O vzniku FORMANKY 

Jedním z mnoha zajímavých skvostů romantismu a secese v oboru areálů sloužících k setkávání, zábavě a též poučení obyvatel města Liberce a jeho návštěvníků z řad turistů i jeho obdivovatelů jsou už po řadu let "Lidové sady". Vévodí jim zajímavá stavba podle projektu norimberského architekta Jakoba Schmeissnera a realizovaná libereckým stavitelem Adolfem Hornem. V roce 1901, přesně 30 listopadu byla slavnostně otevřena a uvedena do provozu. Nedávno prodělala mírnou vnější rehabilitaci, ale výraznou rekonstrukci pouze část bývalé hudební školy na generální ředitelství ZOO Liberec.

Zajímavou záležitostí se stalo lokální umístění objektu Lidových sadů právě do místa, kde se nyní nachází. Zkusme si představit, že v tehdejší době — cituji M. Řeháčka : " ...a na hlavním náměstí (Liberce) ještě nacházíme jedny z posledních dřevěných domů s hrázděnými štíty. V ulicích a hostincích se povětšinou mluví jen německy a moc hraběte z ClamGalasů už poněkud pohasíná, ale ještě znamená mnoho. A Liberečané, kterých je v této době nějakých 15 000? Ti zrovna v tomto období, utahaní prací a životem v průmyslovém městě, začali vyhledávat odpočinek a romantické chvilky v přírodě. Městská zástavba končila zhruba tam, kde je dnes křižovatka ulic Masarykovy a Šamánkovy. Dále byly jen louky a pole, napříč kterými vedla bídná cesta k jizerským lesům. "

Přesto bývala právě tato "cesta" hojně používaná k procházkám do těchto lesů, které poskytovaly čistý, zdravý, horský vzduch a ticho a klid lesních hvozdů. Tohoto jevu si povšiml liberecký restauratér Emil Sieber a přišel s projektem, že na konci této cesty, která směřovala do Jizerských hor, vybuduje velkokapacitní zahradní restauraci. Nazval ji BELVEDERE a měla pojmout až 2 000 hostů. (Poznámka: Belvedere = pavilonek, postavený na místě, kde je krásný rozhled do okolí.) Ano, v té době byl odtud výhled především na město Liberec, dále na ještědský hřeben s dominantou Ještědu, zatím bez vrcholové stavby. Byl vidět též kopec Javorník a celé pohoří v západním směru. Pohled východním a severním směrem byl omezen pouze na zalesněný svah Liberecké výšiny.

Emil Sieber otevřel zahradní restauraci Belveder dne 24. května 1874 a téměř ze dne na den se stala velmi populární a tudíž i hojně navštěvovaná. Vzhledem k jejímu zahradnímu stylu a oblíbenosti byla běžně označovaná jako "Volksgarten" = Lidové sady.

Její prosperita stále stoupala a stala se trnem v oku městských radních, až se uradili, že by toto místo mohlo přinášet slušné zisky radnici a možná i radním. Proto v roce 1897 rozhodli, že na místě Volksgarten se postaví novostavba multifunkčního charakteru, jehož dominantou má být jednak nový restaurační provoz, ale také vyhlídková věž. K tomu objekt obsahoval velký sál — taneční, koncertní, divadelní o rozměrech 25 x 12 m, který měl dřevěnou klenbu ve výši 10 m. Restaurace byla situována do středu budovy a přiléhala v západním směru bezprostředně k velkému sálu. Byla propojená se zahradním restaurantem pro asi 2 500 osob. Po stranách hlavní budovy byly dvě terasy s dřevěnými otevřenými altány. Ty byly později přestavěny na uzavřené objekty, kde ve východním dnes sídlí restaurace FORMANKA a v západním pak Experimentální studio.

Druhou dominantou objektu se stala vyhlídková věž Lidové sady v Liberci. Jde o zděnou rozhlednu, zakomponovanou do tělesa budovy Lidových sadů. Stoji v nadmořské výšce 450 m a její celková výška je 32 m a vede na ni 155 schodů. O výhledu z vyhlídkové plošiny ve výši 25 m platí totéž, co již bylo řečeno o tomto bohulibém prostoru výše (str.2). Zpřístupnění věže bylo spojeno se slavnostním otevřením nového objektu Lidových sadů, tj. 30. 11.1901. V současnosti je přístup možný celoročně od 10 do 17 hodin.

