Hotel a televizní vysílač na Ještědu je stavba ve tvaru jednodílného rotačního hyperboloidu, postavená v letech 1966 až 1973 na vrcholu hory Ještěd u Liberce. Je vysoká téměř 100 metrů s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů. Jejím autorem je architekt Karel Hubáček, kterému se statikou stavby pomáhal Zdeněk Patrman a s výbavou vnitřních prostor Otakar Binar. Před vybudováním současného hotelu stával na vrcholu hory od poloviny 19. století hotel, v jehož blízkosti byl na počátku 20. století, s ohledem na zájem turistů vybudován další. Stavby byly ze dřeva a obě v šedesátých letech 20. století shořely.

Stavba, jejíž silueta se objevuje v logu města, ve znaku kraje, zdejší vysoké školy či místního prvoligového fotbalového klubu Slovan Liberec, je orientačním bodem a dominantou kraje. Objevila se také v českém filmu Grandhotel. Objekt je od roku 1998 kulturní památkou, od počátku roku 2006 dokonce národní kulturní památkou a od roku 2007 je uveden na Indikativním seznamu kulturních statků České republiky, z něhož jsou vybírány stavby navrhované k zařazení do Seznamu světového dědictví UNESCO. (zdroj: Wikipedia)

Když v lednu 1963 vyhořela ještědská chata, začali lidé na Liberecku spontánně mezi sebou sbírat peníze na její znovupostavení. Dle rozhodnutí podniku Restaurace Liberec a pražské Správy radiokomunikací se měl na vrcholu Ještědu vybudovat komplex, který měl zajišťovat jednak provoz horského hotelu s restaurací a jednak šíření televizního signálu. Architektonická soutěž na podobu tohoto objektu proběhla v únoru 1963 v liberecké společnosti Stavoprojekt. Soutěže se účastnilo jedenáct architektů či týmů, mezi nimiž byli architekti Otakar Binar, Jiří Svoboda, Pavel Švancer, Ota Nykodým, Karel Hubáček, Jaromír Syrovátko, Miroslav Ulmann, Jaromír Vacek a skupiny Josef Patrný - Jiří Hubka - V. Netolička, dále Miloš Technik a Svatopluk Technik. Návrh architekta Hubáčka se od ostatních odlišoval tím, že jako jediný spojil obě požadované funkce do jedné budovy. Všechny vypracované návrhy byly od 19. března 1963 vystaveny v liberecké pobočce Československé spořitelny. Porota (rada okresního národního výboru) za vítěze soutěže na svém zasedání 22. dubna 1963 vybrala návrh Karla Hubáčka. Podoba vítězného návrhu však některé lidi zaskočila a namítali, že nová věž naruší vžitý obraz hory Ještědu. Na tyto výtky architekt reagoval tvrzením, že navržená stavba vrchol kopce nerozmělňuje, nýbrž jej dotváří a podporuje růst jeho vrcholu. Rudé právo zveřejnilo 8. května 1965 vizualizaci vítězného návrhu s tím, že: "veškerý provoz v budově se má zahájit do čtyř let".

Návrh budovy vyvolal i některé do té doby neřešené technické obtíže způsobené přírodními podmínkami panujícími na vrcholu Ještědu. Do jejich řešení se podařilo zapojit odborníky z Československé akademie věd, z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) či z liberecké Vysoké školy textilní a strojní. Vyvinutá technologická zařízení a postupy byly chráněny československými patenty. Některé prvky (například kryt horní části věže z navíjeného laminátu, kyvadlo nebo tlumič příčného kmitání), které vyvinul statik budovy Zdeněk Patrman spolu s odborníky z akademie, byly využity i na dalších stavbách (například na vysílači Cukrák)

Slavnostní položení základního kamene proběhlo 30. července 1966. Generálním dodavatelem stavby byla firma Pozemní stavby z Liberce. Na začátku výstavby byla v roce 1966 v sedle Černého vrchu vybudována chata Ještědka, jež sloužila k ubytování dělníků budujících horský hotel. Jeho výstavba však přinášela obtíže. Po invazi spřátelených armád v srpnu 1968 odešli ze stavby dělníci z Anglie, kteří měli na budovu nanášet speciální tepelnou a antikondenzační izolaci. Dne 1. května 1971 začal vysílač přenášet televizní signál. Až za další dva roky ovšem byly dokončeny interiéry hotelu a restaurace, a 9. července 1973 se uskutečnilo slavnostní otevření celé stavby. Cena stavby byla 64 milionů československých korun (v roce 1973).

(zdroj: Wikipedia)

Koukal jsem na stavbu hotelu z lavice učňovské školy v Liberci

Objekt od poloviny 90. let 20. století vlastnila společnost Jizera, a. s., na kterou byl v roce 1996 vyhlášen konkurs, neboť na něm vázl dluh ve výši 600 milionů Kč. Od správce konkursní podstaty jej 24. února 2000 odkoupily za 80 milionů Kč České Radiokomunikace. Protože budova vyžaduje opravy, na které České Radiokomunikace neměly dostatek prostředků a nedařilo se jim ani získat finance z fondů Evropské unie, zvažovala se možnost prodeje objektu Libereckému kraji za 75 milionů Kč (město Liberec o stavbu zájem nemělo). Kraj má totiž vyšší šance na zisk financí z evropských fondů a průhledné vlastnické vztahy stavby by také zvýšily šance na zařazení objektu mezi Světové dědictví UNESCO. Ve svém rozpočtu sice kraj požadovanou finanční částku vyhradil, avšak po změně jeho politického vedení po volbách v roce 2008 (dosavadní ODS vystřídala ČSSD) byly připravené prostředky přesunuty na předfinancování projektů na opravu silnic. Během srpna 2010 navíc kraj výrazně postihly povodně. Koncem roku 2010 se změnil majitel společnosti České Radiokomunikace, které koupila společnost Macquarie Infrastructure and Real Assets Europe z Austrálie, a ta se rozhodla hotel neprodávat. Restauraci i hotel provozuje (v roce 2013) společnost Ještěd, spol. s r. o. O obnovení zařízení restaurace do původního stavu se snaží organizováním sbírek také spolek Ještěd 73. (zdroj: Wikipedia)

Ještěd konečně našel stálého majitele

Ještěd je dokonalý. Ostatně ne nadarmo se stal před třinácti lety Stavbou století. Letos slaví horský hotel a vysílač padesátileté výročí. Přitom nebýt toho, že v roce 1963 vyhořel jeho předchůdce, a nebýt osvícené poroty, která se nebála prosadit na svou dobu velmi odvážný futuristický návrh architekta Karla Hubáčka, zřejmě by na vrcholu bývalé sopky nestál.

