nevěřit. Poválečná literatura pak vesměs ze Sluwových zpráv vycházela a čerpala a díky tomu se veřejnost dodnes mylně domnívá, že nejstarší zoologická zahrada v České republice byla založena nikoliv v roce 1904, ale až v roce 1919.
Počátky zoologické zahrady v Liberci, které jsou pevně spjaty s činností ornitologického spolku, lze zaznamenat už na konci 19. století. Ornitologičtí nadšenci již v roce 1895 vytvořili v liberecké čtvrti Perštýn malý stálý zookoutek, ve kterém chovali převážně drůbež, holuby, králíky, ale i cizokrajné a domácí divoké ptactvo. O rok později se starosta spolku pan Anton Ferdinand Müller poprvé veřejně zmiňuje o nápadu vytvořit zoologickou zahradu a již v roce 1900 se začne jeho přání pomalu naplňovat.

E. Sluwa a částečně i jeho starší kolega F. Weller vtiskli zoologické zahradě mnoho z její dnešní tváře. Za působení těchto dvou osobností zde postupně vyrostl bazén pro lachtany, zimní pavilony pro velké šelmy a ostatní exotickou zvěř. Až do dnešních dnů slouží bývalá administrativní budova z roku 1906 (nyní cukrárna Čapí hnízdo), která byla do zoo převezena z Německočeské výstavy. Sluwova éra končí po osvobození republiky v červnu 1945.

(Zdroj: Zoologická zahrada Liberec, 2019)

https://www.zooliberec.cz/

Zoologická zahrada v roce 1913

Počátky nejstarší zoologické zahrady v České republice jsou spojeny s ornitologickým spolkem, který zde roku 1904 vysadil labutě a zřídil výběh pro srnčí zvěř navazující na voliéru za restaurací v Lidových sadech z roku 1902. Uprostřed pohlednice vidíme dodnes existující domek Čapí hnízdo, přestěhovaný sem z výstavy 1906. Rozvoj skutečné zoologické zahrady začíná až po roce 1919, odkdy jsou budovány jednotlivé pavilony pro zvířata, a během meziválečného období se z liberecké zoologické zahrady stává nejen nejstarší zařízení svého druhu v republice, ale i oblíbené místo mnoha návštěvníků. Od šedesátých let se zoo začalo rozrůstat do okolních lesů a dnes patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším v Evropě.

(Zdroj: R.Karpaš - Staré pohlednice LIBEREC, 2008, Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností, 2001)

Co bylo před zoo

Za přímého předchůdce liberecké zoo lze považovat ptačí park, který v roce 1895 otevřeli na Perštýně v Liberci nadšenci z Ornitologického spolku pro severní Čechy. Ptačí park se brzy stal oblíbeným místem dospělých i dětí, což samozřejmě vedlo k ambicióznějším plánům, které se podařilo naplnit už za pár let. V roce 1902 byla postavena voliéra v městském parku (v roce 1926 přesunuta do areálu zoo), a o dva roky později byl v údolí za Labutím jezírkem založen tzv. Tierpark. Do zoologické zahrady měl v té době ještě daleko, k vidění zde bylo pár druhů vodních ptáků a několik srnců. V roce 1907 byl do zoo přestěhován z Německočeské výstavy domek Čapí hnízdo, který se stal přirozeným centrem zahrady, kolem něhož postupně začaly vznikat další výběhy. Údolí tak postupně zabydleli plameňáci, primáti, vačnatci, tuleň, aligátor, několik druhů kopytníků a samozřejmě také šelmy, a to jak psovité (vlci), tak kočkovité (ocelot, puma). Velkým lákadlem byli medvědi hnědí, které zoo chovala už od roku 1909, kdy byl také postaven první medvědinec, tzv. Zwinger. Už před první světovou válkou se tak dá hovořit o plnohodnotné zoologické zahradě, v níž nechybělo zimoviště pro choulostivější druhy zvířat a dokonce ani mořská akvária se sasankami.

