Kino Sofia
Pár foteček kina Sofia
Biografu se za starého Rakouska podle jeho majitele Maxe Bondyho říkalo Zentralkino Bondy. Za první republiky změnilo kino název na Urania podle stejnojmenného vzdělávacího spolku, který zde vlastnil licenci."Po útěku židovského majitele před nacisty zde byly provedeny úpravy a kino bylo znovu otevřeno 20. ledna 1939 jako Zentral Lichtspiele. Jeho novým majitelem se stal Herrmann Hemmerling," píše Bock. Po osvobození získal biograf název Zdar a k Prvnímu máji 1948 dostal, stejně jako ostatní liberecká kina, jméno podle hlavního města spřáteleného socialistického státu: Sofia.Pod tímto názvem znali Liberečané kino až do jeho hořkého konce v sedmaosmdesátém; jen po srpnové invazi se krátce používal počeštěný původní název Central."To kino si jako dítě vybavuju," vzpomíná Petr Štěpánek z Liberce. "Chodili jsme tam s tátou. Vyprávěl mi, že budova stojí na pilotech zaražených v zemi, což mě jako malé dítě velice zaujalo a dlouho jsem přemýšlel, jak to asi vypadá."Osud secesní budovy kina se naplnil po pouhých čtyřiasedmdesáti letech od jeho otevření.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/kino-biograf-sofia-lipa-silnice-film-secese.A131223_125449_liberec-zpravy_ddt
V roce 1903 si Rosa Bondyová nechala vystavět na pomezí Františkova a "velkého" Liberce, na křižovatce s Žitavskou ulicí, secesní hotel. O deset let později vyrostlo naproti, na místě bývalého uhelného skladu, kino Zentral, kterému lidé začali po jeho majitelích přezdívat "Central Bondy". Jaký repertoár hrálo, se v archívech nedochovalo. Podle historika Jaroslava Zemana bylo ale v předválečném období repertoárově vyhraněné pouze Revolver kino v Pražské ulici.
Zato ale víme, že s koncem rakousko-uherského mocnářství přišla první změna názvu a kino "Bondy" se přejmenovalo podle dobové módy na kino Urania. "Bylo to zřejmě v roce 1931 a název získalo podle stejnojmenného vzdělávacího spolku," uvádí ve své rozsáhlé studii o liberecké čtvrti Františkov Jiří Bock z libereckého archivu.
Po
útěku židovského majitele Maxe Bondyho před nacisty bylo kino krátce
uzavřeno a proběhly tu dílčí úpravy. Znovu se otevřelo ještě před
válkou, 20. ledna 1939. Už jako Zentral – Lichtspiele.
Další
změna proběhla s osvobozením. Tehdy se z německého Lichtspiele stalo
kino Zdar. Pod tímto názvem hrálo krátce i po sovětské okupaci. Z
protestu. V období normalizace se ale vrátilo zpátky k názvu, pod jakým
jsme ho znávali do konce osmdesátých let. Kino Sofia.
V
roce 1967 proběhla v kině velká rekonstrukce. Podle informací,
uvedených v Knize o Liberci autorského týmu Romana Karpaše, trvala
pouhých šedesát dnů. Kino začalo promítat na širokoúhlý formát. Do roku
1986. Pak nastoupily demoliční čety a secesní rohové kino ustoupilo
výstavbě důležitého dopravního uzlu z Liberce na Frýdlant a na Děčín.
Stejně jako mnohé domy a továrny, které společně tvořily jednu z tváří
starého Františkova.
Jak se kino jmenovalo
Kino bylo otevřeno 23. prosince 1913 pod jménem Zentral. Po svém židovském majiteli, Maxu Bondovi, se mu říkalo Zentral Bondy.V období první republiky změnilo jméno na Uranii, podle stejnojmenného vzdělávacího spolku.
Od roku 1939 se jmenovalo Zentral – Lichtspiele.