Dnes už by si Liberec nikdo neuměl bez rotačního hyperboloidu představit. Před půl stoletím ho ale veřejnost s velkým nadšením nepřijímala.

Nejen o tom je výstava, kterou k výročí Ještědu přichystalo Severočeské muzeum v Liberci. Navazuje na rok 2013, kdy měla veřejnost tehdy poprvé příležitost spatřit původní interiér hotelu i dosud nepublikované dobové fotografie a seznámit se tak s fenoménem unikátní stavby.

"Byla to velmi úspěšná výstava, což do jisté míry předurčilo, že ta letošní musí být jiná. Na ní chceme ukázat, jak to celé vzniklo, že stavbě Ještědu předcházela poměrně unikátní architektonická soutěž v roce 1963, jejíž výsledky mohla veřejnost vidět v hale Státní spořitelny v Liberci," přibližuje kurátor výstavy Luděk Lukuvka.

Takový projev svobody byl na tehdejší dobu v socialistické zemi poměrně unikátní, lidé navíc mohli veřejně svůj názor vyjádřit do návštěvní knihy a pro návrh Karla Hubáčka příliš pochopení neměli.

Na výstavě proto ukážou všech deset konkurenčních modelů, jimž bude vévodit ten největší – vítězný, který si muzeum zapůjčilo od kolegů v Olomouci. "Hubáčkův Ještěd byl pro veřejnost tehdy až příliš moderní, futuristický a drahý a lidé si přáli mít na vrcholu něco podobného, jako byla původní horská chata od Ernsta Schäfera, která bohužel v roce 1963 vyhořela," vysvětluje kurátor.

Návrhy, které se jí nejvíce podobaly, pocházely od libereckých architektů Svatopluka Technika a Oty Nykodýma, kteří v nich přiznaně navazovali na starý Ještěd.

Zadání architektonické soutěže bylo jasné – postavit na vrcholu televizní vysílač a hotel, které budou odpovídat dané době. A všichni, až na Karla Hubáčka, navrhli dvě oddělené budovy.

"Karel Hubáček neporušil žádná pravidla, jak se s oblibou traduje. Naopak, prostě geniálně spojil obě ty dvě funkce v jednu nadčasovou stavbu, které ale veřejnost příliš nevěřila," dodává kurátor s tím, že na výstavě budou k dispozici některé reakce lidí, kteří svůj názor do návštěvní knihy tenkrát zapsali.

Dlužno říci, že nejen to bylo velkou odvahou poroty, která návrhy posuzovala. Dát prostor veřejnosti a zároveň podpořit nápad, který si u ní získal nejméně sympatií, to chtělo velkou odvahu. Ostatně její statečnost, ale i prozíravost oceňoval v minulosti i sám architekt Karel Hubáček.

Jeho návrh zvítězil i přesto, že byl na svou dobu tolik nekonvenční a technologicky nevyzkoušený. Použil dvě betonové roury, které zasunul do sebe, na ně navěsil ocelové nosníky, na kterých jsou napnuta lana zaklopená plechy. Tím je stavba pružná a schopná odolávat rozmarům počasí, které jsou na vrcholu běžné a časté.

Řada technických věcí se zde zkoušela v praxi vůbec poprvé. Unikátním počinem bylo třeba kyvadlo, které pomáhá držet stavbu pohromadě. Zatímco takový systém se už dnes běžně používá všude ve světě, poprvé ho vyzkoušeli právě na Ještědu. Závaží těžké zhruba osm set kilogramů je zavěšené na špičce věže na řetězech. A zajímavostí je, že jeho výkyvy tlumí tlumiče z pionýra.

"Karel Hubáček měl velké štěstí a výhodu v tom, že měl kolem sebe skvělý tým lidí. Musíme zmínit třeba statika Zdeňka Patrmana s týmem inženýrů, kteří spolupracovali i s Akademií věd v Praze a udělali si na celou stavbu výzkum. Takové možnosti třeba jiné týmy neměly," prozrazuje Luděk Lukuvka.

Podle něj pomohl Ještěd geniálně spojit urbanisticky velmi rozbitý Liberec. Uzavřel horu, která míří do nebe, a městu ta silueta pomáhá nejen symbolicky, ale je spojnicí, kterou Liberec potřeboval.

"Úskalím této výstavy je fakt, že jde o stavbu, která už je hodně známá a něčím ohromit už je u ní téměř nemožné. Novinkou by ale mohly být právě modely, které v té architektonické soutěži usilovaly o vítězství," doplňuje kurátor.

Jemu samotnému se kromě Hubáčkova nejvíce zamlouval návrh významného libereckého architekta Pavla Švancera, autora mimo jiné libereckého plaveckého bazénu nebo pavilonu žiraf ve zdejší zoo. Také on šel cestou dvou budov a vedle vysílače by postavil chatu s obrácenou trojúhelníkovou střechou.

V muzeu bude k vidění i několik kousků originálního dobového vybavení, o něž se zasloužil Otakar Binar. Ten jej navrhoval přímo pro Ještěd, nikde jinde se proto neobjevilo. Z původního nábytku se ale příliš kusů nezachovalo, v době, kdy Ještěd vlastnila soukromá firma, byla totiž většina zničena nebo vyhozena.

Unikátní přitom bylo i nádobí. To navrhl na míru přímo Ještědu výtvarník Karel Vinš. O uměleckou výzdobu, z níž jsou skleněné objekty k vidění dnes na recepci hotelu, se zase postaralo duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Výstavu, na které muzeum spolupracuje právě s hotelem Ještěd, doplní rovněž velkoformátové fotografie, jak dobové, tak i současné, a také Perretova cena. Toto významné mezinárodní ocenění za architekturu získal v Čechách zatím právě jen Karel Hubáček, a to už v roce 1969, tedy ještě čtyři roky předtím, než se stavba dokončila.

