Ještědské kříže — první lidské doteky na hoře

"..Ještěd jako drak se zvedá." Lesnatá hradba Ještědského hřebene je odpradávna kulisou pro půvabné Podještědí. Na obrázku z 30. let 20. století je vidět v samém centru známá obec Světlá, od níž doprava stoupají strmě cesty nahoru na Pláně. Pohled na starou ještědskou krajinu v podobě, v níž byla prakticky až do 50. let 20. století, zaujme nejen romantickým členěním pásů luk a polí, ale také obhospodařováním půdy ve vysokých partiích hor.

< Cesta ze sedla Na Výpřeži na Ještěd. Vzácná pohlednice prošla poštou roku 1898, kdy jediná vozová cesta spojovala sedlo s vrcholem nikoliv oklikou přes Vířivé kameny jako dnes, ale přímo nahoru zhruba v trase současné červeně značené turistické cesty. V roce 1888 byly okolo cesty osazeny sloupy telefonního vedení. Na vrcholu Ještědu je dobře patrná druhá rozhledna s malou chatkou na clam-gallasovské straně a stará bouda hostinských z Haslerova rodu na straně rohanské.

Ještědský kříž. Před postavením horní stanice lanové dráhy ve 30. letech byl východní svah vrcholu Ještědu velice strmý a pokrytý křemencovými kameny a skalami.

< Nový kříž na Ještědu. Kříž postavený na okraji vrcholu Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory byl slavnostně vysvěcen 27. října 1935. Jeho snímek dokazuje, že šlo o věrnou repliku kříže předchozího. Zajímavý je nejen pro dva mohutné dřevěné triangly, ale ukazuje i část vyhlídkové plošiny zřízené na střeše horní stanice lanové dráhy. Přesně za křížem je rozšířená veranda ještědské chaty, přistavěná až dodatečně k Scháferovu původnímu objektu.

Dlouhá staletí, ba tisíciletí, býval vrchol Ještědu úplně holý. Rozeklané křemencové skály pokrývaly svými zelenavými mapami pouze lišejníky, tu a tam mezi bělavými kameny zasvitil zlutý rozchodník. Po lidech a jejich stopách nebylo na vrcholu ani památky. Těžko říci, kdy přišel na vrchol Ještědu první člověk; lze očekavat, ze to je již velmi dávno; skalnatá holá hora čněla uprostřed neproniknutelných hvozdů a neuvěřitelně dokonalý výhled z ní jistě mohl lákat již pradávné lidi. Vystoupali na ni a uviděli jen do nekonečna se táhnoucí lesy. Ještěd jako pozorovatelna měl jistě svůj význam i ve středověku, kdy se naším krajem valila nejprve vojska husitů, později odvetné voje Lužičanů, ale žádné písemné zmínky o jeho vojenském využití v té době se buď nedochovaly nebo se je zatím nepodařilo objevit.

Podle tradice byl prvním trvalým dotekem lidí na vrcholu Ještědu dřevěný kříž; stával prý mezi skalami odpradávna, aby odlišil zemí lidí od divočiny pusté krajiny přízraků. Bylo to snad někdy v 16. či 17. století, co se na vrcholu objevilo boží znamení poprvé, staré záznamy, mnohdy překvapivě přesné, o tom ovšem vytrvale mlčí.

Nejstarší zpráva o zřízení kříže na Ještědu je mnohem mladší: nachází se v kronice pátera Johanna Karla Rohna z roku 1763, kde na straně 352 této starodávným písmem tištěné knihy píše: "1737. V tomto roce byl správcem úřadu pro Liberec pán Melchior Lorenz, právě on měl na Geschkenberku nechat postavit kamenný kříž." Melchior Lorenz, správce libereckého úřadu Philippa Josefa hraběte z Gallasu, tak měl údajně učinit na znamení vděku, neboť jeho příbuzný se v té době vyléčil z těžké nemoci. Kamenný kříž z pískovce shlížel poté ze skalnatého a řídkou travou či mechem porostlého vrcholu Ještědu na svět další desetiletí. Pomalu jej pokrývaly zelenkavé ještědské lišejníky, sedávali u něj osamělí poutníci - bývalo jich zprvu asi velice málo — a vyhlíželi z holého kopce do kraje. A to až do roku 1812, kdy někdo kříž, bůh ví proč, roztloukl na kusy, které naházel do rozsáhlých kvarcitových kamenných moří pod vrcholem. Záhy nato však byl obnoven, a není jisté, jestli to bylo ze zbytků kříže původního, či bylo-li na stejném místě vztyčeno znamení nové. Každopádně jedna stará a bohužel kusá zpráva hovoří o tom, že roku 1828 byl nový kamenný ještědský kříž opět rozmlácen cízími tovaryši. Jeho zbytky nalezl 10. května 1880 tehdy známý Adolf Hoffmann, továrník, vášnivý turista a iniciátor vzniku horského spolku, společně s Leopoldem Ullrichem, tvůrcem slavné mědirytiny panoramatického výhledu z Ještědu, na severním svahu hory, přesněji asi 40 metrů pod mistem, kde kamenný kříž kdysi stával. Na místě zničeného kříže byl roku 1834 vztyčen kříž dřevěný, kterýžto nechaly pořídit tehdejší samostatné obce Dolní a Horní Hanychov. Ale ani velkolepé vysvěcení za účasti davů zbožných horalů od kříže zlé síly neodehnalo: 28. dubna 1851, přesně ve čtvrt na šest, přišla do Ještědských hor mohutná bouře. Uder jednoho z blesků rozštípal kříž na třísky. Plechové a malované tělo Páně - smotané doslova do klubka - bylo nalezeno nedaleko v díře, napůl zahrnuto hlínou. Zvláštní ovšem v této souvislosti je, že ještě předtím, roku 1836, zničil požár veškeré porosty lišejníků a léčivých bylin na vrcholu ještědské kupy, což vyvolalo smutek nejen v libereckých lékárnících. Ale žádná ze zpráv se nezmiňuje, že by byl ohněm poškozen či zničen i dřevěný kříž.

