Kostel svatého Antonína velikého

Liberecký arciděkanský kostel

Pohlednice východní části dnešního Sokolovského (kdysi Novoměstského, od 19. století Bismarckova) náměstí byla odeslána roku 1915. Rohová budova v pravé jižní frontě je dům prastarého a bohatého cechu (1599) libereckých soukeníků. Byl postaven na místě původního menšího cechovního domu v roce 1871, bývala v něm i kavárna U Korunního prince. Pohlednici ale jednoznačně dominuje arciděkanský chrám sv. Antonína Velikého-Poustevníka (žil v Egyptě v letech 251—356). Na místě starého hřbitovního kostelíka (tehdy jediného v Liberci) jej začali stavět roku 1579 a po čtyřleté přestávce jej dokončili roku 1589. Chrám prošel za více než čtyři století mnoha přestavbami, postihly jej požáry a po" škodily blesky. Až roku 1880 byla původní nízká chrámová věž zvýšena na dnešních sedm« desát metrů. Železnou ulicí jezdila podél kostela v letech 1904—1960 tramvaj do Růžodolu.

ROZTAVILY SE I ZVONY 

Blesk zabil misionáře

Kostel sv. Antonína je bezesporu prvním, který stál v Liberci. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1352. Jeho nejstarší vzhled je nám až doposud utajen, ale s jistotou můžeme tvrdit, že byl dřevěný a stál vprostřed hřbitova. Víme jen, že byl postaven Dubou z Bibršteina a že byl zcela zničen husity. K jeho obnově došlo roku 1499 Václavem z Bibršteina, ale ani jeho obnovená podoba není doposud známa.

Základní kámen k nynějšímu kostelu byl položen na místě starého, dřevěného kostelíka 17. září 1579 a za dva roky byl zhruba hotov. Byl sice ještě bez vnitřní klenby, ale na svatodušní svátky se zde již kázalo. A tak uprostřed dřevěných domků byl postaven, jako první zděná stavba tehdejšího Liberce, mohutný (na svou dobu) farní chrám sv. Antonína. Tyčil se hrdě nad hřbitovem, farou a školou, v těsné blízkosti Staroměstského náměstí. Ale to už Liberec patřil k panství Redernů a ti měli svého stavitele, žitavského Marcuse Antonia Spazia, a tak je velice pravděpodobné, že plán na výstavbu kostela vypracoval právě tento Ital.

Leč kostel neměl příznivý osud. Byl postaven jako pozdně gotický, jednolodní s věží nad vchodem. Roku 1581 musela být stavba přerušena na čtyři roky. Někde se vloudila chybička a ukázalo se, že hlavní nosné zdi jsou slabé a stavbu neunesou. Dokonce došlo i k sesutí dvou sloupů. Chtě nechtě se musel vrátit Marcus Spazio. Okamžitě nechal zesílit obvodové zdivo a podezdít sloupy. Do roku 1588 byly již dostavěny obě postranní lodi, empory a kostnice. Vnitřek kostela byl velice prostý a téměř bez 0zdob. Byl v něm pouze oltář.

V roce 1653 vypukl v kostele požár způsobený bleskem. V roce 1715 se během bohoslužby zřítila kamenná empora a zranila dvacet lidí. Věž kostela byla asi v té době pro svůj tvar a výšku dobrým hromosvodem, neboť v roce 1720 do ní znovu udeřil blesk, a to dvakrát po sobě, a nejen, že ji silně poškodil, ale zranil 1 misionáře, který se účastnil zvonění proti bouřce. Další vážné poškození věže bleskem bylo v roce 1725, 1768, 1773 a při úderu blesku v roce 1787 se roztavily i zvony.

V roce 1730 byl tento doposud farní kostel povýšen na děkanský a V souvislosti s povýšením, byl v letech 1733 - 1735 poprvé přestavěn. Při dalších přestavbách v roce 1788 byla ta nešťastná věž stržena a znovu zakončena jednoduchou, nízkou helmovou střechou pokrytou plechem. Poslední úpravou v roce 1880 - 1883 získal kostel novogotickou podobu. Projekt na tuto poslední velkou rekonstrukci vypracoval vídeňský architekt Tischler. Věž byla zvýšena o 33 metry a dosáhla tak 70,5 m výšky. Je zakončena štíhlou, osmiblokovou, jehlanovitou střechou, jejíž vrchol zdobí makovice o průměru 59 cm a 2,5 m vysoký kříž.

Kolem kostela byl stále ještě hřbitov, ale již se na něm nepohřbívalo. Před ním pak kaplička Božího hrobu a Mariánský sloup (morový). Pozdně barokní kaplička z roku 1772 byla v roce 1862 přenesena ke kostelu sv. Kříže právě tak jako Mariánský sloup z roku 1719.

Při této poslední úpravě byl novogoticky upraven i interiér. Staré hrobky byly zrušeny, empory odstraněny. Malby provedl liberecký malíř O. Dressen podle návrhu vídeňského malíře Jakobse. Mezi čtrnácti krásnými okny vyniká okno s Kristem nad hlavním vchodem. Maloval ho žitavský malíř Türcke. Sochařské práce, zejména na hlavním i obou postranních oltářích, byly vytvořeny v dílně sochaře J. Leimera z Vídně. Na oltáři poznáváme sv. Prokopa, Metoděje a Norberta, na druhé straně sv, Vojtěcha, Cyrila a Jana Nepomuckého. Nad nimi je dřevěná socha sv, Antonína Velkého. V postranních výklencích jsou sv. Petr (s klíčem a knihou). Věžní hodiny zhotovil liberecký hodinář A. Bergmann. Vzácné jsou i varhany, které instalovala v roce 1930 firma Rieger z Krnova. Novogotická přestavba kostela byla dokončena vysvěcením 21. ledna 1882. Současně byl také upraven prostor kolem chrámu. Hřbitov byl zrušen a úroveň terénu před kostelem byla značně snížena, takže mohlo být před vchod postaveno předsazené schodiště. Chrám sv. Antonína byl ve své době zdaleka viditelnou dominantou města, dnes však splynul se zástavbou.

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvilné o starém Liberci, 1996