Smutným faktem je, že komunističtí pohlaváři mu nedovolili vycestovat a cenu si osobně v Argentině převzít. Stejně tak ho nepozvali ani na otevření Ještědu, které si uspořádali už před prázdninami, zatímco veřejnosti se stavba odhalila až 21. září.

"Překvapením pro návštěvníky možná bude, že i současnou stanici lanovky navrhoval Karel Hubáček. Ta na vrchol začala jezdit už v roce 1933, v roce 1975 pak proběhla její rekonstrukce. Bohužel před dvěma lety spadla a od té doby se řeší, jakou bude mít podobu," podotýká kurátor s tím, že jde o technickou památku.

Výstava začne ve čtvrtek vernisáží a potrvá až do října letošního roku. "Já sám nazývám Ještěd chladnou krásou. Příroda u něj hraje velkou roli a celá ta stavba je neodmyslitelně spjatá s mlhou a zimou a větrem. Každý den je to tam jiné, a i proto je to tak jedinečné místo," uzavírá.

Ještěd slaví 50 let. Unikátní fotky ze stavby, design i chystaná renovace

V neděli 9. července 2023 uplyne přesně 50 let od dokončení vysílače a hotelu na Ještědu. Podívejte se, jak se česká "stavba století" budovala, jak vypadá dnes a co se má na ní změnit po připravované rekonstrukci.

Když v roce 1963 vyhořela chata na Ještědu a v soutěži na její náhradu zvítězil efektní projekt od architekta Karla Hubáčka, nevzbudil jednoznačné nadšení. Řada konzervativních hlasů volala raději po tradiční chatě, na jakou byli turisté na vrcholku kopce zvyklí.

Za nový vysílač s hotelem však už během stavby udělil Mezinárodní svaz architektů jejímu autorovi prestižní Cenu Augusta Perreta za technologii v architektuře. Na konci 90. let získal vysílač památkovou ochranu a časem si vydobyl i mimořádnou oblíbenost u veřejnosti.

Zvítězil dokonce ve dvou anketách o nejvýznamnější českou stavbu století, pořádaných v letech 2000 a 2018. Dnes je tato národní kulturní památka zapsaná i na předběžném seznamu pro nominace mezi poklady světového dědictví UNESCO.

Dovnitř i bezbariérově

Po 50 letech už ovšem budova a její technické vybavení nejsou v ideálním stavu a vyžadují nákladnou rekonstrukci. Její příprava je v procesu, ale kvůli náročnému financování či přísné památkové ochraně se už táhne několik let.

V soutěži na obnovu, vypsané spolkem Ještěd 73, v roce 2017 zvítězil projekt architektů Jiřího a Michala Krejčíkových z ateliéru ARN Studio z Hradce Králové. Ti navrhli například nový bezbariérový a celoroční vstup společně s výtahem, méně viditelné zasklení vyhlídkového ochozu, návrat designu pokojů k původním představám Otakara Binara nebo přemístění dodatečně přidávaných antén na konstrukce mimo budovu.

Další tři roky pak její autoři pracovali na detailní studii. "Poté byla odsouhlasena všemi členy spolku Ještěd 73 i jeho odbornými konzultanty včetně autora původního interiéru, Otakara Binara. V únoru 2020 byla studie obnovy schválena Vědeckou radou Generální ředitelky Národního památkového ústavu," sdělil Seznam Zprávám architekt Michal Krejčík.

Komplikace kvůli pádu lanovky

Akce se tím posunula do další fáze, ale pak přišla pandemie covidu a vše ještě zkomplikoval tragický pád lanovky na Ještěd v říjnu 2021. Lanovka, vlastněná Českými drahami, od té doby není v provozu. Se stavbou vysílače a hotelu není přímo propojená, ale těsně s ní sousedí a je důležitá i kvůli dopravě na místo.

Ve studii architekti z ARN Studia navíc navrhli i jako možnost propojit venkovní návštěvnické prostory před vysílačem právě s lanovkou – vybudováním vyhlídkové terasy na střeše její horní stanice. A vlastník vysílače tento návrh bere vážně. "V současné době se jedná o změně vlastnictví pozemků pod lanovou dráhou. České radiokomunikace proto jednají ohledně dalšího postupu s Magistrátem města Liberec, Krajským úřadem Libereckého kraje a Českými drahami," uvedla mluvčí Českých radiokomunikací Anna Tůmová.

Vysílač a hotel na Ještědu

• Položení základního kamene: 30. července 1966
• Začátek vysílání z budovy: 1. května 1971
• Oficiální dokončení a předání stavby: 9. července 1973
• Slavnostní otevření pro veřejnost: 21. září 1973
• Výška stavby: 100 metrů
• Průměr půdorysu: 33 metrů
• Nadmořská výška: 1012 metrů
• Architekt: Karel Hubáček
• Interiér: Otakar Binar
• Statika: Zdeněk Patrman

Podle vyjádření mluvčího Českých drah Emanuela Vitteka je možným kupcem lanovky město Liberec. "Co se týká výkupu budov a pozemků od Českých drah, jsou v současné době zpracovávány znalecké posudky," potvrdil Adam Lenert, náměstek libereckého primátora pro územní plánování a majetkoprávní záležitosti. Ve hře je i možnost prodloužení lanovky k parkovacímu domu skiareálu, k tomu město připravuje změnu územního plánu.

Technologické inovace i umění

Devizou projektu Karla Hubáčka bylo nápadité spojení provozu hotelu a vysílače do jedné budovy. Architekt zvolil geometrický tvar, kterému se říká rotační hyperboloid. Širší dolní patra umožnila mimo jiné umístění hotelu a restaurace, v těch užších horních bylo místo na antény a jinou techniku.

