Chata nad Prosečí s rozhlednou

ROZHLEDNA NA PROSEČSKÉM HŘEBENU 

Nejmladší Hemmrichovou kráskou je věž na zalesněné kótě 586 m n. m.na N Prosečském hřebenu, lesnatém pásu oddělujícím Jablonec od Liberce. Tato kamenná rozhledna se zrodila na rýsovacím prkně jabloneckého architekta jako úplně poslední; téměř o tři desetiletí později než její starší sestra na Černé studnici. A málo se ví, že s místem, kde stojí, je spojena i pátá Hemmrichova věž. Obvykle se totiž sice uvádí, že rozhlednový architekt v Jizerských horách realizoval celkem čtyři věže, nicméně zapomíná se na jeho jednu, dnes již neexistující, kuriozitu - druhou dřevěnou rozhlednu, která stála v letech 1908-1921 právě na Prosečském hřebenu. Hemmrich ji navrhl ve svém klasickém stylu bytelné věže, nicméně netypicky z netrvanlivého materiálu.

Na vládu nad Prosečským hřebenem si vždy činily nárok okolní vsi - Kunratice, Lukášov, Proseč a Vratislavice; dnes je celkem spravedlivě rozdělen mezi Liberec a Jablonec. Rozhledna stojí ale již na jabloneckém katastru a patří k části Proseč; proto také někdy bývá označována jako Nad Prosečí. Její - majáku velmi podobná — krytá vyhlídková plošina s ochozem je ale dobře viditelná z obou stran: od Jizerských hori z údolí Nisy. Na rozdíl od některých jiných rozhleden není její okolí vykáceno, ale vyhlídka vyčnívá nad okolní porosty díky značné výšce věže.

K lidem je odsud velmi blízko, a tak hřeben je a býval (a asi více býval, než je) snadno dostupným a tudíž velmi navštěvovaným cílem. Je proto přirozené, že v lese často vznikala různá turistická zařízení. Současná věž je celkem třetí rozhlednou stojící na tomto místě. První z nich — obyčejnou šestimetrovou trámovou konstrukci — tu na pozemcích Karla Hübnera postavil roku 1892 Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory. Slavnostně ji otevřel 25. září 1892 a ročenka spolku uvádí, že celkové náklady na její zřízení si vyžádaly částku 216 zlatých a 80 krejcarů, které si rozdělili tesař A. Pfohl, zámečník K. Hůbner a statik - c. k. civilní inženýr Krcka; pět dalších zlatek ještě padlo na nájem pozemku a celkem prozíravě na pojištění stavby. To se ukázalo jako velmi dobré, neboť již v únoru 1894 vyhlídku zbořila silná vichřice; stalo se tak však proto, že její kotevní šrouby uvolnili zlomyslní lidé, a věž tak byla nestabilní. Spolek tehdy pobořenou konstrukci nechal opravit tak rychle a v původní podobě, že si řada lidí z okolí žádných změn na hřebeni ani nevšimla. Co však bylo podstatné — vedle věže vznikl navíc i první a velmi příjemný lesní výčep. Ale přírodní živly ani obnovené věži nedopřály dlouhý život — trámovou konstrukci 29. července 1901 rozštípal úder blesku.

Spolek tehdy prodal za 50 korun dříví z věže a dalších 436 korun vyinkasoval od pojišťovny Concordia. Vypadalo to, že věž bude opět obnovena v rekordním tempu. Jenže tehdy se již jablonecká sekce Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory rozhádala s libereckým ústředím, založila vlastní sdružení a orientovala se striktně na výstavbu na Černé studnici. Prosečský hřeben tak byl proto chvíli stranou zájmu obou spolků, Jablonečtí měli jiné zájmy a Liberečtí se o jejich "území" přirozeně nezajímali.

