Česká beseda a okolí

Ulice U Besedy (30.létá 20.století)

Ulice U Besedy, původně zvaná Školní, vznikla až po vybudování školy v Orlí ulici (1873). Vlevo vidíme spadat do Nisy zadní trakty nárožního domu čp. 147 - III, využívané firmou Gustav Pfohl, prodej barev, laků a štětců (založena 1927). Na pravé straně stojí před budovou školy novorenesanční vila stavitele Ferdinanda Scholze z roku 1885 (čp. 414 - III, dnes SIAL).

(zdroj Kniha o Liberci)

Z PRVNÍCH LET ČESKÉ BESEDY V LIBERCI

Liberecko bylo již v minulých staletích známé ve světě svou textilní velkovýrobou látek pro domácí trhy i na export. Koncem 18. století se velká část této výroby soustředila do tzv. manufaktur, z nichž vyrostly po zavedení parních a mechanických výrobních strojů továrny, patřící k největším v Rakousku. Stačí jen připomenout liberecký závod J. Liebiega, který byl založen r. 1806 jako hraběcí manufaktura. Průmyslové závody zaměstnávaly stovky dělníků, kteří se do Liberce a jeho předměstských obcí stěhovali nejen z okolních německých vesnic, ale z Podještědí i z českého vnitrozemí. Jména českých dělníků čteme již mezi obžalovanými vzbouřenci, kteří rozbíjeli na Liberecku stroje roku 1844. Někteří pocházeli až od Čáslavi. Vzrůst Liberce v 19. století můžeme přirovnat k prudkému rozmachu např. Ostravska v dnešní době. Roku 1801 měly liberecké čtvrtě I—IV dohromady 7763 obyvatel a roku 1846 již 12460. Po připojení páté čtvrtě — Kristiánova — stoupl počet libereckých obyvatel při sčítání roku 1857 na 18 854. Tím se stal Liberec po Praze druhým největším městem v Čechách. Počet Čechů nebyl při tomto prvním státním sčítání zjištěn. To se stalo teprve roku 1880. Tehdy žilo v Liberci 28 090 lidí, z nichž přiznalo českou obcovací řeč 2488. Protože se sčítala řeč, které každý používal při výkonu povolání, byli mezi Němce započítáni všichni zaměstnanci pošty, soudů, dráhy atd. Proto byl skutečný počet Čechů daleko větší, čehož si všímali i nezaujatí návštěvníci Liberce. Podobně tomu bylo např. i v Horním Růžodole, kde počet Čechů dosáhl r. 1880 22, 9%. Skutečný počet Čechů byl zjištěn při sčítání podle mateřské řeči r. 1921, kdy v Liberci stoupl počet příslušníků české národnosti na 4994 a v Horním Růžodole dosáhl 50,9 %. V polovině 19. století se hlásili k české národnosti dělníci, služky, řemeslníci a drobní obchodníci, kteří však pomalu bohatli. Tak vyrostla v Liberci drobná česká buržoazie, která se částečně poněmčila.

První veřejná instituce, která vzrůst české menšiny vzala na vědomí, byla katolická církev. Zavedla roku 1854 pro Čechy kázání v 6 hodin ráno v Křížovém kostele. Kazatelem byl kaplan P. Antonín Čapek, jehož nástupce P. Josef Bernat, rodák z Modřišic u Turnova, patřil k zakladatelům České besedy. Dne 10. května 1863 byl zvolen přípravný výbor a dne 22. června 1863 založilo 163 členů Českou besedu, první český spolek v Liberci, který sehrál v dějinách české menšiny významnou roli. Záhy se však počet členů zmenšil o 40 zaměstnanců dráhy Liberec - Pardubice, kterým bylo nařízeno, aby český spolek opustili nebo si hledali jiné zaměstnání. Tito Češi byli ovšem při státním sčítání počítáni mezi Němce, protože rakouská vláda tak uměle zvyšovala počet příslušníků vládnoucí německé národnosti.

Spolek Česká beseda měl již od počátku potíže s nalezením vhodné spolkové místnosti. V žádném německém hostinci je dlouho nestrpěli a ani o ně nestáli. Proto se spolek rozhodl zakoupit v Liberci nějaký malý dům, kde by mohly být umístěny spolkové místnosti, ale na zakoupení nemovitosti byl spolek příliš chudý. Byly proto rozeslány prosebné dopisy po celých Čechách, které také otiskly pražské "Národní listy". Počáteční částka 216 zlatých se do konce roku 1863 zvýšila na 500 zlatých, což stačilo k zaplacení závdavku na zakoupení domu čp. 67/III v Nádražní ulici (dnes ulice 1. máje). Další částku 1000 zlatých zapůjčila na 5%, úrok pražská Měšťanská beseda a o půjčku byl též požádán pražský podpůrný spolek českých spisovatelů Svatobor.

Svatobor byl založen roku 1862 Františkem Palackým, který byl také jeho prvním předsedou. Co vedlo Palackého k založení tohoto spolku, nevíme, ale patrně k tomu přispěla i smrt české spisovatelky Boženy Němcové, která zemřela toho roku ve veliké bídě. Spolek Svatobor měl podobným událostem zabránit; podporoval nemocné spisovatele, jejich vdovy a sirotky. Hroby zemřelých členů označoval pomníkem a vydával posmrtně jejich dílo. Poskytoval též podpory ke studijním cestám. V čele spolku stál výbor zvaný "ředitelství" spolku.