U takto tvarované stavby je fasáda zároveň střechou, což se navíc v horském prostředí ve výšce tisíc metrů nad zemí stalo důvodem pro volbu inovativních technologií. Patra s hotelem a restaurací architekt navrhl obložit panely s hliníkovým povrchem a s okny se zaoblenými rohy. Na ta vyšší, s mikrovlnnými vysílači, použil kombinaci laminátů a plastů, což zajistilo nerušený signál. Celá stavba má železobetonové jádro a její kmitání ve větru vyvažuje speciální kyvadlový tlumič na špičce, dílo statika Zdeňka Patrmana.

Hotel i vyhlídková restaurace dodnes fungují, jeden z pokojů má i vybavení v původní podobě. Kromě interiérů a nábytku od Otakara Binara uvnitř budovy na první pohled zaujme umělecky ztvárněná betonová stěna se skleněnými plastikami, která navazuje i na schodiště do restaurace. Jejími autory byli uznávaní sklářští výtvarníci Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Keramický obklad hotelové haly a schodiště, které do ní vede, je uměleckým dílem Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové. Stejné autorky se podílely i na výzdobě pražského sídliště a stanice metra Invalidovna. Kovanou mříž u hotelového schodiště vytvořil Jaroslav Klápště.

zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-jested-slavi-50-let-unikatni-fotky-ze-stavby-design-i-chystana-renovace-233639?

Kopec za barákem 

Na náš kopec za barákem můžete jet busem

Nebo pěšky po značení či pod lany klusem 

Silnice nahoru má však hodně zatáček 

A nahoře hotel z vysílačem vymyslel pan Hubáček 

Nahoře je krásný výhled, o tom není pochyb 

Když výběhnete si to pod lany, tak máte ještě pohyb. 

Časem bude opět jezdit nahoru snad lanovka 

Vždyť na radnici o tom byla nejen jedna tiskovka.

A tak možná potají na dvou lanech tramvají

Starý hotel přežil války, ne zničující požár

Nový hotel do dálky je jak majestátný stožár

Však začíná to vypadat, že i on začíná se rozpadat. 

Zatím nikdo nepoví, kdy rekonstrukce ho opraví.

Interiéry libereckého hotelu Ještěd se vracejí do původní podoby ze 70. let

 Původně se provozovatel pokoušel nástřik odstranit, to se ale nepovedlo, řekla Milena Lánská ze společnosti Ještěd, která hotel a restauraci provozuje. Hotel a vysílač Ještěd je jedním z nejoriginálnějších architektonických děl v Česku, veřejnosti slouží od roku 1973. Autor stavby Karel Hubáček, který by letos v únoru oslavil sté narozeniny, dostal za unikátní projekt prestižní Perretovu cenu udělovanou Mezinárodní unií architektů. Liberecká dominanta je od roku 2006 národní kulturní památkou a lidé ji zvolili českou stavbou století. Pod návrhy interiérů a původního vybavení je podepsán Hubáčkův spolupracovník Otakar Binar. Na stěny použil tehdy koženku s ražbou, podobnou té, jakou používala automobilka Škoda v interiérech aut.

 Prvním prostorem, kde se barva obložení stěn vrátila do původní podoby, byl salonek. To, že čalouněné stěny nebyly vždy stříbrošedé, se podle Lánské ukázalo při demontáži některých prvků ze stěn, jinak byli ale řemeslníci v 90. letech velmi důkladní. "Je to nástřik, dělali to tehdy velmi pečlivě, nevynechali ani kousek, ani u oken. Už v roce 2013, když se salonek dělal, jsme přemýšleli, jak vrátit původní barvu. Měli jsme tu různé odborníky a zkoušeli jsme to různě odškrábat, chemicky odstranit, ale nic nevedlo k výsledku," řekla Lánská. 

Možností bylo obložení vyměnit, materiál už se ale nevyrábí, stěny tak nakonec dostávají nový nátěr, strukturu se ale podařilo zachovat. I dnes musí být lakýrníci velmi pečliví, dvě třetiny času tak tráví s vykrývací páskou v ruce, aby se barva nedostala tam, kam nemá. "Ta příprava je nejdůležitější u jakékoliv práce, musíme to očistit brusnou houbičkou a špachtlí, obrousit, co nedrží. Koženka se odmývá, aby se odmastila. Pak se natírá, barvy jsou na vodní bázi, aby to bylo ekologické," řekl Jan Ptáček, který na obnově s kolegou pracoval. 

Do původní podoby se už na Ještědu vrátil hotelový salonek nebo bar Avion, i když třeba z baru se zachoval jen barový pult, zázemí s policemi a osvětlení. Z původního nábytku nic nezůstalo, firma tak musela za přispění dárců dát vyrobit repliky. Do podoby z období svého vzniku, i když s menšími změnami, se vrátily také některé pokoje hotelu. Náročnou obnovou prošlo také třeba osvětlení. "Nábytek jsme do původní podoby vraceli v místech, kde provoz není tak náročný, není to muzeum, a tak i na těch replikách je vidět, že se používají," dodala Lánská.

zdroj:https://www.propamatky.info/cs/zpravodajstvi/cela-cr/tipy-a-inspirace/rozhovor-|-s-milenou-lanskou-nejen-o-obnove-interieru-hotelu-jested/7268

ROZHOVOR | S Milenou Lánskou nejen o obnově interiérů hotelu Ještěd

30. 7. 2024 

 HORNÍ HANYCHOV (LIBERECKO) | V únoru uplynulo 100. výročí narození architekta Karla Hubáčka a loni 50 let od otevření jeho vysílače a horského hotelu Ještěd, ve kterém několik let probíhá obnova původních interiérů. Na detaily jsme se zeptali členky spolku Ještěd 73.