Proto až roku 1908 nechal Německý horský spolek pro Jablonec a okolí podle projektu architekta Roberta Hemmricha za 1 800 korun na stejném místě zřídit druhou - dvojnásobně vysokou —vyhlídkovou věž, postavenou opět ze dřeva. Měla podobu hradní hlásky se špičatou střechou a celá byla kryta prkenným pobitím. Otevřena byla 31. května 1908 při velké lesní slavnosti, která byla tak úspěšná, že stavbu rovnou zcela zaplatila. Traduje se a ve staré vlastivědě opravdu i doslova píše, že: "pokladník jen s námahou odnášel stříbrňáky domů v batohu. Hemmrichova dřevěná kráska pak vydržela na hřebeni celých 13 let — až do 21. srpna 1921, kdy ji opět zbořila vichřice.

To už představitelům jabloneckého horského spolku došla trpělivost a na Prosečský hřeben po několik let dalších let lehce zanevřeli; nebylo v Jizerských horách místa, kde by přírodní živly zničily tolik vyhlídkových věží! Trvalo skutečně pár dlouhých let, než se Německý horský spolek pro Jablonec a okolí začal opět zaobírat myšlenkami na opětovné vybudování vyhlídkové věže na větrném hřebeni. Část významných členů podobným nápadem nebyla rozhodně nadšena a chtěla se orientovat na další vylepšování "vlajkové lodi" spolku — oblíbené věže na Černé studnici. Soutěžení s libereckým horským spolkem a touha po prestiži v boji s přírodou však nakonec zvítězila; především díky členu výboru spolku Alfredu Wůnschovi. Ten pocházel z Vratislavic, a měl proto k hřebenu velmi blízký vztah. Začal proto po Jablonci, Proseči i ve Vratislavících organizovat sbírání příspěvků, sám pořádal placené přednášky a organizoval lesní slavnosti. Všechny získané peníze skládal do fondu na stavbu věže. V letech 1923-1927 spolek nakoupil několik důležitých pozemků na hřebeni; předchozí věže stávaly vždy na pronajatých místech. Důležitý byl i vznik hřebenové cesty vedoucí k Jablonci od roku 1926; po ní mohly pohodlně přicházet davy turistů k lesnímu výčepu, který zde býval i po zániku rozhledny za hezkých dní otevřený.

Chyběla tedy již jen věž. V roce 1928 — po pěti letech neúnavného činění pana Wůnsche — disponoval spolek již částkou 77 717 československých korun a 76 haléřů. Doba již ale rozhlednám nepřála tolik jako kdysi na počátku století; více jak rozhlížení po kraji byly oblíbené lesní šenky s tancem. A proto se ve spolku najednou vynořil nápad upustit od výstavby vyhlídkové věže a na zakoupených parcelách raději zřídit pořádnou horskou boudu. Celá několikaletá práce Alfreda Wůnsche a jeho přátel mohla přijít vniveč, když se 31. května 1928 ve spolku hlasovalo o tom, co bude s Prosečským hřebenem dále. Verdikt dopadl takto: 35 hlasů bylo pro boudu a 65 pro věž. Alfred Wůnsch a poslední Hemmrichova kráska vyhráli. Odpůrci rozhledny byli ale nakonec také spokojeni — bouda zde vznikla dříve jak věž — již roku 1928; postavil ji Konrad Hůbner, který zde již třicet let provozoval onen populární lesní výčep. Krátce po dokončení horskou chatu prodal hostinskému Franzi Wiesnerovi.

Stavbu věže totiž ještě chvíli pozdržela hospodářská krize. Až roku 1931 na spolkovém shromáždění vystoupil Alfred Gártner, ředitel Spořitelního a záložního spolku z Vratislavic, a tlačil na rychlé rozhodnutí o osudu plánované věže. Spolek se konečně rozhoupal a zřídil stavební výbor, v němž byli vedle členů vedení i zástupci z Vratislavic a Proseče. Na začátku roku 1932 se dílo opravdu pohnulo - z lomu na severní straně hřebene byly dopraveny na vybrané místo první žulové kameny. A 8. května téhož roku pak byla stavba 28 metrů vysoké věže podle Hemmrichova projektu zahájena položením základního kamene. Účastnili se jej zástupci obou spolků; Jablonečtí jako hostitelé a Liberečtí jako hosté. Z textů starých zpráv se zdá, že byly již zapomenuty třicet let staré křivdy; liberečtí horalé byli nazývání bratrským spolkem a staré souboje mezi Ještědem a Černou studnicí byly asi definitivě zapomenuty poté, co obě věže již obrostly mechy a lišejníky.