Toto ředitelství Svatoboru povolilo dne 3. dubna 1866 půjčku 1400 zlatých na 599 úrok. Půjčka měla být hypotekárně zajiš" těna na zakoupeném domě. Protože však vypukla rakousko" -pruská válka, byly peníze poukázány do Liberce až 1. listopadu 1866. Koupě domu však nebyla šťastná. Stál sice na jedné z hlavních ulic v Liberci, ale byl velmi zchátralý a opravy vyžadovaly mnoho peněz. Soused dokonce zastavěl svévolně část pozemku, patřícího k tomuto domu, a tím znemožnil jeho budoucí přestavbu. Na domě byly zajištěny dluhy a z nájemníků bylo nájemné vymáháno soudně. Tak se začalo uvažovat o jeho prodeji.

V té době se Česká beseda nastěhovala do hostince "U Uhra" ve Frýdlantské ulici, který patřil členu Besedy J. Matoušovi. Popis spolkové místnosti známe z pera českého spisovatele Jana Nerudy, který napsal o Liberci proslulý fejeton do Národních listů. Fejeton velmi ostře kritizoval útisk české menšiny, ale také její nesvornost. Byl později vydán v knize Nerudových fejetonů "Menší cesty".

Dům čp. 67/III byl prodán 31. srpna 1867 za 6750 zlatých majitelce cukrárny Elišce Hrádkové a jejímu manželovi Rudolfovi. Beseda vydělala na prodeji domu 550 zlatých. Za utržené peníze, které ovšem kupující nesložil najednou, byly zaplaceny dluhy a částka 1 140 zlatých byla uložena v liberecké spořitelně. Částka 1937 zlatých byla svěřena do opatrování pražskému Svatoboru. Ten za ni nakoupil 28 akcií Jižní dráhy, které se úrokovaly 6 9. Trvalo ještě 20 let , než se podařilo zakoupit dům čp. 143/III v ulici Na rybníčku, který byl později velkým nákladem přestavěn na  hotel Česká beseda.

autor článku Vladimír Ruda 1979

Významná spolková činnost v Liberci na konci 19.století

Od počátku osmdesátých let 19 století hrála významnou roli názorová a politická diferenciace uvnitř městské společnosti, z níž se vyčlenili němečtí nacionálové, kteří se v roce 1886 ujali vedení města. Zesiloval se česko - německý zápas na území Čech o v rámci monarchie. Do Liberce přicházeli za prací Češi z oblastí nejen za Ještědem, ale i z vnitrozemí. Důležitou skupinou mezi nimi tvořili zaměstnanci dráhy, kteří stáli v roce 1863 u zrodu prvního českého spolku v Liberci, České besedy. Od roku 1884 měla sídlo v čp. 143, jež bylo představěno v roce 1904 na secesní Národní dům. Stala se hlavním střediskem libereckých Čechů a vyvolala velkou nevoli německých obyvatel. Se stoupajícím počtem Čechů pozvolně přibývaly i další spolky (ze 14 v roce 1895 na 23 v roce 1904 a 36 v roce 1914 ). Česká beseda napomáhala prosazovat i sokolskou myšlenku, s níž jsou spojeny i počátky tělovýchovy v Liberci. V roce 1886 byla založena sokolská jednota, pro niž byl roku 1911 pro účely zřízení sokolovny zakoupem na rohu dnešní Matouškovy ulice a Na Rybníčku dům čp. 334, jehož realizaci překazilo vypuknutí války v roce 1914.

(zdroj: J.Bock - Liberec - III Jeřáb, 2016)

Původní a secesně přestavěný národní dům

(26.3 1904 a 1915, 1912 a 10.1.1943)

Roku 1887 koupila Česká beseda od paní Kateřiny Jakobové dům čp.143-III, obrácený průčelím do ulice Na Rybníčku. Postavil ho v roce 1810 soukeník Filip Jakob. Kromě České besedy zde našly útočiště další spolky, jejichž vývěsní tabule jsou upevněny na průčelí. Na snímku se vlevo rýsuje vysoký boční štít sousedního nárožního domu čp.141-III, vpravo část přístavby se sálem z roku 1888. Uprostřed v dlouhém kabátě a s holí V. Šamánek. Na druhém obrázku je průčelí Národního domu České besedy obrácené na opačnou stranu do ulice U Besedy v původní secesní podobě z roku 1904. V nižší levé části je sál, v pravé, ukončené štítem, hotel.
Třeti obrázek znázorňuje původní secesní vzhled ve své době nejhezčího sálu v Liberci, dějiště většiny kulturních a společenských událostí českých obyvatel Liberce od roku 1905, kdy byl zahájen provoz hotelu.
Za druhé světové války byl sál značně necitlivě upraven pro potřeby SA. Čtvrtý snímek zachycuje jedno z mnoha shromáždění. Po osvobození přinesla Stráž severu zprávu, že rošt topení České besedy byl plný granátů, hlavic pancéřových pěstí a talířových min dobře zakrytých uhlím. V květnu 1945 prosloužily tyto prostory kanceláři Národní pomoci pro lidi postižené válkou.

(zdroj Kniha o Liberci)

Roh ulic Oldřichovy a Na Rybníčku v 30.letech 20.století.

Domy v místech někdejšího autobusového nádraží, v současné době Billa.

Dnes stojí už jen citlivě zrenovovaný nejvzdálenější dům čp. 387-III. (zdroj Kniha o Liberci)

Ulice Na Skoku a Chrudimská

(srpen 1909, 22.6.1911)

Obě uličky probíhaly paralelně mezi nynějšími ulicemi Františkovskou a Oldřichovou.
V šedesátých letech zmizely při výstavbě sídliště.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)