Z dnešního pohledu vystupuje altán Formanky z tělesa hlavní budovy, stojímeli čelem k hlavnímu vchodu, tak vlevo, tj. hned vedle nově umístěného generálního ředitelství ZOO. Je usazen na kamenném podkladě nízkou podezdívkou a 6 párovými nosnými sloupy, zděným průčelím a připojením k hlavní budově Lidových sadů. Tam navazuje na přízemí GŘ ZOO restaurační kuchyni. Ta především sloužila pro restauraci v úplném středu budovy Lidových sadů, jež navazovala na hlavní sál.

Přístavba má hodně vysoký klenutý strop s dřevěným táflováním a dvěma protilehlými prosklenými stěnami či okny. Takto ji přetvořila jedna z rekonstrukcí. Ta zde odstranila nevyužité skladiště pro centrální restauraci, která před časem zanikla pro nezájem veřejnosti. Naopak, zde v přístavbě tak vznikl malebný prostor, jak dělaný pro malou restauraci pro 40 osob. Lidové sady jej proto vybavily kvalitními stoly a židlemi, barovým pultem, firemními chladničkami výrobců alko a nealko nápojů. Pak ji nabídli k pronájmu. Prozatím se autorovi publikace nepodařilo zjistit, kdo a od kterého data se stal jejím prvním provozovatelem.

Stručně o nájemcích a pivech na čepu 

Když se tam autor šel poprvé občerstvit, kraloval tam muž, postižený výrazným tikem celé hlavy a jmenoval se Jirka. Neprovozoval tu kuchyni, pouze čepoval světlé pivo z pivovaru Gambrinus, tmavé pivo firmy Kozel a dále alko i nealko všeho druhu.

Po něm převzal tuto restauraci nájemce, křestním jménem Petr (?), který naopak měl slabost pro pivo z pivovaru Starobrno. S tímto pivem přišlo nové vybavení restaurace od ubrusů až po sklo s touto značkou. Mimo běžná piva tohoto pivovaru se tu čepoval výborný 16% ležák Baron Trenck. Piva tohoto pivovaru přitáhla na FORMANKU mnohé skalní pivaře. Jistým nedostatkem stále byla skutečnost, že se tu nevařilo! Petr udržel restauraci v chodu asi tři roky a skončil, Přešel do jiné hospody s veškerým movitým vybavením od pivovaru Starobrno. FORMANKA zase nějakou dobu zela prázdnotou.

Požár kuchyně FORMANKY 

Po čase se dvéře této restaurace znovu otevřely. Zřizovatelem nového života staré, opuštěné hospůdky se stal nájemce, známý pod svým křestním jménem Vladimír (?). Na začátek jen čepoval pivo a další nápoje. Po čase se mu podařilo navázat spojení s pivovarem Svijany. Na čepu se objevil 11" Máz — světlý, 13" Kníže — světlý, 13"Kněžna — tmavá. Vybavení restaurace spotřebním materiálem dodal pivovar Svijany.

To se psal rok 2005 a autor si sem na Formanku chodíval v pátek odpočinout na závěr pracovního týdne, vždy kolem 16té hodiny. Po několika posezeních se stal štamgastem. Postupně se k němu připojovali další kolegové a tak v pátek nás tu bývalo 6 až 7 přátel piva. Témata rozhovorů bývala velmi různorodá, od běžných každodenních starostí až po vážná politická témata. Mnozí z našeho pivního kroužku tu bývali denně.

Vladimír po čase zprovoznil kuchyni, ale nepatřila k nejlepším. Provoz stravování tu však běžel asi pět let, až do katastrofického nočního požáru kuchyňského traktu, při kterém málem přišel nájemce Vladimír o život. Po rozvodu s manželkou přespával v restaurační kuchyni na matraci, cožse mu stálo téměř osudným. Byl přiotráven zplodinami hoření v kuchyni a byl odvezen do nemocnice, kde si pobyl několik dní. Po zotavení už neměl zájem tuto restauraci provozovat a přijal místo číšníka v restauraci Koliba.

