Liberec a rok 1948

23.08.2022

I tohle je historie města. Rok 1948

První z bombasticky oslavovaných svátků práce. Libercem procházel dvě hodiny pětatřicetitisícový dva s více než 180 alegorickými vozy. Naposledy zde byly neseny podobizny Dr.E.Beneše a J.B.Tita. Toho dne byly podle hlavních měst spřátelených lidově demokratických zemí přejmenovány liberecké biografy. Z Adrie se stala Moskva, z Kapitolu Varšava, ze Zdaru Sofie, ze Slavie v Rochlici Praha a z Času Bělehrad. Poslední kino bylo poté, co se Jugoslávie vydala vlastní cestou, nazváno Lípa.

(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Stalin a Liberec... Toto gigantické dílo bylo zhotoveno z liberecké žuly (lom Ruprechtice a Rochlice). Jenom knoflík byl velikosti bochníku chleba (archiv Jiří Jan Kolner) ....................Stalinův pomník bylo žulové sousoší v Praze na Letné. Bylo postaveno na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti. Stálo v letech 1955–1962. Bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Mohutná podsklepená terasa pomníku stojí na místě dosud, roku 1991 byl na ni umístěn metronom sochaře Vratislava Karla Nováka. Podle plánů z roku 1912 měl na místě vzniknout pomník zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše. Tento pomník ale nikdy nevznikl. Před započetím výstavby Stalinova pomníku se na místě nacházel nově postavený stadion fotbalového klubu SK Slavia Praha; kvůli výstavbě pomníku byl stadion prakticky ihned po dostavění zbořen. Stavba pomníku byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“ po setmění 1. května 1955, tj. po smrti Stalina a nedlouho před Chruščovovou kritikou Stalinova kultu osobnosti. Sochařem byl Otakar Švec, architekty Jiří Štursa a jeho manželka Vlasta Štursová, kteří řešili podstavec a okolí pomníku. Švec a Štursa před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka v témže místě. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stály postavy pracujících. Po Stalinově levé ruce to byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín). Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina. Pomník ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun nových (po měnové reformě v roce 1953), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu. Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, českoslovenští komunisté rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem. Stalo se tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil pouhých sedm let. Odstřelován byl několik týdnů; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze. (zdroj wikipedie)

Odhalení Stalinova pomníku 6.5.1955

Jednou z prvních iniciativ složeného poúnorového Svazu bojovníků za svobodu byli vybudování pomníku J.V.Stalinovi. V rámci oslav jeho sedmdesátých narozenin se konalo slavnostní poklepání na základní kámen (18.12.1949).V prostorách krajského výborů Svazu československo-sovětského přátelství na Soukenném náměstí (čp.157-II), zřízeném v bývalém automatu, byla pak 6.května 1950 zahájena výstava deseti návrhů z celostátní soutěže na pomníky generalissima včetně několika architektonických řešení. Návštěvníci hodnotili modely anketním lístkem. Peněžní sbírka probíhající v celém kraji přesáhla v květnu 1950 dva miliony korun. Výbor pro postavení pomníku pak vybral návrh Josefa Malejovského, oceněný při celostátním rozhodování 2.cenou (22 12.1950). Socha J.V.Stalina, vytesaná z broumovského pískovce, měla výšku 4,50 m. Úpravu okolního prostranství před dolními kasárnami navrhl architekt Josef Straník z Prahy. Pomník odhalil 7.10.1951 předseda KNV Liberec Jan Jelínek a jménem města ho převzala do péče předsedkyně MěstNV Emílie Knotková. Hlavní projev k 20 000 účastníků předseda NS Zdeněk Fierlinger.
Socha byla snesena teprve za druhé vlny kritiky kultu osobnosti po XXII. sjezdu KSSS v říjnu 1961. Po několik let ležela v ruprechtickém kostele, než skončila rozbitá na zavážce. Její místo zaujala nejprve plastika Žena s ratolestí libereckého sochaře Jiřího Seiferta (dnes v Lidových sadech) a potom socha vojáka odhalena 9.května 1974, na ploché pískovcové desky byly vytesány nápisy na oslavu osvobození: Tobruk, Dukla, Sokolovo, Lidice, Ležáky, Terezín, Dunkerque, 9.květen a Slovenské národní povstání, které v roce 1966 vytesal Jiří Seifert (na fotografii z 80.let). Socha byla v roce 1995 přemístěna na vojenský hřbitov.

(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

archiv Martin Plešinger