Můžete ve stručnosti přiblížit historii národní kulturní památky, respektive cenného interiéru hotelu a cíle spolku Ještěd 73?
Vysílač a horský hotel Ještěd je dominantou severních Čech. Budova ve tvaru hyperboloidu začala vznikat díky projektu architekta Karla Hubáčka a statika Zdeňka Patrmana, kteří se návrhy zabývali v letech 1963–1966. Samotná stavba se realizovala v období let 1966–1973. Tvar byl přizpůsoben zdejším povětrnostním podmínkám. Objekt je vysoký 94 metrů, anténa vysílače má 17 metrů. V roce 2023 Ještěd oslavil 50 let od svého otevření veřejnosti a současně letos by se architekt Karel Hubáček, jeho hlavní autor, dožil 100 let. Co je ale na Ještědu unikátní, je fakt, že celá stavba vznikala v 70. letech minulého století, což bylo období, kdy veškerá výroba v tehdejším Československu byla státní a centrálně plánovaná. Nikdo neuměl vyrobit a dodat věci na základě poptávky, jak je dnes samozřejmostí. S tím se potýkala celá stavba Ještědu. Autoři v čele s Karlem Hubáčkem objížděli celou republiku a přesvědčovali státní podniky, aby dodaly potřebné součásti a technologie. Mnohé z nich vznikaly speciálně pro Ještěd a potom se uplatnily i jinde. Těžko se to vysvětluje současníkům, ale v 70. letech téměř všechno chybělo a dalo se sehnat jen složitě. Teď už mluvím o zařízení – od nábytku až po skleničky. A pokud něco bylo k dispozici, celá republika si mohla koupit jen jednu stejnou věc. Dnes je spousta výrobců i designérů, kteří chrlí více či méně kvalitní výrobky. Ale vy jako spotřebitel si můžete vybírat ze stovek produktů. Tehdy byla veškerá výroba centrálně plánovaná státem, všechny podniky byly státní a měly předem daný plán výroby. Když potom autoři Ještědu potřebovali například židli, která se skládala z několika částí, nezbývalo jim, než jednotlivé výrobce v několika podnicích přemluvit a konkrétně jim říct, co potřebují, aby pak díly fungovaly jako celek a hlavně jako židle. Vzniklo tak vybavení, které bylo vyrobené jen pro Ještěd a je naprosto originální. A právě toho si na Ještědu dnes ceníme nejvíc – že v tak složité době vzniklo něco tak originálního. Hotel měl nejen svůj vlastní nábytek, jehož autorem je architekt Otakar Binar, se kterým jsme dosud v kontaktu a velmi si vážíme jeho spolupráce. Stavba měla vlastní mimo jiné také jídelní a nápojový servis od akademického malíře Karla Wünsche, dále vlastní prostírání, ubrusy, lampy, popelníky a podobně. Naším cílem je postupně tyto věci shromažďovat a vracet je zpět na Ještěd. Všechny původní kousky mají u nás výjimečnou péči, a pokud nejsou zrovna přímo v provozu, jsou bezpečně uskladněné, aby se mohly kdykoli využít.

Které části se dosud podařilo obnovit?
Lidé asi pamatují, že větší vlna renovací probíhala právě v letech 2013–2016. Tehdy se za pomoci veřejnosti, významných firem a institucí podařilo do původní podoby vrátit salonek, bar Avion, dva vzorové hotelové pokoje, které jsme pojmenovali Retro. Nově se potáhla houpací křesílka (vajíčka) – potahový materiál s námi vybíral pan architekt Otakar Binar tak, aby se co nejvíce blížila jeho původnímu záměru. Je pro nás velkou ctí, že mohl být jako poradce při všech dosavadních rekonstrukcích interiérů. Pro dodavatele dokonce nakreslil plány pro výrobu replik.

V jakém stavu se práce v současnosti nachází a kterých částí interiéru se mají týkat v budoucnu?
Výše uvedené "viditelné" aktivity pak ustaly, protože spolek, do něhož mezitím vstoupil Hotel Ještěd, České Radiokomunikace a Liberecký kraj, upnul síly i peníze směrem k podkladům pro přípravu budoucí celkové rekonstrukce. Lidé mohli mít pocit, že Ještěd utichl, ale to jen zdánlivě. Spíš naopak, protože začaly vznikat velmi zásadní podklady pro budoucí projekt kompletní obnovy. Muselo se připravit digitální zaměření, zpracovával se například stavebnětechnický a stavebněhistorický průzkum nebo inventarizace prvků v interiéru. Hlavním výstupem práce pak byla architektonická studie, která řeší konkrétní otázky rekonstrukce. Ta se veřejnosti představila v květnu 2021.
Snažíme se ale pokračovat také s těmi drobnými, okamžitě viditelnými změnami. Některé z nich možná ani návštěvníci nepostřehnou na první pohled, ale jsou součástí výjimečnosti stavby. Konkrétně mám na mysli například koncovky hliníkových lišt, které jsou paprskovitě uspořádané na stropě v celém patře s restaurací. Na jejich koncích směrem k oknům byla malá světýlka, která ale svítila jen velmi krátce po otevření Ještědu. Před pár lety jsme se pustili do jejich obnovy, dnes svítí večer v salonku a v kavárně všechna, v restauraci pak každé druhé. Je to takový detail od autorů Ještědu, který nám připadá důležitý. Ale jsou i další věci. Podařilo se nám například sehnat původní plastovou kukaň od telefonního automatu, umístěnou dříve v hale. Ta čeká na svou instalaci. A jako nejnovější věc si teď lidé mohou užít atmosféru originální barevnosti patra s restaurací. To se podařilo navrácením původní barvy na čalouněné ostění vnitřního tubusu a protější stěny s okny na celém největším patře Ještědu. Ta byla z původní tmavší okrové v 90. letech nešťastně přestříkána na šedou barvu. Mnohokrát jsme řešili, jak nepůvodní nástřik odstranit – chemicky, mechanicky, nebo kompletní výměnou. Až nedávno jsme nejprve na menších plochách vyzkoušeli plastický materiál pod barvou nahradit novým nátěrem a výsledek byl tak dobrý, že jsme se pustili do všech dalších částí. Dnes si ho mohou užít i návštěvníci.