Zdroj: Zoo Liberec

V roce 1923 nastoupil do vedení zoo dlouholetý člen ornitologického spolku Erich Sluwa (nejprve jako správce, od roku 1929 jako ředitel), pod jehož vedením se areál dál slibně rozvíjel. Postavila se zimní hala, bazén pro lachtany, takzvaná medvědí jáma, zrekonstruoval se šelminec, rozšířil se počet chovaných druhů. Liberecká zoo byla stále vyhledávanějším turistickým cílem, kam se sjížděli návštěvníci nejen z blízkého okolí. Erich Sluwa vedl zahradu do roku 1945, kdy byl stejně jako řada dalších Němců odsunut.

Zoo tak poprvé za dobu své existence přešla do českých rukou a na místo ředitele nastoupil přírodovědec Čeněk Podaný, před kterým stál těžký úkol. Zoo sice válku přežila, ovšem ve velmi zbídačeném stavu, a na její obnovu nebyl dostatek financí. Situace se Podanému zřejmě jevila natolik zoufalá, že nabídl celé zvířecí osazenstvo zoo (i sebe) městu Brnu, které plánovalo založit si vlastní zahradu. Brno naštěstí jeho návrh odmítlo a Podaný z vedení zahrady odešel ani ne po třech letech.

Nejhorší sice bylo zažehnáno, ale ani následující léta nebyla jednoduchá. V čele zoo se střídali ředitelé či předsedové a bylo zjevné, že při takové fluktuaci chyběla výraznější koncepce směřování zahrady a ta začala opět stagnovat.

Bludný kruh se podařilo prolomit až v roce 1954, kdy se do vedení postavil Jiří Badalec, jehož jediným profesním předpokladem do této funkce byla znalost kynologie (později se stal prvním chovatelem afgánských chrtů v zemi). Společně se zoologem Lubošem Bulířem vybudovali během několika let respektovanou zoologickou zahradu, která už nebyla pouhou výstavkou exotických zvířat, ale byla zaměřena především na chov ohrožených druhů. Zdejší zoo tak například zahájila chov cenných kozorožců dagestánských, koz šrouborohých, zubrů, makaků lvích nebo tygrů ussurijských.

Po povodni v roce 1958 došlo k výraznému rozšíření zahrady směrem k Lidovým sadům (dnes výběhy kopytníků). V témže roce zoo poprvé ve své historii zahájila chov slonů. Dvouletá samička Kitty přicestovala z Německa, v zoo však pobyla krátkých sedm let, a nedožila se tak otevření pavilonu slonů v roce 1972. Nejednalo se o jediný významný pavilon v zoo postavený za Badalcovy éry.

Kromě něj byla v roce 1963 otevřena expozice pro paviány pláštíkové, později nový výběh pro lidoopy, konkrétně pro šimpanze (1966), v roce 1970 byl dokončen nový bazén pro lachtany, došlo také na rekonstrukci šelmince (1975). V roce 1982 vznikl nový bazén pro tučňáky. Zoo se stala velmi vyhledávanou a návštěvnost se zvedla na více než 300 000 lidí za rok, v sedmdesátých letech se blížila 350 tisícům. Badalec vedl zahradu do své smrti v roce 1982, kdy ho vystřídal Josef Janeček.

Před 120. lety, 6. srpna 1904, požádal liberecký ornitologický spolek městskou radu o pozemky na vznik zoologické zahrady. Město o dva dny později vyhovělo, čímž úředně vznikla liberecká zoo, která je nejstarší v českých zemích.

Kde a jaká byla první zvířata

"8. srpna byla ta žádost vyslyšena v pozitivním slova smyslu. A to byl základ budoucí zoologické zahrady v Liberci," přiblížila Klára Baláková z marketingového oddělení Zoo Liberec, která se historií zahrady zabývá. První zvířata byla k vidění ve spodní části současné zahrady.

"Bylo to směrem za kruhovým jezírkem. V místech, jak máme dnešní občerstvení u koz kamerunských, jak je tam dětské hřiště, vlastně trošku až k voliérám dravých ptáků. Tam byla ta první území, kde byli srnci a na tom kruhovém jezírku nějaké vodní ptactvo," doplnila Baláková.

