Frýdlantská ulice (+ Tovaryšský vrch)
Okolí dolní části Frýdlantské ulice
(20.léta, 30.léta, 11.5.1938, 1910)
V místech, kde Frýdlantská ulice překračuje Jizerský potok, vznikla
během staletí skupinka různorodých domků. Původní vzhled si nejdéle
udržela kovárna (čp. 221 - I), kterou vidíme na prostředním snímku pod
synagogou a zčásti také na prvním zcela nalevo. První vlastnický zápis o
ní pochází sice až z roku 1738, ale dá se předpokládat, že zde stávala,
jak bylo na okraji středověkých sídel zvykem, už mnohem dřív. Při
přestavbě dostal její štít i přístavek obložení různobarevnou břidlou
(1831). Po celou dobu její existence se v archivních záznamech uvádějí
jako majitelé nebo uživatelé kováři. Nejdéle, od roku 1895, ji vlastnil
kovář Josef Bernhard s manželkou Marií, a proto se stala známou jako
Bernhardova. Po zakrytí Jizerského potoka (1884) se ocitla zčásti pod
úrovní ulice. Horším zásahem do celého hustě zastavěného prodtoru však
hrozil záměr přímého propojení Turnerské (Sokolské) ulice se
Zhořeleckou, jenž uzrál v roce 1926. Plánovaná trasa vedla přes kovárnu,
kterou proto staří manželé prodali městu, ale protože realizace
přestavby vázla, zůstali zde nadále. Jejich adoptivní syn Adalbert
Sluwa-Bernhard se po návratu do Liberce spojil s kovářem Rudolfem
Procházkou a společně si pak kovárnu od města pronajali. V podkroví
bydlela tehdy ještě dámská krejčová Marie Prokopová. Stav domu určeného k
demolici se rapidně zhoršoval, až ho komise označila za havarijní a
nařídila jeho zboření (1933).
Je příznačné pro dobu krize, že na
tuto celkem bezvýznamnou demoliční práci se přihlásilo celkem šest
firem. jejich nabídky se pohybovaly od dvou do dvanácti tisíc korun.
Zvítězila u města dobře zapsaná firma E.Schäfer a spol., která kovárnu
5.3.1938 zbourala. Současně padly i sousední objekty bránící napřímení
Sokolské ulici.
Na prvním záběru je vpravo dům čp. 337-I, postavený
roku 1884 řezníkem Johannem Riegerem. Byl dlouho určen k demolici, ale
zboření se dočkal až po požáru v sedmdesátých letech. Z vyobrazených
objektů se zachovalo jen několik domů po levé straně ulice.
Na
třetím snímku je pohled opačným směrem z Pastýřské ulice už po zboření
kovárny i sousedních domů. Vlevo je průhled Malou Sokolskou ulicí, které
dominuje boční štít domu čp. 363-I, nad nímž vystupují věže kostela sv.
Kříže. Vpravo je část bývalé Klingerovy koželužny.
(zdroj Kniha o Liberci)
.
Frýdlantská ulice
Už samotná křivolakost svědčí o starobylosti ulice, kterou procházela v dávné minulosti zemská stezka, spadající hlubokým úvozem z libereckého tržiště do údolí Jizerského potoka a pokračující dál na Frýdlant a do Lužice. Její obestavční tvořilo až do konce I7. století jen několik dřevěných domků, sousedících zahradami s měšťanskými domy při Železné ulici a Novoměstském náměstí.
Nejstarší objekty byly na horním konci. Na nároží s Železnou ulicí stával jeden z nejstarších zájezdních hostinců. Po jeho přestavbě do dnešní podoby v roce 1891 se na něj výškově i vzhledově napojil níže položený objekt čp. 1321-I, jehož vchod z Frýdlantské ulice již má secesní úpravu. Naproti bývala prastará kovárna a zároveň zájezdní hospoda (čp. 184-I), přimykající se bokem k hostinci U Zlaté koruny. Oba domy ustoupily roku 1884 nárožní budově dnešního magistrátu.
