Hamrštejn - hrad 

Hamrštejn - Na ochranu staré obchodní cesty vedoucí údolím řeky Nisy Zhořelecké přes Liberec do Žitavy byl vybudován menší, ale pro osídlování Liberecka důležitý, hrad zvaný Hamrštejn. Stojí přibližně mezi Libercem a Chrastavou na návrší obtékaném ze tří stran Nisou, na západní straně chráněném hlubokým příkopem. Nedostatek písemných zpráv nám zatím nedovoluje přesněji určit, kdy a kým byl tento hrad založen. Převládá názor, že se tak stalo za vlády českého krále Přemysla Otakara II. (1253 – 1278). V zápise z roku 1357 se píše o hradu již stojícím. Jeho majitelem byl tehdy Bedřich z Bibrštejna, majitel frýdlantského panství. Kromě ochrany zmíněné cesty měla jistě posádka hradu zajišťovat i bezpečnost obyvatel v povodí Nisy a pravděpodobně též nerušené dolování rud u Machnína a Andělské hory. Velitel hradu byl purkrabí, který zde také bydlel. Tento úřad na Hamrštejně dlouho zastávali členové rodiny Daksů. Za válek husitských se v roce 1433 zmocnil hradu Jan Čapek ze Sán a obsadil ho husitskou posádkou. Je pozoruhodné, že po skončení bojů sídlili Daksové na hradu dále, až do sedmdesátých let 15. století. Teprve koncem 16. století ztratil hrad svůj obranný význam, zůstal neobsazen a zpustl. Místo, kde stojí Hamrštejn, je dnes poměrně hustě zalesněné. Nalezneme zde pouze zbytky zdí, jimiž byl ohrazen vnitřní prostor hradu oválného půdorysu, o délce cca 80 a šířce 25 metrů. Na koncích nádvoří se nacházejí zbytky dvou věží oválného průřezu. Větší, na straně severovýchodní, stojí na vyvýšené skále a měla zřejmě funkci obytnou. Je vyzděna z lomového kamene. Má průměr 10,5 metru a tloušťku stěn od 1,5 do 2 metrů. Druhá, menší věž, umístěná ve vzdálenosti asi 40 metrů od první, má půdorys nepravidelnější. Sloužila nejspíše jako pozorovatelna a hláska. Je přístupná pouze po úzkých ve skále vytesaných stupních. Mezi první věží a hradbou zůstal průchod široký 2 – 3 metry. Rovněž mezi druhou věží a ohradní zdí je ponechána úzká pěšina obíhající na vnitřní straně hradeb kolem dokola. Příjezd k hradu ze severovýchodní strany vedl k bráně, která se zřítila teprve v roce 1882 a zůstala po ní dnes pouze mezera v hradbách. Na straně jihozápadní se původně nacházela v hradbách menší branka, od níž vedla pěšina do ochranného příkopu a dále dolů k Nise. Příkop měl strmé svahy a odděloval hrad od hřbetu ostrohu, odkud byl snadnější přístup. Dnes se zbytky hradu téměř ztrácejí v krajině, postupně se jich zmocňuje příroda. Zasluhovaly by určitě větší konzervátorské péče jako vzácní svědkové dávné minulosti našeho kraje. 

Text: Liberecké domy hovoří I. díl, Ing. Arch. Svatopluk Technik

V roce 1428 se poblíž hradu Hamrštejn odehrála jediná husitská bitva v okolí Liberce. Husité v tom roce rabovali Žitavsko a na podzim se obrátili s bohatou kořistí na cestu domů. Lužičané je pronásledovali až k Machnínu, kde je v neschůdném terénu napadli. Hejtman Jan Kralovec musel na bojišti zanechat většinu kořisti a tím se mu podařilo zachránit část zdecimovaného vojska.