Ornitologický spolek nejen že dostal dva dny od žádosti pozemky, ale už v září 1904 byla zoologická otevřená. "Rozhodně nemůžeme mluvit o zoologické zahradě, jak si ji představujeme dneska. Bylo to prostě místo pro zvěř, kde se na ni návštěvníci mohli přijít podívat," popsala první podobu liberecké zahrady Klára Baláková.

Proč se dřív uvádělo jiné datum založení

Dlouho se uvádělo, že liberecká zoologická vznikla až v roce 1919, dneska se ale za datum vzniku považuje rok 1904. Libereckým badatelům se totiž v roce 2019 podařilo najít právě dokument z 6. srpna 1904, ve kterém ornitologický spolek žádá městskou radu o založení tierparku.

Překvapení i pro ředitele – Zoo Liberec neslaví stovku, ale 115 let, zjistili historici

"Historie je živá. I díky nálezům v archivech, práci badatelů a všech, se objevují nové skutečnosti. Ono to s tím rokem 1904 je trošku složitější, ty informace už se předtím objevovaly, ale tehdejší doba se z nějakých důvodů rozhodla, že to bude až rok 1919, počítáno jako založení. Ale samozřejmě už před tímto datem 1919 se dá mluvit o zoologické zahradě, protože tady byly pavilony, Zwinger, ta zvířata tady mohla být svým způsobem přes celou zimu, vybíralo se vstupné. Takže to splňovalo veškeré požadavky na to, jak bychom i dneska definovali zoologickou zahradu," vysvětlila změnu v přístupu k datu založení zahrady Baláková.

Jak zoo oslaví 120 let

Kulaté výročí oslaví Zoo Liberec v den, kdy městská rada vyhověla žádosti ornitologického spolku o pozemky pro zvířata, tedy 8. srpna. Pro návštěvníky připravili na zten den v zahradě tematický program.

"Nejen že budou mít možnost navštívit zahradu za 120 korun, což je úspora oproti běžnému vstupnému, ale zároveň nabízíme i takové malé seznámení s historií na louce pod pokladnou, kde bude malá výstava. A zároveň ve dvou časech bude i možnost se zúčastnit komentované prohlídky v zoologické zahradě, kde si ukážeme právě ta historická místa," nastínila Baláková. Komentované prohlídky se konají v 10.30 a 14 hodin."Zvídavý návštěvník se dozví spoustu věcí. Kde se chodilo, jaká zvířata se kde chovala, co bylo a co není. Může se i dozvědět, co možná i bude, protože máme v plánu na to výročí ukázat zájemcům možnost budoucího rozšíření zón do takzvaného Údolí ohrožené divočiny. Takže budou mít možnost se seznámit i s tímto plánem. A zvídavý návštěvník, když bude dostatečně zvídavý a bude klást otázky, tak se dozví spoustu věcí," uvedla k plánovaným komentovaným prohlídkám Klára Baláková. Prohlídka Údolí ohrožené divočiny, tedy míst, kam se má zahrada rozšířit, má začít ve 12 hodin.

Za ředitele Josefa Janečka zažila zoo masivní stavební boom. Postavil se pavilon žiraf (1986), expozice levhartů (1987), dnešní pavilon opic (1995) i pavilon tropů (2000), za který zoo získala cenu za nejlepší expozici roku. Kompletní přestavbou prošel v roce 1994 pavilon šelem, do kterého se ještě ten rok nastěhovali noví obyvatelé zoo – bílí tygři.

Chov nezvykle zbarvených šelem se ukázal jako výborný marketingový tah, který do zahrady přilákal řadu návštěvníků. Přestože se díky chovu bílé formy tygrů indických dařilo Zoo Liberec získávat finanční prostředky i na chov vzácných a ohrožených druhů zvířat, je momentálně v zahradě už pouze tygřice Surya Bára. V chovu dalších bílých tygrů už zoo pokračovat nebude. Vzhledem k tomu, že se nejedná o samostatný druh, ale uměle vyšlechtěnou formu pocházející z jednoho samce, trpí bílí tygři řadou zdravotních potíží.