Hemmrichův návrh věže byl velice hezký, a jako by připomínal starou turistickou slávu Jizerských hor z přelomu 19. a 20. století. Na čtyřhranném masivním podstavci architekt umístil osmihranné tělo věže a nahoře pak kulatou vyhlídkovou plošinu - zastřešenou pro ošklivé počasí a s otevřeným ochozem pro počasí hezké. Hemmrich sice již opustil onu secesní rozevlátost a věži dal tehdy typické funkcionalistické prvky, jako například trubkové zábradlí, ale jinak měla prosečská rozhledna všechny znaky jeho ostatních věží. Byla postavena ze žuly; stroze, ale elegantně.

Stavební práce pro spolek realizovala firma Franz Reilich und Sohn ze Mšena, truhlářské výrobky dodal lukášovský F. Kaulfersch. Pokud si ještě vzpomeneme na povolání architektova otce, zaujme nás, že všechny zámečnické práce na věži prováděl jablonecký podnikatel A. Hemmrich, s vysokou mírou pravděpodobnosti blízký příbuzný tvůrce. A stavělo se díky skvělému počasí rychle až přerychle. Slavnostní otevření dokončené věže, kterou ctihodný stavební výbor v průběhu stavby oproti projektu šmahem zvýšil ještě o tři metry — se uskutečnilo již 21. srpna 1932, přesně jedenáct let po zničení dřevěné Hemmrichovy věže a čtyři měsíce po zahájení stavby. V předvečer slavnosti hořely okolo věže ohně, odpálen byl ohňostroj a slavnostně se střílelo. Druhý den pak příšlo krásné počasí, věž byla vyzdobena smrkovým chvojím. Stovky lídí se přišly na tu krásu podívat; vratislavičtí cvičenci dokonce dorazili poklusem s pozdravným přáním všeho dobrého. Děkan P. Peter Bichler z kostela Nejsvětější Trojice ve Vratislavicích sloužil dokonce u rozhledny mši; vzpomínalo se na turisty padlé v 1. světové válce; trumpetisté troubili. Předseda jabloneckého spolku Roman Weiss držel slavnostní řeč, po níž mu stavitel Reilich předal klíče od věže; předseda je obřadně převzal a prohlásil, že spolek sice bere věž pod svoji ochranu, ale zároveň ji hned předává turistické veřejnosti k využití. Scénka jako by byla beze zbytku okopírována ze slavnosti otevření železné rozhledny na Slovance před půlstoletím...

Slavnost trvala kupodivu až do pondělí a spolek pak uváděl, že za celé tři dny se na Prosečském hřebeni objevilo celkem 10 tisíc návštěvníků. Po slávě přišel čas i na konečnou bilancí, která však nemohla dopadnout tak dobře jako při otevření zdejší druhé věže. Stavba spolek přišla na 169 893 koruny a 75 haléřů. Z rozhlednového fondu byla zaplacena přesně polovina; zbylá část musela být kryta z dlouhodobé půjčky — pochopitelně poskytnuté vratislavickým Spořitelním a záložním spolkem. Částka dluhu vypadala hrozivě, ale uvážíme-li, že od otevření do konce roku 1932 navštívilo věž neuvěřitelných 8 914 návštěvníků, kteří zaplatili vstupné 7 791 korun a 60 haléřů, bylo jistě nadějné, že spolek vypůjčené peníze hravě splatí.

Podnikavý hostinský Wiesner se se spolkem hned dohodl na propojení obou zařízení; na svůj náklad pak dokonce zřídil dřevěný průchod do věže přímo z hostince. Ve výčepu pak prodával vstupenky a žíznivé výletníky měl pěkně pod kontrolou — kdo šel na pivo, nemohl nejít na věž, a kdo šel za rozhledem, dal si pak u Wiesnera něco dobrého.