Jaká jsou specifika jednotlivých obnovovaných částí, případně požadavky odborníků památkové péče?
Dosud se práce týkaly hlavně částí interiérů. Tam jsme byli vždy ve shodě, protože i my se snažíme o původní stav. Současně ale Ještěd není muzeum. Probíhá v něm náročný každodenní provoz. Což s sebou nese komplikace a opotřebovávání zrenovovaných kousků, na druhou stranu ale věříme, že autoři Ještědu v čele s Karlem Hubáčkem by byli rádi právě za to, že hotel slouží stále svému původnímu účelu. Co se týče celkové rekonstrukce stavby, tam bylo samozřejmě slovo památkářů důležité. Konzultovali jsme jednotlivé kroky záměru obnovy i konečnou architektonickou studii a Vědecká rada generální ředitelky Národního památkového ústavu přijala stanovisko, ve kterém oceňuje dosavadní přístup, zvolený proces a předloženou studii považuje za velmi dobré východisko pro projektovou přípravu.

Architekt Karel Hubáček.

• Jeden z nejuznávanějších českých architektů druhé poloviny 20. století a zároveň jediný držitel Perretovy ceny od Mezinárodní unie architektů – získal ji v roce 1969 za návrh televizního vysílače a hotelu na Ještědu.

• Narodil se 23. února 1924 v Praze, ale většinu svého života prožil v Liberci, kam se s rodinou přestěhoval. Zde také 23. listopadu 2011 zemřel.

• Mezi jeho nejznámější realizace z libereckého kraje patří kromě Ještědu jeho vlastní montovaný rodinný dům (1960) a Obchodní dům Ještěd v Liberci (1979), který navrhl spolu s Miroslavem Masákem. Ten se bohužel nedochoval.

• Kromě toho se podílel s Jiřím Hakulínem na přestavbě divadla DAMU, divadla Husa na provázku v Brně, je autorem Kulturního domu s koncertní síní v Teplicích nebo Meteorologické věže v Praze-Libuši.

Servírka v něm za den nachodila víc kilometrů, než kolik měří půlmaraton. Pod jeho majitelem explodovala v centru Liberce před 30 lety bomba. A když se nebe rozběsní, zdá se, jako by na Ještědu přestaly platit přírodní zákony.

Jeden z divů Česka – skoro sto metrů vysoký horský hotel a vysílač na Ještědu – by nejspíš vůbec nevznikl, nebýt třeskutých mrazů a 'mistra', který ve staré chatě na Ještědu zapomněl na mnohokrát prověřenou moudrost 'Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán'. A nebo by alespoň vypadal jinak.

Seznam Zprávy přinášejí málo známé historky a zajímavosti o této unikátní památce, jež patří k nejpopulárnějším místům v Česku. Autor stavby, Karel Hubáček, by se letos dožil 100 let.

Na počátku byla benzínová pájka

Jak už bylo naznačeno v úvodu, ke vzniku moderního vysílače a horského hotelu ve tvaru rotačního hyperboloidu přispěl ničivý požár. Na 1012 metrů vysokém vrcholu po sobě zanechal ruinu původní třípodlažní chaty s rozhlednou a vyžádal si výstavbu něčeho nového, v čem by se spojily účely radiokomunikační a rekreační.

Požár, který vypukl 31. ledna 1963 před šestou hodinou večer, popisuje zevrubně Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje v historické sekci svého webu.

Venkovní teplota dosahovala tehdy mínus deseti stupňů. Oheň se rozhořel ve stoupačce, v níž viník katastrofy rozehříval zamrzlé vodovodní potrubí benzínovou pájkou. Dutá stěna obložená korkem se rychle vzňala a požár zachvátil celou budovu, převážně dřevěnou.

Rozšiřování plamenů se z počátku snažili zabránit zaměstnanci vysílače a hotelu i ubytovaní hosté. V boji s ohněm jim však sloužily pouze vnitřní požární vodovod, ruční hasicí přístroje a veškeré možné nářadí.

Později přispěchali na pomoc profesionální a dobrovolní hasiči a vojáci z liberecké posádky. Poněvadž však vládla tuhá zima, nedokázala vyjet po zasněžené strmé silnici na Ještěd žádná hasičská auta. Veškerou dopravu záchranářů a prostředků na likvidaci požáru tak mohla zabezpečit jen kabinová lanovka.

Ničivý živel zpustošil budovu z roku 1907 tak, že bylo nutné ji strhnout. Škoda dosáhla bezmála tří milionů korun, což v současné době odpovídá přinejmenším sto milionům korun. Požár se naštěstí obešel bez obětí na životech a vážnějších zranění.

Architekta nepustili na převzetí Perretovy ceny

Bylo velkým štěstím v neštěstí, že nový radiokomunikační vysílač a hotel s restaurací bylo potřeba postavit co nejrychleji. Jeho projektování zapadlo do doby, kdy komunistický režim uvolňoval otěže a více svobody se promítlo i do architektury.

Architekt Karel Hubáček díky tomu mohl vymyslet na plochém přírodním vrcholu Ještědu novou železobetonovou špičku s hliníkovými a laminátovými prvky, vybranou později v rozsáhlé anketě za nejvýznamnější českou stavbu 20. století.

Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však zadusila na dlouhou dobu veškeré volnomyšlenkářství, na což doplatil rovněž Karel Hubáček. V roce 1969 sice získal za svůj neotřelý nápad prestižní uznání od Mezinárodní unie architektů - Cenu Augusta Perreta. Představitelé komunistického režimu ho však nepustili do Argentiny, aby si ji osobně převzal.

Vysílač a horský hotel, o němž se hovořilo jako o futuristickém díle, nicméně liberecké Pozemní stavby dokončily. Severočeské muzeum schraňuje pozvánku na slavnostní otevření Ještědu s datem 9. července 1973.

Okresní výbor KSČ na ní o Hubáčkově geniálním výtvoru hovořil jako o 'symbolu socialistické spolupráce dělníků a techniků'. O novém Ještědu psaly pochvalně komunistické tiskoviny - celostátní Rudé Právo, severočeský Průboj a liberecký Vpřed. O Karlu Hubáčkovi se ve svých zprávách nezmínily jediným slovem.

Má Ještěd narozeniny v červenci, nebo v září?

V roce 2013 se rozproudila diskuse na téma, kdy začal být hotel s restaurací přístupný veřejnosti. Probíraly se dvě verze – 9. července nebo 21. září 1973. Čtyřicáté oslavy založení Ještědu pořádané Libereckým krajem se vztahovaly k datu 21. září. Rovněž ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek se přikláněl ke konci léta, a ne k jeho začátku.