Po požáru byla kuchyně několik týdnu v průzkumné péčí policie a pak hasičů, kteří našli příčinu požáru v poškozené elektroinstalaci. Pak Lidové sady zajistily pro návrat kuchyně "zpět do života" specializovanou firmu z Prahy, která prováděla důkladnou asanaci celého jejího prostoru od zplodin hoření po dobu několika měsíců. Pak nastoupili zedníci a přidružené firmy a postupně zprovoznili kuchyň, včetně základního vybavení. Nějakou dobu musela být kuchyň vysušována a důkladně větrána. Následně se v novinách konečně objevil inzerát, že je tato restaurace připravená k pronajmutí.

Příchod nájemce Radka Niesnera a jeho týmu 

Tou dobou hledal sehraný pohostinský tým pod vedením pana Radka NIESNERA své nové uplatnění po skončení své bohulibé činnosti v kuchyni Krajské nemocnice v Liberci. Uvedený inzerát je zaujal, a tak se Radek NIESNER s kolegou Miroslavem ŠÍREM vypravili si tuto restauraci prohlédnout. Přesto, že bylo na první pohled patrno, že do otevření pro veřejnost bude potřeba něco práce, ale také určité finanční prostředky, tak je tento objekt i podmínky provozování zaujaly natolik, že rovnou požádali o vypracování smlouvy o pronájmu.

Na jejich spokojenosti jim přišel vhod fakt, že pod vzrostlými kaštany na zahradě, by mohla vzniknout část venkovního posezení. Časem se ukázalo, že je to velmi frekventovaná část restaurace Formanky. Navíc, po levé straně příchodu k restauraci by mohla fungovat předzahrádka se dvěma až třemi zahradními lavicemi. Tuto prohlídku uskutečnili v listopadu 2007 a už tehdy se rozhodli, že restauraci otevřou na Nový rok 2008.

Odhodlaně se pustili do práce, nejdříve na dovybavení kuchyně a následně na zprovoznění restauračního prostoru. Koncem prosince bylo vše připraveno tak, aby se na Nový rok mohla restaurace Formanka opět rozběhnout. Mnozí z dřívějších "štamgastů" o těchto změnách a hlavné o otevření příjemné restaurace zrovna na Nový rok ani nevěděli.

Narůstání oblíbenosti Formanky 

Ovšem dnešní svět je přímo prosáklý informacemi, a tak zpráva o tom, že Formanka opět funguje, se rychle roznesla, mezi její příznivce. [ já jsem už 3. ledna při jízdě tramvají do města s povděkem zjistil, že na Formance jsou hosté. Hned při návratu jsem si tam zašel na pivo a nasát atmosféru. Okamžitě jsem zjistil, že jak pivo značky Svijany, tak i atmosféra je tam mimořádně skvělá! Příští den už jsem si tam zašel na oběd a byl jsem příjemně překvapen kvalitou a cenou jídla, přívětivou, pozornou a rychlou obsluhou. A tak už jsem tam chodil denně na oběd, protože si sám pro sebe nevařím. Tím mi odpadá mnoho starostí, spojených s touto činností. Jako pracující důchodce jsem měl takové zaměstnání, které mi dovolovalo přicházet k pravidelným návštěvám této útulné restaurace.

"Herecké obsazení" restaurace FORMANKA v roce 2008 bylo asi toto: pronájemce a hlavní kuchař — Radek NIESNER, jeho zástupce, kuchař A číšník v jedné osobě — Miroslav ŠÍR, třetí kuchař — Pavel TALÁŠEK, pomocnice — paní Maruška, Květa, Iveta, číšnice, servírky.

Stálí či pravidelní hosté, česky "štamgasti" 

Krátce po zahájení nového provozu restaurace Formanka týmem Radka Niesnera, snad díky tomu, že vařili výborná jídla a čepovali dobře ošetřená piva z pivovaru Svijany, se tu začalo objevovat stále více stravujících se hostů, kteří přicházeli a přijížděli na polední menu. Přibývalo postupně i odpoledních a večerních pivařů, ale též návštěvníků s cílem, se dobře a poměrně cenově výhodně navečeřet. Ve všech těchto skupinách vznikaly tu menší, jindy větší partičky či party.