Po prodloužení císařské silnice do Frýdlantu v letech 1830-34 se zvýšil I dopravní význam Frýdlantské ulice, která se částečně zklidnila až po dobudování jakéhosi prvního dopravního obchvatu centra proražením dnešních ulic Rumunské (1885), Palachovy (1875) a Sokolské (1888). Posledně jmenovaná ulice se původně stáčela do Frýdlantské nynější Malou Sokolskou ulicí.
Na nároží s Mariánskou ulicí vyrostl roku 1877 dům čp. 210-I (v devadesátých letech prodejna obuvi), postavený Adolfem Bůrgerem. Za první republiky zde býval obchod se sportovními potřebami (Sieber).
Také sousední níže položený dům (čp. 209-I) dostal koncem 19. století novorenesanční podobu (stavitelé Sachers a Gärtner).
Na něj navazuje na dolní straně budova s kinem Varšava, nejstarším stálým biografem v Liberci. Na podzim 1995 zbořený dům čp. 211-I, přiléhající zezdola ke kinu, je dílem stavitele Holuba (1840). Koncem 19. století ho koupil pekar Antonín Kulhánek a otevřel si zde obchod s potravinami. Jeho proslavenými specialitami bylo kysané červené zelí a nakládané okurky. Dům se díky manželům Kulhánkovým stal azylem libereckých Čechů.
Většina domů v dolní části ulice byla zbořena. Zachován měl být dům čp. 214 - I z roku 1869 na nároží ulice Malá Sokolská, v němž mívala za první republiky kavárnu Marie Leppeltová. V altánku na zahradě "bydlel" v roce 1927 se souhlasem magistrátu dělník František Novotný se svou družkou Marií Kovářovou a dvaapůlročním dítětem. O tento přístřešek bez možnosti vytápění a jakéhokoliv příslušenství se navíc dělil s podomním obchodníkem Emilem Vokůrkou, žijícím zde s Terezií Štruncovou. Obě rodiny odděloval pouze závěs. I to patří k historu Liberce.
Přestavba zahájená v devadesátých letech mění radikálně podobu ještě nedávno zanedbané ulice. Kolem nového náměstíčka už vznikl ucelený komplex ČSOB, Základní umělecké školy i moderních obytných domů. Proměny po roce 1996, kdy vznikal tento článek dokumentují fotografie z archivu Kateřiny Odrážkové a také srovnávací fotografie.
Více na odkazu:https://www.liberecvminulostiasoucasnosti.cz/.../liberec.../
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Frýdlantská ulice v 30.letech 20.století
Průhled Frýdlantskou ulicí, za jejímž koncem je vidět vysoká dosud stojící budova (čp. 390-).V ní byl zřízen v roce 1872 hostinec "Zum Erzherzog Stephan". Nazván byl podle arcivévody Stěpána (1817-1867), vnuka císaře Leopolda II.Na základě zákona z roku 1919 muselo být jeho označení zrušeno a přejmenoval se na "Schillerhof". Po roce 1918 se v něm tajně scházeli monarchisté. Vlevo od něj vyčnívá boční stěna hostince "Zur Stadt Friedland" (čp. 337-I). První dům zleva je hostinec "Zum goldenen Engel" (čp. 227-I) a pod ním bývalá hospoda a vinárna "Zum Ungar" (čp. 226-I).
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Druhá polovina 19. století se vyznačovala napodobováním velkoměstského životního stylu a společenského života Vídně, který se stal vzorem nejen při přestavbě města, ale i v pohostinských zařízeních. V libereckých lepších podnicích se vařila vyhlášená jídla podle vídeňské kuchyně a podávala se vídeňská káva, po Liberci jezdily "vídeňské" fiakry. Některé podniky však kladly stále důfaz na staroněmeckou tradici a vyjadřovaly ji i ve svém názvu a interiéru.