Podle něj uzavřely v roce 1972 Pozemní stavby Liberec socialistický závazek, že Ještěd se otevře již v červenci příštího roku. Což se prý skutečně stalo, ale mohli ho navštívit pouze komunističtí papaláši. "Obyčejní lidé se na Ještěd dostali za více než dva měsíce," upozornil Jiří Křížek.

Také Petr Hubáček, vnuk architekta Karla Hubáčka, v roce 2013 uvedl, že Ještěd by měl slavit narozeniny 21. září. "Po červencové akci pro papaláše se na Ještědu ještě cosi dodělávalo," poznamenal.

Jaroslav Morávek, bývalý ředitel Pozemních staveb Liberec, si však byl jistý, že jeho zaměstnanci dodělali Ještěd v červenci 1973, aby se tam mohli vypravit návštěvníci oblíbených Libereckých výstavních trhů. Okresní noviny Vpřed navíc 13. července téhož roku vyzývaly čtenáře, ať vysílač a horský hotel navštíví. Nelze si dost dobře představit, že by komunističtí redaktoři zvali pracující na zavřený Ještěd. Navíc okresní noviny přinesly snímek plné restaurace.

Výsledek diskuse tedy zůstává nejasný. A správné datum otevření je tak trochu záhadou.

Divoké devadesátky se nevyhnuly ani Ještědu

Prvních šestnáct let existence Ještědu bylo spojeno s komunistickým režimem a hospodařily v něm socialistické podniky Restaurace Liberec a Správa radiokomunikací. Po roce 1989 změnil Ještěd několikrát majitele. V roce 1992 ho od Okresního úřadu Liberec koupila akciová společnost Jizera a své působení na ikonické stavbě zahájila opulentní slavnostní a ohňostrojem.

Ani Ještěd se však nevyhnul dopadům divokých devadesátek, spojených s privatizačními přešlapy. Původní vlastníci Jizery prodali krachující společnost i s budovou novým majitelům, ale ani ti si s obřími dluhy neporadili. Tři společníci Jizery skončili dokonce u Krajského soudu v Liberci a za zneužívání informací v obchodním styku jim hrozilo až 12 let vězení. Předsedkyně senátu je ovšem zprostila obžaloby.

Jeden z nich se ocitl za čas u soudu v roli poškozeného. Stal se totiž v souvislosti s Ještědem obětí vydírání a pokusu o vraždu. Podle policejního vyšetřování se dostal v roce 1994 do vyhroceného sporu se svým společníkem ve společnosti Jizera a pod jeho autem explodovala v rušném centru Liberce za jízdy výbušnina.

Podnikatele uchránila silná konstrukce jeho mercedesu, v silnici pod ním zůstala hluboká díra, kolemjdoucí vyvázli naštěstí nezraněni. Poté si objednavatel zločinu najal na spolumajitele společnosti Jizera střelce. Ten si však nakonec vše rozmyslel a atentát neprovedl.

V roce 1996 se společnost Jizera ocitla v konkursu. Dluhy se pohybovaly kolem půl miliardy korun. Čtyři roky na to získaly vysílač a horský hotel České radiokomunikace. V roce 2008 chtěl stavbu koupit Liberecký kraj, nabízel 76 milionů korun, ale z prodeje nakonec sešlo.

Za několik let přestal být Ještěd klenotem v českých rukou, poněvadž České radiokomunikace připadly fondům australské skupiny Macquarie. Platí to dodnes, v roce 2021 koupil České radiokomunikace londýnský fond Cordiant Digital Infrastructure.

Bouřka pohne vodou ve sklenici

V současné době podniká v horském hotelu a restauraci společnost Ještěd. Její jednatel Petr Šmaus přišel 'nahoru' již v roce 1996. Vystřídal neúspěšnou Jizeru a za bezmála třicet let poznal kromě jiného, jak se Ještěd chová při Božím dopuštění v létě i v zimě. Během hromobití nezůstává opláštění rotačního hyperboloidu v klidu.

V šestém patře se dá při bouřce pozorovat, jak se vlní voda ve sklenici a Ještěd lehce vrní. Při průtrži mračen teče voda na oknech navzdory zemské přitažlivosti opačným směrem. Vichřice ji totiž žene do výšky.

Hodně hostů si takové chvíle vychutnává, ale někteří útlocitnější lidé se dle Šmause při bouřce údajně třásli na Ještědu natolik, že hotel raději opustili. Byť je konstruovaný tak, aby mu blesky neuškodily.

V sibérii měli za den jen dva hosty

Hotel s restaurací nájemce nezavírá ani za největších plískanic. "Pokud se k nám někdo dostane, obsloužíme ho. Vzpomínám si, jak jednou kvůli obrovské vánici nejezdila kabinová lanovka a zapadanou silnicí se nedalo projet. Za celý den k nám přišli do restaurace jen dva lidi," vzpomíná Petr Šmaus.

Na Ještědu tedy nezavírají ani jediný den v roce, i během pětidenní odstávky zůstalo letos v listopadu otevřené alespoň bistro. Budova úplně neosiřela ani za nejhorší covidové pandemie. Turisté k ní často šplhali s vlastními zásobami na velmi oblíbené výšlapy za vycházejícím sluncem. Případně v době inverze, kdy se údolí pod horou zahalí do mlhy a z bílé kaše vyčuhují pouze nejvyšší kopce jako třeba Ralsko, Bezděz nebo Kozákov.

Závody do vrchu s pivními sudy na zádech

Obvod rotačního hyperboloidu činí asi 100 metrů. Restaurace se salónkem se sice netáhne po celé jeho délce, ale přesto se personál na Ještědu nemůže skládat z dýchavičných obtloustlých kuřáků. Test s krokoměry ukázal, že jedna servírka nachodila za směnu 26 kilometrů, mnoho z nich s jídlem a nápoji v ruce. Bez sportovní průpravy by nevydržela.