Na obědy pravidelně přicházely, pokud se nemýlím, tyto skupiny: především policisté státní i městské policie, pak zaměstnanci ZOO Liberec, také pracovníci Lidových sadů a řada řemeslníků, pracujících na zakázkách v blízkém okolí. Vzpomínám si, že jsem jednou přišel na Formanku krátce po 13:00 hod. a restaurace byla prázdná, tedy přesněji řečeno bez hostů. Ale nalezl jsem tu kompletní obsluhující personál odpočívající na židlích a popíjející osvěžující a posilující nápoje. Na moji otázku, co je tak zmohlo, mi jeden z nich prozradil, že právě dokončili servírování více jak 160 obědů. Io znamená, že na každé ze 40 židlí se vystřídali čtyři hosté ! A to vše převážně v čase mezi 11:00 až 12:30 hodin.

Kromě uvedených skupin přijížděli tramvají a přicházeli "po svých" individualisté, dnes nazývaní "singles". Příkladem mohou být dvě starší dámy. Ta první měla kolem osmdesáti let, přicházela vždy poměrně elegantně oblékaná ve stejný čas na kompletní oběd. Ten se skládal z polévky, hlavního jídla, dvou deci červeného vína, při kterém pročítala denní tisk. Závěrečnou tečkou byla káva espreso. Zaplatila a odjížděla tramvají do Horního Hanychova, kde podle zjištění bydlela. Přibližně v roce 2012 tu byla viděna naposledy.

Ještě v současné době sem také přijíždí též tramvají další dáma ve věku určitě víc jak 70 let, výrazná blondýna, která si tu dává jen "turka". Tuto svou kávu dlouho labužnicky upíjí a sleduje dění kolem. Nezapojuje se do žádné rozsáhlejší komunikace. Sedává stále sama, a proto vyhledává jen volný stůl. Zajímavé je, že se vždy mírně usmívá a vypadá jako velmi pozitivně naladěná. Odkud přijíždívá, se zatím nepodařilo zjistit.

Pokračování rozvoje Formanky 

Zájem veřejnosti stále pomalu, ale jistě vzrůstal a to jednak díky výborným jídlům za příznivou cenu. Svou kladnou roli tu hrála i velmi slušná a inteligentní sestava výše zmíněných servírek, číšnic a číšníků, pro které stoprocentně platila zásada: "Náš zákazník — náš pán!" Navíc byli velmi vstřícní, ochotní a příjemní. Brzy všechny tyto přednosti objevili zaměstnanci ZOO Liberec, pak příslušníci státní a městské policie a mnohých dalších firem a institucí. Raritou bylo, že sem na obědy a k příjemnému posezení po obědě sem přijížděli senioři nejen z Horního Hanychova, ale též z jiných městských části Liberce. Hojně se tam zastavovalí turisté, přicházející z Jizerských hor ke konečné tramvaje ve stanici Lidové sady.

Počátkem roku 2009 se restaurace "Březová alej" dostala do nezávidění hodné situaci tím, že jím odešel do důchodu výborný kuchař a úroveň stravování silně poklesla a po určitou dobu se tam střídali kuchaři jako na běžícím pásu. Navíc poklesem tržeb byly propuštěny schopné číšnice a nahrazeny amatérskými servírkami. Ve směnách se s nimi navíc střídali dcera a syn nájemce = provozovatele, jejichž chování k hostům bylo — mírně řečeno neomalené. Mnozí tamní hosté postupně přecházeli na polední menu na Formanku. Tam se docela zvýšil počet obědů, který dosáhl rekordní úrovně 160 obědů za poledne. Jinak 130 až 140 obědů bývala standardní úroveň. Po čase na "Bříze" přece jen našli schopného kuchaře a strávnící — přeběhlíci se vrátili zpět, do lůna restaurace Březová alej. Něco málo jich už zůstalo věrných Formance.

V roce 2009 se na zahradu instalovalo 8 zahradních stolů či lavic na předzahrádku jen dvě. Také se zprovoznil betonový pingpongový stůl a nakoupily se potřebné pálky a míčky, Velmi brzy se, z iniciativy pana M. Šíra, uspořádala otevřená soutěž přihlášených stolních tenistů o přiměřené ceny. Ta vyvolala zájem o tento populární sport a frekventovaná zábava zde dále trvale pokračovala.