Další dřevený kříž byl na stejném místě a opět na náklady obou samostatných Hanychovů vztyčen 27. června 1853 a následně byl vysvěcen rochlickými pátery Heinrichem Hausnerem a Thaddáusem Appeltem. Kříž, daleko silnější než všechny předchozí, byl vytesaný z kmene mohutného stromu. Ještědské bouře ale opět dokázaly, že jsou silnější než dřevo i přání smrtelníků. Na jaře 1863, ani ne deset let po velké slavnosti, mohutná smršť kříž opět zničila, rozštípala, rozlámala. Byl to nekonečný souboj ducha člověka s divými silami na temeni Děda Ještěda. Tvrdošíjní obyvatelé Hanychova se ale nevzdávali a ještě téhož roku byl 9. července na starém místě postaven nový dřevěný kříž se železnou postavou Ježíše. Pět let nato jej, na jaře 1868, rozštípala opět vichřice. Pověrčiví horalé se ale ani tentokrát nevzdali, a ještě v létě 1868 proto pořídili Hanychovští, jak jinak, kříž nový. Těžko říci, zda to bylo díky síle kázání spojeného se slavnostním vysvěcením kříže, nebo díky přitlučenému novému vynálezu zvanému bleskosvod, ale každopádně tento dřevěný kříž vydržel velmi dlouho, neuvěřitelných 67 let. Značně vetchý a s jizvami po stálých nánosech ledu a námrazy přežil až do noci z 19. na 20. leden 1935, kdy se trámoví zlomilo, horní díl se zřítil do sněhu a litinový Ježíš se rozpadl na tři kusy. Kopii zničeného kříže nechal vzápětí vyrobit Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Za silného větru byl kříž s námahou kolářem Móllerem a jeho pomocníky v pátek 31. května 1935 odpoledne vztyčen; pozlacený litinový Ježíš byl přitlučen až v pátek 14. června. Vysvěcení nového kříže se konečně konalo za sněhové vánice 27. října 1935, ve dvě hodiny odpoledne. Dubový kříž přežil na tak exponovaném a symbolickém místě, jako je Ještěd, nejen válku, kdy byl v jeho sousedství na velké dřevěné triangulační věži umístěn hákový kříž, ale také poválečné osidlování pohraničí a 50. léta. Přežil dějinné nástrahy a neuvěřitelně se jej nedotkl ani požár staré chaty v roce 1963 a kupodivu ani rozsáhlá stavba ohromného a moderního hotelu. Tradiční ještědský kříž, první lidský dotek na vrcholu, přeci jen nakonec padl. Pod rouškou noci byl ze dne 29. na 30. března 1981 na příkaz tehdejšího předsedy libereckého národního výboru uříznut a odvezen neznámo kam. Ale síle tradice je těžko se bránit; a tak v polovině roku 1990, krátce poté, co uřezávače křížů vzala voda dějin, skupina dobrých lidí ještědský kříž v původní podobě obnovila. a další obdivovatelé ještědského genia loci, kteří se následně angažovali ve Spolku přátel Ještědu. Bývaly to ještě hodně svépomocné, ale nadšené časy: tvrdé akátové dřevo pomohl zařídit polesný Gůnter Zacke prostřednictvím polesného Krále z Českého Dubu, Pepa Kolouch zařídil dopravu na hodkovickou pilu, trámy otesal pan Sluka a po napuštění pravou býčí krví byl hotový kříž včetně původního korpusu Krista dopraven na vrchol hory. Zasazen byl ve stejném prostoru, kde stávaly všechny kříže předchozí: mezi lanovku a budovu hotelu. První červnový den 1990 byl ještědský kříž opět na svém místě a následující den byl - jak se na všechny ještědské kříže sluší - slavnostně vysvěcen.

Jako připomínka ještědské minulosti, prvních lidských dotyků na holé a často syrově nehostinné hoře dál nerušeně stojí vysoký, trochu zkroucený, ale houževnatý ještědský kříž na okraji strmého svahu a ze všeho nejvíce připomíná stěžeň pradávného korábu na hladině průzračných výhledů či nadějných mlh.

zdroj: Marek Řeháček - chata na temeni Děda Ještěda, 2006

Starý ještědský kříž. Pohled na Liberec přes původní ještědský kříž na počátku 30. let 20. století. Na kříži jsou již značně viditelné známky jeho celkové zchátralosti. Snímek je velice zajímavý pro přesné zobrazení zástavby tehdejšího Liberce a okolních - stále ještě samostatných - obcí. Napravo od kříže se nacházejí dobře rozeznatelné objekty libereckého nádraží se zástavbou podobnou dnešní hustotě; naproti tomu oblast Fran tiškova a Ostašova je stále ještě zemědělskou krajinou, které dominuje pouze výrazná tovární hala slévárny s vysokým komínem.