Skokanský můstek

14.10.2021

Vratislavický skokanský můstek v celé své kráse roku 1977. Výstupové schůdky na levé straně pod věží rozhodčích pamatovaly ještě ony staré tvrdé časy, kdy si opravdový skokan v šusťákovém kompletu musel každý seskok zaplatit zpoceným výstupem s těžkými lyžemi na rameni.

Neokázalá byla nálada čistého sportovního nadšení u původního skokanského můstku ve Vratislavicích nad Nisou za časů první republiky. Archiv rodáků (Schwarz, Möller)

Předválečný můstek byl pojat jako pouhé hliněné těleso v lesním průseku, vybaven byl jen dřevěnou konstrukcí věže.

Vrchol můstku tvořila skokanská věž ze dřeva a oceli. Její stavba byla mimořádně náročná a časopis Lyžařství ji popsal obdivně. „Dopravit 20 tun železných rour o délce 1500 bm pro konstrukci můstku do prostoru věže, která má své základy 100 m nad dojezdem, nebyl úkol snadný. Vydatným pomocníkem brigádníků byla nákladní auta.“ Archiv Stanislava Slavíka

Josef Slavík: "Když jsme jako starší žáci stáli na nájezdu a trochu jsme se báli....Leoš tě chytnul za prdel, postrčil a řekl: "jeď brkoune, na hřbitov nekoukej" a už jsi fičel dolů. To byly krásný časy. 😁"

Mladé talenty českého skokanského sportu. Klučina vpravo je Leoš Škoda, o němž v roce 1966 psaly noviny: „Velkou skokanskou nadějí je 13letý Leoš Škoda z Vratislavic, vedený trenérem Makovcem. Umělá hmota na vratislavickém můstku mu dala dobrou přípravu, která se jistě projeví i na sněhu…“ Archiv Leoše Škody

Vratislavický skokanský můstek v roce 1928 (archiv Luboš Janků)

Skokanský můstek na Prosečském hřebeni

Stačí, aby odešla jedna dvě generace rodáků, a už asi nikdo ve Vratislavicích nevzpomene na slávu zdejšího skokanského můstku, na všechny ty krásné závody a velkolepé sportovní výkony. V prudkém svahu na západním okraji Prosečského hřebene postavila moderní můstek na pozemcích místního pivovaru lyžařská sekce vratislavického plaveckého klubu v roce 1929. Plány můstku vypracoval zdejší inženýr Walter Nowak, který se patrně inspiroval o sedm let starším můstkem v nedalekém Harrachově. Vratislavický můstek měl dráhu dlouhou 65 metrů a věž ve výšce 23 metrů. Po válce byl opakovaně přestavován a vylepšován.

V 80. letech byl však pro nevyhovující podmínky nadobro opuštěn. Před nedávnem byly jeho ocelové konstrukce rozebrány a místo postupně pohlcuje les. Na proslulost můstku se před několika lety snažil navázat vratislavický skokan a olympionik Leoš Škoda, který nedaleko, na louce nad koupalištěm, začal budovat skokanský můstek pro děti.

(text: Marek Řeháček, příloha vratislavického zpravodaje - Obrázky z Vratislavic nad Nisou 2019)

To po válce přípravě sportovců již nemohlo vyhovovat, a proto byla připravena přestavba na můstek parametru K57. Projektu se ujal Josef Zita z Vysokého nad Jizerou, dlouholetý lyžařský funkcionář, mezinárodní rozhodčí a technický delegát FIS, autor slavných skokanských můstků ve Frenštátě pod Radhoštěm. Archiv Ondřeje Marčáka

Rekonstrukce můstku byla zahájena v 50. letech 20. století a dokončena měla být v roce 1955. Zásadní novinkou nového skokanského sportoviště na Prosečském hřebeni byla věž rozhodčích a především umělý povrch, který umožňoval trénink a závodění i v obdobích, která nebyla bohatá na sníh. Traduje se, že na vratislavickém můstku se tak v této době mohl připravovat i slavný olympijský vítěz a český lyžař století Jiří Raška nebo olympionik Zdeněk Hubač. Archiv Stanislava Slavíka

Na můstku se od 60. let 20. století závodilo o putovní Vratislavický koberec a populární místo se dostalo i do slavné knihy Oty Pavla „Pohádka o Raškovi“. Píše se v ní: „Pak pro ně postavili ve Vratislavicích, Trutnově, Rožnově a Bánské Bystrici nové můstky s umělou hmotou. Dříve se položily na můstky rohože ze slámy, teď je nahradili vynálezem ryze moderním. Umělá hmota byla sestavena z přiléhavých plátků, jako je tomu u penízkového rytířského brnění.“ Archiv Stanislava Slavíka

Vratislavičtí borci u cvičného odrazového můstku někdy v 60. létech 20. století. Především pro ně byl budován nový můstek, ostatně to hlásaly i tehdejší oficiální zprávy: „Skokanské mládí, které tak dostane jeden z nejhodnotnějších tělovýchovných objektů, má před sebou volnou cestu k těm nejvyšším metám za slávu československého lyžování.“ Nás dnes ovšem zaujme i pestrá směs tehdejšího sportovního oblečení. Archiv Ondřeje Marčák

Trénink na vratislavickém můstku v roce 1977. Zatímco jeden borec právě doskakuje, druhý již opět stoupá vzhůru. Nadšení tehdejších lyžařů – skokanů bylo opravdu nezměrné a lyže tu často měli na nohou i v letních měsících. Archiv Stanislava Slavíka

Zázemí stavby můstku tvořila obyčejná bouda u potoka, na snímku s půvabnou dodávkou značky Barkas. Po skončení stavby byla cílem nájezdů vandalů a Ondra Marčák vzpomínal, jak byly vratislavické děti opakovaně školním rozhlasem varovány, aby se místu vyhnuly. Archiv Stanislava Slavíka

Vratislavický skokanský dorost, patrně někdy na počátku 80. let 20. století. Většina menších kluků měla tehdy lyže dvojnásobné delší, než byla výška jejich postav. Hlava jim tak dosahovala jen k vázání. Archiv Stanislava Slavíka

Můstek Vratislavice 1968 a 2005

archiv Jiří Matoušek

Vratislavický skokanský můstek a hřbitov. (archiv Luboš Janků)

na "buřtíka" k rybníku