Vila u letiště

Pražský arcibiskup Josef Beran, jehož komunistický režim internoval a věznil, kvůli jeho tažení proti katolické církvi na území Československa. V roce 1948 odmítl vyslovit souhlas s tím, aby se katolická církev podřídila dohledu KSČ, a dokonce nechal z církevních řad vyloučit kněze, kteří s režimem spolupracovat začali, to se týkalo zejména Josefa Plojhara, ten Komunistům na stříbrném podnose naservíroval Československou stranu lidovou, z vedoucích postů s pomocí StB vypudil všechny, kteří Komunistům přisluhovat nechtěli. Za odměnu se stal ministrem zdravotnictví.Od roku 1949 byl i v rozporu s tehdejším právem držen v internaci, propuštěn byl až v roce 1963 a to pod podmínkou, že opustí Československo a už se do něj nikdy nevrátí.To jsou obecně známá fakta, ale už se tolik neví o tom, že ho StB krátce držela i na území našeho města.

Dočasným vězením se na dva roky (1951 - 53) stala vila č.p 167 , kterou si roku 1904 nechal nedaleko dnešního letiště postavit továrník Josef Brosche. Zde byl kardinál pod neustálým dohledem StB, která se na něj snažila vyrobit kompromitující materiály, hodlala je využít k likvidaci Beranovy dobré pověsti u českých a slovenských katolíků.Do pití a jídla mu byla údajně byla přidávána afrodiziaka. Cílem bylo přistihnout Berana při porušení celibátu, celý záměr však selhal, když kardinál za oknem zahlédl agenta StB, který ho měl při pohlavním styku natočit. (autor příspěvku Vojta Fojt Miler)

Kdysi tam byla jedna z nejhezčích vilových zahrad v Liberci. Citrusovníky a další exotické stromy však vystřídaly břízy, osiky a topoly. Hustým lesíkem na okraji libereckého letiště se o víkendu prodíral i papežský nuncius v ČR Charles Daniel Balvo. Přijel uctít památku kardinála Josefa Berana.

 Toho Státní bezpečnost (StB) věznila v 50. letech právě ve vile uprostřed rozlehlé zahrady. Dům původně patřil rodině Josefa Brosche, majitele továrny na pletací přízi. Po válce ale byli původní obyvatelé odsunuti a vilu na okraji města zabrala Státní bezpečnost. Ta v něm pak dva roky držela v naprosté izolaci kardinála Josefa Berana. Na místě, kde dům stával, posvětil papežský nuncius smírčí kříž.

"Když jsem byl ještě bohoslovec v Římě, často jsem pobýval u hrobu kardinála Berana v kryptě sv. Petra ve Vatikánu, sloužili jsme tam mše. Když teď vidím tohle zarostlé místo v Liberci, tak i přes tu hrůzu, která se tu musela odehrávat, je to tady zvláštně krásné. Smutné, ale i plné naděje. Myslím, že by se tu mohly časem odehrávat malé poutní mše. Mohlo by se tady z toho stát takové poutní místo," řekl Balvo.

Právě toho se ale svého času komunisté báli, a dům proto v roce 1969 strhli. "Nezůstalo tu nic, protože se báli, že sem lidé začnou chodit a udělají si z toho protestní místo. Jediné, co se nám podařilo najít, je tahle nádrž, ve které kdysi bývalo zahradní jezírko. Byla v něm spousta odpadků, všechno zarostlé křovím, museli jsme to vyčistit. Smírčí kříž jsme dali právě sem, protože základy domu už jsme nenašli. Navíc ten rybníček bylo jediné místo, kam směl kardinál z domu chodit. Jinak ho pořád drželi uvnitř," zmínil arciděkan liberecké farnosti Radek Jurnečka.

On sám o tajemném domě v Ostašově dlouho nevěděl. Stejně jako spousta dalších. Lidé z okolí sice tušili, že tam StB někoho vězní, ale neměli ponětí koho. Státní bezpečnost dům i zahradu pečlivě hlídala, takže se k němu nemohl nikdo dostat.

"Když jsem přišel do Liberce, neměl jsem ani tušení, že zde byl kardinál Beran internován. Dozvěděl jsem se to až při setkání se spolkem Přátel Ostašova. Hned mě to zaujalo, a proto jsme připravili i tuhle akci," dodal Jurnečka.

Až po sametové revoluci vyšly najevo zajímavé skutečnosti. V přísně střežené vile StB zkoušela na Beranovi různé přípravky, aby ho kompromitovala. Kromě séra pravdy to byly i prášky na vyvolávání sexuální touhy. StB do vily spolu s Beranem zavřela i mladou řeholnici jménem Mlada. Jejich milostné hrátky měly zachytit natajno umístěné kamery. StB se těšila, jak záběry Berana znemožní. Jenže i když mu do čaje a polévky dávali různá afrodiziaka, nikdy k ničemu nedošlo. Tajná akce skončila fiaskem.

Kromě uctění památky Josefa Berana odsloužil nuncius Balvo i slavnostní mši v kostele sv. Antonína Velikého u příležitosti 460 let od položení jeho základního kamene a také od uplynutí 140 let od povýšení libereckého děkanství na arciděkanství.

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/nuncius-liberec-navsteva-kardinal-beran-afrodiziaka-reholnice.A190924_103937_liberec-zpravy_jape?

18.5.2023

U bývalé tajemné vily u letiště v Liberci proběhlo včera pietní setkání k 54. výročí úmrtí kardinála Josefa Berana. Na místě, kde kardinála několik měsíců v padesátých letech věznila komunistická Státní bezpečnost, pohovořil a požehnal kříži pražský arcibiskup Jan Graubner.

Za město Liberec Beranovu památku uctil primátor města Jaroslav Zámečník  a náměstci Jiří Šolc a Petr Židek.

Následovala mše v kostele sv. Antonína Velikého.

Josef Beran byl katolický duchovní a teolog, arcibiskup pražský, primas český a od roku 1965 kardinál. Byl politickým vězněm nacismu i komunismu. Stal se mravní autoritou a aktivně se zapojil do veřejného života ve snaze přiblížit katolickou církev společnosti a začlenit křesťanské hodnoty do každodenní lidské činnosti. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako vyhnanec v Římě. Zemřel 17. května 1969 ve věku 80 let. Je jediným Čechem, kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě.

zdroj: Liberec.cz