Autobusová doprava MHD

AUTOBUSOVÁ DOPRAVA

První autobusová linka Liberecké pouliční dráhy zahájila provoz 1. října 1927 na trati Benešovo náměstí - Ruprechtice. Nastala tak nová etapa rozvoje městské hromadné dopravy, která však v následujících desetiletích musela překonat ještě mnoho těžkostí. Pro první linku byly objednány tři autobusy u firmy Fross-Bussig v Praze, později byl dodán další vůz s karoserií z lehkých kovů.

Na přelomu dvacátých a třicátých let začalo také několik soukromých dopravců provozovat autobusové spojení do blízkého 1 vzdálenějšího okolí: do Chrastavy, Hrádku nad Nisou, Stráže nad Nisou, Pavlovic, Kateřinek (přes Ruprechtice), Rudolfova, Bedřichova, Janova nad Nisou, Doubí, Vesce, Dlouhého Mostu, Františkova a Karlinek.

Město však neprojevilo o tento druh dopravy větší zájem. Teprve začátkem třicátých let zahájila Liberecká pouliční dráha provoz na dalších dvou autobusových linkách: č. 5 do Harcova (15.5. 1932) a č.6 do Janova Dolu ke kostelu (10. 6.1932). Číslem 4 byla označena již zavedená linka do Ruprechtic. Všechny tři tratě začínaly na Benešově náměstí. Další rozvoj nepříznivě ovlivnilo rozhodnutí vlády o odvodu 30 % daně z provozu linek, jež vedly za hranice města. Linka č. 6 byla proto ukončena již Na Jeřábu (6.1.1933) a později spojena v jedinou průběžnou trať s linkou č.5 (1.5.1933). Také provoz do Ruprechtic byl omezen a 11. září 1933 byla tato linka spolu s autobusy předána společnosti K.V.G. (Kraftwagenverkehrsgeselischaft), která o několik dní později převzala i linku č.5 (16.9.). Zároveň byla trať č. 6 zrušena. Po zahájení provozu lanové dráhy na Ještěd byla po dobu tří let udržována kyvadlová doprava jedním autobusem od konečné stanice tramvaje v Horním Hanychově ke stanici lanovky (od 8.5. 1933). Policejní příručka z roku 1936 zaznamenává celkem 15 soukromých autobusových linek a dvě státní dálkové linky ČSD do Frýdlantu a Hamru na Jezeře.

K obnovení autobusového provozu Liberecké pouliční dráhy došlo až koncem třicátých let, kdy byly převzaty soukromé linky do Pavlovic, Stráže nad Nisou, Krásné Studánky, Mníšku. Chrastavy, dále do Starých Pavlovic ke stadionu, Nových Pavlovic (I. 5. 1939) a o něco později i do Františkova a Karlinek s prodloužením do Ostašova - 1. 7. 1939). Tyto tratě dosud provozovali dopravci Heinrich Thomas ze Starých Pavlovic a Richard Müller z Liberce.

Začátkem čtyřicátých let zabezpečovala Liberecká pouliční dráha dopravu na autobusových Iinkách do Stráže nad Nisou a Pavlovic (č. 6), do Mníšku a Chrastavy (č.7) a do Františkova, Karlinek a Ostašova (č.. Později k nim pŕibyla i linka č 5 do Ruprechtic, Kateřinek a Rudolfova, převzatá od společnosti K.V.G. (1.1.1942).

Nejdříve byl provoz udržován starými vozidly, v roce 1939 se však podařilo zakoupit pět nových autobusů značek Škoda, Opel-Blitz a Magirus. Ve válečných letech bylo dodano jestě jedenáct nových autobusů značek Gräf a Stift a znovu Magirus. V této době docházelo často pro nedostatek pohonných hmot k omezování či krátkodobému zastavování provozu. V rámci úspor byl zrušen souběžný provoz autobusů a tramvají. Konečná stanice linky do Ostašova byla přesunuta z Benešova náměstí k nádraží (6.11.1941) a konečná linky do Stráže nad Nisou do Růžodolu I (1.1.1942). Jeden autobus upravený na pohon svítiplynem zcela shořel už při zkušební jízdě. Dva další byly předány jako válečná výpomoc do Saarsbrückenu. V roce 1945 byly všechny autobusy použity pro přepravu uprchlíků před rychle se blížící frontou. Počátkem května byl autobusový provoz úplně zastaven a doprava obnovena až v červenci.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996