Kromě bílých tygrů se podařilo do zoo poprvé získat i další návštěvnicky nebo chovatelsky atraktivní druhy, například orangutany sumaterské, gepardy nebo nahury modré. V roce 2001 se stala liberecká zoo jedinou mimoasijskou zoologickou zahradou, která se mohla pyšnit takiny zlatými. Jejich příjezdu předcházela dlouhá jednání s čínskou stranou, kam na oplátku putoval například samec nosorožce indického. V roce 2000 se liberecká zoo stala členem Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA).

V roce 2004 nastoupil na místo Josefa Janečka současný ředitel David Nejedlo, který v té době v zoo působil už pět let jako veterinář. V roce 2006 se organizace rozrostla o Středisko ekologické výchovy DIVIZNA a Centrum pro zvířata v nouzi ARCHA (dříve Bobík). Od roku 2011 je součástí zoologické zahrady také kulturní centrum Lidové sady.

Pod současným vedením došlo k posílení ochranářských aktivit zoologické zahrady, což se projevilo naplno v roce 2017, kdy liberecká zoo stála v čele jedné z největších ochranářských kampaní světa Silent Forest zaměřené na zpěvné ptactvo v jihovýchodní Asii. Jako jedna z prvních u nás zavedla příspěvek na in situ projekty. Vzhledem k nedostatku financí se nestavělo v zahradě tolik jako v dřívějších letech. Přesto se za evropské peníze podařilo postavit nových vchod v horní části zahrady a na místě bývalé správní budovy vznikl současný pavilon ZooExpo. V současnosti probíhají přípravy na dosud největší rozšíření zoo o takzvané Údolí ohrožené divočiny.

Zajímavosti

Nejstarším dochovaným stavebním prvkem, který byl určen pro chov zvířat, je kruhové jezírko s ptačím ostrůvkem v dolní části zahrady. Pochází z let 1904–1905. Bylo určeno pro chov vodního ptactva, v současnosti jej osídlili sklenění plameňáci pocházející z dílny Jiřího Pačinka.

Čapí hnízdo bylo původně postaveno jako pavilon pro šampaňské víno na Německočeskou výstavu v roce 1906. Poté ho nechali členové ornitologického spolku přemístit na současné místo do areálu zahrady. Postupem času bylo několikrát zrekonstruováno a došlo k jeho zvětšení. Nejprve je obýval hlídač parku i s rodinou, pak sloužilo jako správní budova a dnes je v něm cukrárna.

Jedním z nejdéle fungujících výběhu s vnitřními ubikacemi byl medvědinec z roku 1909. Takzvaný Zwinger sloužil pro chov medvědů nepřetržitě až do roku 1975, kdy jej zoo nechala zbourat. Důvodem byl jeho havarijní stav. Od té doby v zoo žádný výběh pro medvědy nevznikl. Přestože plány na nový medvědinec existovaly, nikdy se nezrealizovaly především z finančních důvodů.

V červnu 1958 zasáhla zoo povodeň, která zatopila prakticky celou dolní část zoo. Bylo nutné okamžitě zorganizovat záchranné práce. Kromě zaměstnanců zoo se na pomoc vydali i pracovníci Cirkusu Humberto, který v té době zrovna hostoval ve městě. Celkem zahynulo několik drobných vodních ptáků ve velké voliéře, kteří byli povodňovou vlnou přitisknutí na mřížoví a v pozdějších dnech menší počet kachen a hus na infekci způsobenou znečištěnou vodou. Voda napáchala velké hmotné škody. Povodeň urychlila rozvoj zoologické zahrady do horní části směrem k Lidovým sadům (dnes výběhy kopytníků).

Zdroj: TZ Zoologická zahrada Liberec

https://www.iliberecko.cz/foto-od-ptaciho-koutku-k-udoli-ohrozene-divociny-liberecka-zoo-slavi-sto-dvacet-let?fbclid=IwY2xjawEh6HlleHRuA2FlbQIxMQABHQDdIWzuq8iCxxzWNkC6go4pY0-p-Xs_FNh0amu5mxWtmg4DOLwbayVOsQ_aem__TkpCY5MOIK2uxRmAvFvoA