Další změna přišla po osvobození, kdy se kino přejmenovalo na Zdar a později na Sofii. Pod tímto posledním názvem bylo kino koncem osmdesátých let zbouráno při stavbě dálničního průtahu..
odstřel kina Sofia
(29.3.1987 archiv Tomáše Krebse)
První
linkou, na které jezdily v Liberci soupravy, byla "čtyřka". Jako prv ní
se spřáhly vozy T3 z roku 1965. Zastávka Viadukt 10.7.1979 s vozy T3
č.31 + 29.
(foto Gisbert Jäkl)
Viadukt 29.11.1998 a RT6N1 č. 84.
(archiv Boveraclubu)
Žitavská ulice, asi 1999...
(archiv Petr Šimr)
Tenhle obrázek visel od dob mého dětství v našem bytě na Jeřábu. Ráda jsem si ho znovu a znovu prohlížela, byl pro mě jako milá knížka, ve které si neúnavně dítě hledá na obrázcích své oblíbené bytosti, zvířátka apišišvory... právě ty příšerky s láskou k detailu malovala, ve svých kresbách ráda
schovávala "slečna Lída". Tak se u nás doma říkalo paní ing. Ludmile švarcové, kterážto architektka
a a umělkyně byla kolegyní mého otce a s rodiči spřátelená.
nu, projděte se sami tou kresbou po okolí viaduktu a kina Sofia.
Když jsem byla nedávno, po mnoha, mnoha letech, navštívit Liberec, město, kde jsem vyrůstala, poznávala svět kolem sebe, nezřídka očima filmových režisérů, samozřejmě vedla moje cesta navkřižovatku u viaduktu.
Měla jsemv úmyslu, podívat se přesně z toho místa směrem ke kinu Sofie, ze kterého se asi dívala malířka. Ale kde to kino proboha je? Moje pátrání po zmizelé budově mě přivedlo na stránky
"Liberec v minulosti a ,současnosti", za které jsem úžasně vděčná. Ale bolest nad ztrátou kusu vzácné historie ještě neodezněla, to přiznávám. Ačkoli k mým vzpomínkám patří mimo jiné, jak jsme ,
po několika třídách, museli (odhadem za ranných šedesátých let) pochodovat ze školy Na Bojišti do Sofie koukat se na dokumetace z osvobozených koncentráků. Nezapomenutelné do dnes.
(autor příspěvku Markéta Adamová)
Ing. arch. LIDMILA ŠVARCOVÁ
6. září 1934 v Plzni, + 29. listopadu 2005 v Liberci
vdaná, manžel Jan Vančura, syn Václav Vančura
Gymnázium v Žatci (1952), Fakulta architektury ČVUT v Praze (1958)
Autorizovaná architektka, číslo autorizace 01339.
Zaměstnání: 1958-61 Agroprojekt Liberec, 1961 -1991 Stavoprojekt Liberec
Ze zajímavých realizací:
Školní jídelna v Odelenovicích (1961)
Vstupní hala kina v Doksech (1963)
Kino v Železném Brodě (1966)
Svatební síně v Tanvaldu a Semilech (1974)
Park na náměstí Českých bratří v Liberci (1978)
Mateřská škola a jesle v České Lípě a v Jablonci nad Nisou (1980)
Lázeňský park a pavilon v Teplicích (1987-91)
Léčebna dlouhodobě nemocných v Liberci (1985-87)
Divadelní kostýmy:
Od roku 1989 pro: divadla F.X.Šaldy v Liberci, Jihočeské divadlo V Českých Budějovicích, Janáčkovu operu v Brně, Bühnen des Stadt Zwickau, Divadlo za Branou v Praze, divadlo Labyrint v Praze, Kladenské divadlo v Kladně.
Samozřejmě četné studie a nerealizované projekty, jako každý architekt.
Odborné aktivity:
1963 -71 členkou Svazu československých architektů
1981 účast v národní přehlídce scénografie v Opavě
1983 účast na Pražském quadrienale – návrhy kostýmů