Její kolega číšník využil takového tréninku v restauraci a pustil se pak do oblíbené disciplíny některých libereckých sportsmanů – zdolávání Ještědu přes sjezdovku Pod Lany. "Vytvořil pak dokonce rekord v počtu výstupů za jeden den," říká Petr Šmaus.

Více než 20 let slouží severní úbočí Ještědu pro neobvyklé závody ve vynášení pivních sudů. A pozor, plných. Chlapi se dřou do 1012 metrů nad mořem s padesáti litry, ženy se třiceti a dorostenci s patnácti. Od spodní stanice lanovky překonávají převýšení 400 metrů. Existuje rovněž kategorie pro rodiče s dětmi v krosnách. Rekord drží z roku 2013 Zdeněk Pácha. K horskému vysílači a hotelu se vyšplhal zhruba za 37 minut. Trénoval doma v Beskydech.

Ještěd je ledová hora

Na Ještěd stoupá jenom jedna silnice. Úsek od Výpřeže k parkovišti pod Ještědkou není v zimě pro nezkušené nebo špatné řidiče. Od Ještědky dál se pak vine asfaltová, úzká a hodně strmá cesta až na vrchol. Dvě auta se na ní nevyhnou, proto řídí provoz semafory. Nevelké parkoviště u hotelu však smí využívat výhradně hoteloví hosté. Ostatní musejí parkovat právě u chaty Ještědka nebo případně ještě níže, na Výpřeži.

Příliš mnoho vedlejších přístupových cest a pěšin nedovoluje zjistit, kolik turistů Ještěd ročně navštíví. "Nedá se tam umístit elektronické počitadlo jako na místa, kam chodí lidé pouze z jednoho směru," vysvětluje Petr Šmaus. "Ale odhadujeme, že ročně jich může být kolem tří set tisíc."

Ještěd ve filmu

• Ošklivá slečna (1959) - film, zde se mihla ještě původní chata na Ještědu.
• My všichni školou povinní (seriál) , díl Rozsudek (1984)
• Grandhotel (2006) - film Davida Ondříčka
• To se vysvětlí, soudruzi (seriál) - díl Copak je to za veksláka (2024)

Ještěd je sice největším vrcholem Ještědsko-kozákovského hřebenu, ale v zimě ho nepokrývá tolik sněhu jako okolní horské partie. Na Ještědu totiž často a hodně fouká a vločky se na skaliskách špatně drží.

"Ještěd je spíše ledová hora. Vrstva ledu se vytváří také na vysílači a hotelu a sjíždí dolů. Rozráží se sice o krakorce u umístěné na plášti budovy, ale někdy musíme kvůli hrozícímu nebezpečí omezovat vstup do některých prostorů pod ochozem," upozorňuje Petr Šmaus.

Topení a elektřina stojí "majlant"

Horský hotel a vysílač se rozprostírá na nehostinném 'vidrholci', a tak nájemce utratí ročně okolo 3,5 milionu korun za topení a elektřinu. Kotelna je na mazut a palivo se do ní dopravuje nadvakrát. Velká cisterna ho doveze na parkoviště k Ještědce a tam se přečerpá do menších aut, která vyjedou až na vrchol.

Díky svému radiokomunikačnímu významu není Ještěd závislý pouze na elektřině ze sítě. V případě výpadku dodává proud výkonný nouzový zdroj. Vodu bral vysílač a horský hotel původně z prameniště pod Ještědkou. Přestala však stačit, a tak ji nyní čerpá ze tří podzemních vrtů. Odpadní vody, a že jich není málo, se už nečistí přímo na Ještědu jako dřív. Proudí trubkami pod sjezdovkou do městské kanalizace.

Ztracené vybavení nahrazují věrné kopie

Vnitřní vybavení Ještědu pochází z hlavy architekta Otakara Binara. Původní nábytek během desetiletí zmizel, po nevydařené privatizaci z roku 1992 nový vlastník rozprodal nebo zlikvidoval spoustu unikátů z interiéru a nahradil je novými věcmi. Zapsaný spolek Ještěd 73 vrátil během uplynulých deseti let původní podobu salónku a baru Avion.

K obnově částí interiéru přispěli Liberecký kraj, České radiokomunikace, hotel a také řada dárců, zapojených do veřejné sbírky. V poslední době se podařilo dostat na obložení stěn v salónku a restauraci dřívější okrovou barvu, nahrazenou v první polovině devadesátých let minulého století tehdy populární stříbrnošedým nástřikem.

Některé pokoje jsou jako dřív jen s umyvadlem

Ve spolupráci s Otakarem Binarem vytvořil současný nájemce hotelu dva retro pokoje podle původní předlohy. V Ještědu se nyní nacházejí pokoje typu Comfort, Family, Apartmá a Director, vzniklý z bývalé kanceláře ředitele hotelu.

V Ještědu připomínají bývalé časy dvoulůžkové pokoje typu Economy s toaletou a sprchou na chodbě. Booking.com je nabízel v noci z 3. na 4. prosince 2024 pro dva dospělé i se snídaní za 3325 korun. "Mezi našimi klienty převažují Češi, za covidové pandemie nás zachránili v obdobích, když jsme měli alespoň na nějakou dobu otevřeno," tvrdí Petr Šmaus.

Karlové mají až do konce března 2025 slevu

Tvůrce Ještědu Karel Hubáček by letos oslavil 100. narozeniny. Horský hotel ho připomíná nezvyklou slevovou akcí. Klienti s křestním jménem či příjmením Karel zaplatí od 1. listopadu 2023 do 31. března 2025 za ubytování poloviční cenu. S výjimkou povánočního týdne a Silvestra.

A tečka? Kdyby přišel Karel Hubáček se svým jedinečným nápadem v současné době, bezpochyby by pohořel. Zákony na ochranu životního prostředí jsou mnohem přísnější než před šedesáti lety a ochránci přírody by monumentální stavbu na vrcholu Ještědu velmi pravděpodobně nedopustili. Vyrostla by tam maximálně budova, která by napodobovala původní horskou chatu s rozhlednou vysokou 23 metrů.

zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-cestovani-jested-historie-zajimavosti-265376

Ještěd 6x jinak... Co vybereme???