Hamrštejn

Posádku hradu tvořilo několik desítek mužů pod velením purkrabího. Prvním známým purkrabím byl roku 1409 Hans Dachs ze slezské rytířské rodiny. Mezi léty 1414 až 1425 zde byl purkrabím Fredemann z Gersdorfu. V dochované listině datované 25. 9. 1411 je v tomto úřadu uveden Mikuláš Dachs. V době husitské patřili Biberštejnové k protivníkům husitů a do protikališnického tábora tak patřil přirozeně i Mikuláš Dachs a posádka hradu Hamrštejn. Jejich postavení bylo poměrně problematické - pouhých 10 km od hradu byl husity obsazený Grabštejn, husitskou posádku měla i dřevěná tvrz v Chrastavě a posádka nedalekého Raimundu byla značně nespolehlivá. Není jisté, zda posádka Hamrštejnu postupovala proti husitům aktivně, je však známo, že Dachs dodával do Lužice cenné zprávy a že na hrad zajížděli žitavští poslové.
Roku 1433 napadli žoldnéři Oldřicha z Biberštejna část grabštejnské husitské posádky vracející se z nájezdu na Frýdlantsko a porazili ji. Svého vítězství pak využili, podnikli výpad k Chrastavě a tamní tvrz vypálili. Snad aby husité náhradou získali jiné opevněné místo, zformovali u Českého Dubu oddíl o 400 jezdcích pod velením Jana Čapka ze Sán, který vytáhl proti Hamrštejnu. Dne 23. února vyslal ještě Dachs do Zhořelce posla s žádostí o pomoc. Než však ta dorazila, drželi již Hamrštejn husité, kterým se obránci patrně pod tlakem mnohonásobné přesily po dohodě vzdali. Hrad zůstal v husitských rukách až do roku 1435, kdy se vrátil zpět do Dachsova držení.

Po skončení husitských válek se rozhořelo množství regionálních konfliktů mezi jednotlivými šlechtici. Zatímco na Českolipsku došlo k válce mezi Lužicí a Vartenberky, na Liberecku došlo k bojům mezi Biberštejny a Doníny. Roku 1450 se Biberštejnové přidali k vojsku lužických měst, které oblehlo a po třech týdnech dobylo Grabštejn, následkem čehož se Václav z Donína musel zavázat, že již nebude bojovat proti Lužici. Roku 1467 napadl Mikuláš Dachs Chrastavu a vzápětí se Donínové na čas zmocnili Hamrštejna. Od roku 1452 do roku 1486 byl purkrabím na Hamrštejně Heinz Dachs, syn Mikuláše Dachse.

Od roku 1454 patřil hrad Oldřichovi, Václavovi a Bedřichovi z Biberštejna. Spor o jeho vlastnictví poté vyhrál Václav z Biberštejna. Ten stál za vlády Jiřího z Poděbrad na straně uherského krále Matyáše. Protože však po uzavření smíru neuznali Václav a Bedřich z Biberštejna včas českého krále Vladislava II. Jagellonského, byl Hamrštejn prohlášen za propadlé léno a purkrabím se stal Hanuš z Rechenberka. Hanuš byl nařčen Janem z Donína z neoprávněného držení vesnic Machnín, Krásná Studánka, Svárov a Molberk. Zatímco Machnín tehdy připadl Donínům, zbylé vesnice měly patřit Hamrštejnu. Vrchními pány oblasti tak zůstávali Biberštejnové. Když na český trůn nastoupil Ludvík Jagellonský, propůjčil Oldřichovi z Biberštejna roku 1517 opět všechny jeho statky, Hamrštejn mezi nimi. Na počátku 16. století připadl hrad jako zástava Ulrichu Gotschovi, ale brzy nato se jeho majiteli opět stali páni z Biberštejna. Roku 1545 došlo k uzavření vleklého (bezmála 100 let) sporu mezi Doníny a Bibrštejny o ves Machnín. Výsledkem bylo vítězství Donínů a naprostá izolace hradu. V rozsudku se píše, že k hradu patří jen to "kam dopadají kapky vody ze střechy". Roku 1551 smrtí Kryštofa z Biberštejna vymírá frýdlantská větev rodu a veškerý majetek připadá jako odumřelé léno panovníkovi.
Ve smlouvě z 1. dubna 1558, kterou zakoupil Bedřich z Redernu frýdlantské a liberecké panství, je Hamrštejn již uváděn jako pustý. (zdroj Wikipedie)