Přetrvávala velká soustředěnost hospod zejména v centru a u velmi frekventovaných ulic, kterými se přicházelo na městské trhy, a v jejich okolí. Pozastavme se u některých z nich. Nejvíce (9) jich bylo roku 1918 v tehdy ještě velmi zastavěné a živoucí Frýdlantské ulici. Nejstaršími byly "Zum goldenen Engel"
(čp. 227-I), uváděna již roku 1794, a od roku 1836 "Zur Stadt Friedlanď" (čp. 337I). Od osmdesátých let 19. století "Elger's Restauration" (čp.241-I), kde se v roce 1905 uvádí masná tržnice. Němečtí nacionálové se scházeli od počátku devadesátých let ve sklípkovém hostinci "Kronkeller" (dnes Frýdlantská 183/2, později nám známá vinárna "Jadran") s interiérem v německém stylu s obrazem Otty von Bismarcka. Čepovalo se tu i trutnovské pivo. Od roku 1897 zde existovala vegetariánská jídelna "Thalysia" (čp. 210-I). Na konci ulice (dnes v ulici Ruprechtické) stál od roku 1872 hostinec "Zum Erzherzog Stephan" (čp. 390-I). Několik hospod bylo zřízeno v navazující Ruprechtické ulici. Na konci městského katastru zde existovala od devadesátých let "Zum Egerlánder" (původně čp. 588-I, dnes hospoda "U Jelena" s čp. 745-XIV).
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Budova základní umělecké školy
v Liberci byla otevřená 20.4. 1995 se
stala stavbou roku v soutěži o nejlepší investiční projekt. Je dílem
firem ARK architektů Jankouška a Šonského a ARCH architektů Vaněčka a
Švancera, postavila ji firma Syner. Objekt tvoří dva samostatné, ale
průchozí celky. V dolní části se nachází výceúčelový sál s bočními
galeriemi pro 200 posluchačů. Je vybaven digitálními varhanami ze
Stuttgartu. Ve druhém patře je 21 učeben hudební nauky a ním sál
Severáčk, 14 učeben a archiv. V pátém poschodí jsou výtvarné ateliéry s
modelovnou a keramickou dílnou. Ve zmenšeném šestém patře je instalovaná
plynová kotelna, v přízemí jsou obchodní prostory. Liberecká ZUŠ je
největší školou tohoto typu v republice. Navštěvuje ji 1870 žáků, o něž
se stará 70 učitelů a 8 provozních zaměstnanců.
(zdroj Karpaš - Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)
Horní a dolní část Frýdlantské ulice
(konec 19. století, 1913)
Na prvním snímku vyvstupují vpravo zubovitě do ulice dva domy, které
zůstaly přes veškeré regulační snahy na původních základech. Nad nimi se
právě připravuji přestavba domu čp. 183 - I pro okresní zastupitelstvo
(stavitel Ernst Schäfer). Vznikla zde zajímavá srostlice tří vzájemné
propojených budov (čp.184, 183, 468 - I), jež dnes využívá u větší části
Magistrát města Liberce a další úřady.
Na druhém snímku
je průhled ulicí opačným směrem. Po levé straně stojí nárožní dům
čp.227 - I, bývalý hostinec a hotel U Zlatého anděla, za ním čp.226 - I,
kde bývala vinárna U UUhra, vzpomínaná Nerudou. Na jejich místě byla
dokončena v roce 1995 budova Základní umělecké školy. Na pravé straně
jsou dnes už zbourané a nebo dosluhující budovy z poloviny 19.století.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Restaurace Elger
Některé pohlednice nás zavádějí i do trochu intimnějšího světa
Liberečanů. Tolik hostinců, kaváren, restaurací, výčepů a náleven jako
na začátku století už Liberec mít nikdy nebude. K vyobrazené hospodě ve
Frýdlantské ulici 11 patřilo i řeznictví, uzenářství a možnost
ubytování. Dnes je tu malý krámek
(zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997, nakladatelství 555)
Kino Varšava
Hostinec U Černého medvěda, čp. 236 - II. (Zum schwarzen Bären ) Stával na Tovaryšském vršku