Za krásných dní za vyhlídkou a v ošklivých časech za pohostinností boudy na Prosečský hřeben lidé putovali i po válce; výhodou bylo, že se chata nacházela v bezprostřední blízkosti velkých měst a byla vyhledávána jako místo, které bylo blízko, ale jaksi "za větrem". Mnozí Jablonečáci si vzpomenou na bujaré večírky pro zaměstnance zdejších podniků, které chatě přinášely ohromnou popularitu. Slyšel jsem, že zde byla dokonce za Restaurací a jídelen zřízena i působivá sklepní vinárna, jejíž krátkou slávu ovšem ukončilo protržení sousední žumpy.

V 90. letech 20. století se zdálo, že do oblíbeného horského podniku v lese mezi velkými městy přicházejí zlaté časy. Tehdejším provozovatelům se jej ale dařilo držet otevřený, včetně zpřístupněné rozhledny, jen deset let; později změnil majitele, který boudu hodlal rozsáhlou rekonstrukcí přeměnit opět v lákadlo víkendových turistů. Jenže — 3. července 2003 tři hodiny po půlnoci vypukl v chatě požár, podle všeho založený po vloupání. Přes úsilí jabloneckých hasičů stavbu z velké části úplně zničil; štěstím bylo jen to, že se nestačil rozšířit i do sousední rozhledny. Stará horská bouda byla poškozena natolik, že bylo nakonec rozhodnuto o jejím úplném odstranění. V lese tak zůstala sama stát jen Hemmrichova kráska, jediný svědek zašlé turistické slávy Prosečského hřebene; po požáru nepřístupná naštěstí jen po nějaký čas. Působí dnes mezi stromy jako osamělá hláska starodávného hradu.

zdroj: Příběhy jizerskohorských rozhleden: Marek Řeháček - Jan Pikous - Petr Kurtin, 2011

Prosečský hřeben

Na Prosečském hřebenu spojujícím Liberec s Jabloncem byla první rozhledna postavena iniciativou Německého horského spolku za vydatné pomocí majitele pozemku Karla Hůbnera z Proseče. Dne 25. 9. 1892 se konal spolkový výlet, při kterém byla šestimetrová trámová věž turistům předána. Nevydržela však dlouho. Podepsaly se na ní povětmostní vlivy i nenechavé ruce, a i když se ji několikrát podařilo opravit a znovu zpřístupnit, bouře v létě roku 1901 ji zničila definitivně. Liberecký horský spolek se neměl k výstavbě nové rozhledny, a tak se do ní pustil spolek jablonecký.

Požádal architekta Hemmricha o projekt levné vyhlídkové věže. Ten, věren své tradici navrhl opět zajímavou, i když tentokrát dřevěnou konstrukci ve tvaru kryté strážní věže. Nízké náklady projektu (1800 K) umožnily spolku ihned přistoupit k realizaci. V poslední květnový den roku 1908 byla nová, 12 m vysoká rozhledna, otevřena. Lidová slavnost, která se při té příležitosti konala, měla veliký ohlas a promítla se i do nečekaně vysokého finančního zisku. Tehdejší spolkový pokladník prý jen s velkou námahou odnášel domů batoh plný vybraných stříbrňáků. Věž sloužila turistům až do 21. 8. 1921, kdy ji silný orkán úplně zničil.

Ve výboru jabloneckého spolku se pak dlouho vedly spory o budoucnosti dalších staveb na Prosečském hřebeni. Někteří byli pro stavbu nové rozhledny spolu s chatou, jiní zastávali názor, že objekt na Černé studnici spolku úplně stačí. Nakonec chatu na Proseči postavil v roce 1928 soukromník, Konrád Hübner. O rozhlednu se však už postaral opět jablonecký spolek ve spolupráci s architektem Hemmrichem, který navrhl 28 m vysokou masívní věž ze žulových kvádrů zakončenou vyhlídkovou nástavbou. Slavnostně ji otevřeli 21.8.1932, přesně 11 let po zničení druhé věže. Byla to poslední rozhledna vybudovaná v Jizerských horách. Rozhledna slouží návštěvníkům dodnes.

zdroj: Jan Jouza - O historií a osudech rozhleden v Jizerských horách a okolí, 1993