Příbylo několik dalších vylepšení, které zpříjemnily byť krátkodobé návštěvy hostů a zejména "pobývání štamgastů" v prostorách Formanky. Na příklad byly instalovány dřevěné schody ze zahrady k obslužnému oknu, kde se vydává občerstvení. Dále se bývalý sklad proměnil v salónek pro 20 osob. Modernizací prošel i vlastní lokál.

Po čase výborné pohostinské práce celého pracovního týmu Formanky se začal objevovat zajímavý fenomén této restaurace — začala se zde realizovat společenská posezení. Němci pro takové akce mají velmi přiléhavý název: " Das Geselligesbeisammensein" = být společensky pospolu. Na příklad z procházek Jizerkami se tu občerstvují celé skupiny organizovaných turistů, ale též rodinných klanů. Dále se tu setkávají bývalí, ale i současní sportovci (např. basketbalisté bývalé TJ Lokomotiva) a některé katedry TU v Liberci tu konají výroční schůze. V neposlední řadě zde přijímají pohostinství též herci, zpěváci a hudebníci, kteří pak vystupují se svými programy v hlavním sále Lidových sadů. Všem se Formanka bez rozdílu pohlaví, barvy kůže a politické příslušnosti ochotně a na úrovni postarala o jejich hladové žaludky a žíznivé krky.

K významným společenským událostem typu serkání patřil s'ezd prvních absolventů a jejich učitelů VŠS — VŠST — TU V LIBERCI, k jehož bezchybnému průběhu přispěla Formanka svým úrulným prostředím, výbornou kuchyní, ochotnou obsluhou a krásně vyzdobeným

Z uvedeného vyplývá, že Formanka důsledně a přesvědčivě zde, na tomto místě ve skromných podmínkách plnila svou funkci společenského i zábavního centra pro mnohé návštěvníky z blízkého či vzdálenějšího okolí, O všechny tyto atributy se společně zasloužil celý tým Formanky. Usilovně se snažili a starali s plným nasazením o blaho nás, zákazníků.

Současné nevděčné a nepřirozené neprodloužení nájemní smlouvy 

Jedna ze všeobecných rad, pravd či hesel říká, že vše jednou začíná a jednou také končí. Bohužel, platí to i o naší oblíbené restauraci Formance. Před sedmi léty tu začínala svým pomalým rozjezdem a netrvalo dlouho a stala se dobrým a vyhledávaným hostincem na velmi solidní úrovni. Přes všechny klady byla Šmahem zrušena tím, že nový majitel — ZOO Liberec — dosavadním nájemcům odmítl prodloužit nájemní smlouvu. (9.s.r.) Všechny výše uvedené řádky mají upozornit na to, že restaurace Formanka vždy řádně, s přehledem a k úplné spokojenosti hostů plnila v celém rozsahu ty povinnosti, pro které byla v této části Liberce ta oblíbená. Několik autentických fotografií má tuto jejich pracovitost a snahu dát hostům vše, co bylo v jejich silách, aby se na Formance cítili pohodově, dokumentovat!

zdroj: Vzpomínky na Formanku - Sestavil Jaromír Gazda, vydavatel: Radek Niesner a spol. ,2014

29.srpna 2014 se tým Formanky rozloučil a od té doby provozuje lidovou restauraci Kotelna

Liberecká výšina v roce 1906 a 13.1.2001

Neobvyklá stavba nad Libercem vznikla v letech 1900-1901. Celý komplex, nazvaný Hohenhabsburg (po roce 1918 Liebiegwarte a po roce 1945 Liberecká výšina) byl otevřen 1. září 1901. V 60. letech prošla rozhledna přestavbou, které však padlo za oběť hrázdění a další cenné detaily. Objekt byl zcela uzavřen v polovině 90. let.
Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/liberecka-vysina-otevre-do-konce-roku.A120711_1802385_liberec-zpravy_mav

Na vrchu Kovadlina nechal postavit v letech 1900 až 1901 Heinrich von Liebieg stylovou restauraci v podobě středověkého hradu s unikátní pětibokou 25 metrů vysokou věží. Pro umocnění starobylosti byly na stavbu použity materiály ze zbouraných středověkých domů v Norimberku. V letech 1960 až 1969 prošel komplex necitlivou rekonstrukcí. V roce 1999 byla Liberecká výšina pro zchátralost uzavřena. V letech 2011 až 2013 prošla další rekonstrukcí. V roce 2016 ji za 17 milionů vydražil Josef Neuman.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/liberecka-vysina-restaurace-hotel.A211222_163650_liberec-zpravy_jape

Liberecká výšina vstala z mrtvých. Nabídne hospodu, masáže i saunu

21. ledna 2013 8:18
Jeden z nejproslulejších výletních cílů Libereckého kraje je po desetiletích úpadku a chátrání opravený. Zámeček s restaurací Liberecká výšina, který nechal před víc než stoletím postavit velkotovárník Liebieg, přivítá první hosty na začátku února.

Výšinu za pomoci evropských peněz opravil za 63 milionů soukromý investor. Budova vedle rozhledny se rozrostla o další patro a je v ní sedm pokojů pro hosty s osmnácti lůžky. Stavba pak nabídne kromě ptačího pohledu na Liberec z 25 metrů vysoké pětiboké věže domácí kuchyni, ale i novinky.
Firma PLP Invest, která se rozhodla Výšinu proměnit na místo vábící turisty, jde totiž s dobou. Lidé tu najdou wellness centrum, kam si mohou zajít třeba na masáž nebo do sauny.
Stavebníci se však snažili být historii co nejvěrnější a do budovy ve stylu historismu z roku 1901, kterou nechal postavit liberecký velkotovárník Heinrich Liebieg, vrátili některé dávné prvky.
"Vrátili jsme na Výšinu dřevěný most, který jsme udělali podle dobové fotografie z roku otevření rozhledny. Znovu se také vykopal příkop pod ním," řekl zhotovitel stavby Jan Imlauf.
Zajímavostí je i to, že na věži zůstaly kameny ze zbořeného kostela sv. Sebalda z Norimberku, které nechal textilní magnát Liebieg do Liberce přivézt. "Na věži je opravená střecha, podlaha na vyhlídce, jsou tu nové omítky a okna," dodává Imlauf.
Liberecký patriot Marek Řeháček, autor řady knih o místní historii a zajímavostech, neskrývá radost. "Jsem hrozně rád. Ani celá řada lidí, kteří se o Výšinu zajímají, vůbec nečekala, že k její obnově někdy dojde. Navíc ještě do podoby, která kopíruje tu původní," usmívá se.
Podle něj už má snad Výšina špatné časy definitivně za sebou. "Krom dalších věcí jí uškodila také ne úplně povedená rekonstrukce, kterou tam udělaly Restaurace Liberec v podobě toho šedivého břízolitu v šedesátých letech," zamýšlí se. Co Výšině k jejímu znovuzrození přeje? "Teď už jenom záleží na tom, aby na Výšinu chodili lidi na jídlo a na pivo a udrželo se to."

Výšině ublížila přestavba v šedesátých letech

Až do roku 1966 měla rozhledna svoji původní podobu, pak se na jejím vzhledu podepsali komunističtí stavitelé, kteří zasáhli necitlivě do architektury celého hrádečku. Výšina chátrala od poloviny 90. let. Město se ji pokoušelo prodat, ale neúspěšně. Od roku 1999 byla zavřená a hrad se stal pustým a zanedbaným.
Znovu nadechovat se začala Výšina v roce 2007, kdy investoři získali stavební povolení na zavedení inženýrských sítí. Celková oprava se ale vzhledem k finanční náročnosti odkládala. Pak ale přišla dotace z evropských fondů a před dvěma lety začala rekonstrukce.
Teď už je veliký návrat oblíbené rozhledny dokonán a první únorovou sobotu se může slavit. "Slavnostní otevření 2. února se ponese v duchu úpířího bálu pro děti. To bude odpoledne a pak večer pro dospělé zahraje kapela a následná diskotéka pojede až do rána," přiblížil Imlauf. Otevřena bude samozřejmě i vyhlídková věž.
Autor: Martin TrdlaZdroj: https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/vysina-opet-otevira.A130121_083301_liberec-zpravy_ddt