Rudolfovská elektrárna
Vodní elektrárna v Liberci - Rudolfově
Rudolfovská čp.63
Vodní elektrárnu v Rudolfově v Jizerských horách najdete na okraji
Liberce při cestě do Bedřichova. Špičková se jí říká podle její funkce, v
odběratelských špičkách vypomáhala uhelné elektrárně v Andělské Hoře.
Soustava
začíná na přehradě Černá Nisa, ze které vede tříkilometrový podzemní
přivaděč, na kterém jsou další součásti (např. akvadukty, vodní zámek,
nádržky na zachycení splavenin).
Vodní dílo je naprosto unikátní
tím, že se v původní podobě dochovalo celé (části stavební, mechanické a
částečně i elektrické z let 1925-1928) a i nadále je funkční.
Od roku 2014 je areál vodního díla kulturní památkou ČR.
Rudolfovská vodní elektrárna
vyrábí energii v Jizerských horách už 93 let a turbíny i další stroje jsou stále původní a bez větších oprav. V roce 1972 sice hrozilo, že se elektrárna promění na obří sklad banánů, kvůli špatně přístupnému terénu ale nakonec socialističtí plánovači umístili sklad ovoce jinam.
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/vodni-elektrarna-v-rudolfove-je-narodni-pamatkou-20141111.html
O stavbě
Nedlouho po napouštění přehrady Bedřichov se
objevila myšlenka na energetické využití spádu mezi nádrží a Rudolfovem.
Záměr byl rozpracováván s přestávkami od roku 1908, ale k realizaci
došlo až mezi lety 1925-1928 na základě projektové dokumentace z let
1923 a 1924. Architektonický návrh vlastního objektu elektrárny,
rozděleného na strojovnu a obytný trakt se třemi služebními byty,
připravil profesor Německé vysoké školy technické v Praze Artur Payr.
Autorem vodního díla a celkového projektu se stal Ing. Ludwig Hamburger.
Elektrárna je provedena jako cihelná stavba se železobetonovými stropy
se zobytněným podkrovím, postavená na obdélném půdorysu o rozměrech 26 ×
14 m. Završuje ji valbová střecha, krytá původně bobrovkami, dnes
bitumenovým šindelem. Střechu mírně převýšeného obytného traktu, který
je pohledově jasně oddělen kolmou orientací na elektrárenskou část s
turbínovou halou, prostupují dva polovalbové vikýře. Střecha strojovny
byla původně opatřena volskými oky. Objekt charakterizuje sokl obložený
žulovými kvádry, břízolitová omítka, vysoká, bohatě členěná okna
prostupující severní, jižní a východní průčelí a prosvětlující strojovnu
a masivní, plochá korunní římsa nesoucí výrazně předsazenou střechu.
Nepřehlédnutelný prvek dodávající stavbě typický výraz představuje
zapuštění oken v hlubokých špaletách. Zajímavým detailem jsou konstrukce
nasávání a výdechu ventilace generátoru na střeše a v úrovni terénu v
jižním a severním průčelí. V turbínové hale se nachází turbosoustrojí,
které začalo dodávat proud do rozvodné sítě Přespolní elektrárny v
Liberci (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In
Reichenberg, EÜW) 1. ledna 1927. Trojfázový synchronní generátor Siemens
Schuckert, pracoval při jmenovitých otáčkách 500 ot/min, zdánlivém
elektrickém výkonu 1 200 kVA, napětí 5 500 V a účiníku cos 0,5-1.
Pohání jej dvojčitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální
hřídelí. Soupis důchodkového kontrolního úřadu z roku 1930 uvádí hltnost
0,650 m³/s, spád 170,6 m (dnes 173,5 m) a normální výkon vodního díla 1
200 hp (nyní 850 kW). Turbína se jmenovitými otáčkami 500 ot/min má
oběžná kola ze speciální ocelolitiny s přišroubovanými lopatkami. Vodní
paprsek na oběžná kola proudí dvojicí dvou dýz. Je vybavena kombinovanou
mechanickohydraulickou dvojitou regulací souosou jehlou a odchylovačem
vodního proudu (deflektorem). Regulace byla původně doplněna také
brzdicí dýzou působící proti směru točení při brždění turbíny, ta však
byla v padesátých letech odstraněna. Turbosoustrojí je po nezbytných
modernizacích stále plně funkční. Vlastní vodní dílo sestává z více než 3
km dlouhého přivaděče vedeného lesním terénem od přehrady Bedřichov,
tvořeného krytým kanálem profilu písmene U z prostého betonu (v místě
dvou akvaduktů ze železobetonu), širokým 1 m a ve středu vysokým 1,23 m.
Kromě vlastního kanálu, svrchu krytého betonovými deskami zasypanými
zeminou a opatřeného deseti záchytnými objekty, bylo nutné postavit
vtokový vzdouvací objekt pod hrází bedřichovské přehrady s hrubými
česlemi, dvě nádrže k zachycování splavenin z levostranných přítoků
přivaděče - v těchto místech je veden krátkými akvadukty - a konečně
vodní zámek s vyrovnávací komorou, odkalovací propustí, jalovým přepadem
a jemnými česlemi, ze kterého vede tlakové potrubí k elektrárně.
Ocelové nýtované tlakové potrubí o průměru 700 mm v horní části, 675 mm
ve středním a 650 mm v dolním úseku je 1 173 m dlouhé s převýšením 170
m. Ačkoliv elektrárna začala pracovat již počátkem roku 1927, jednalo se
pouze o první, vysokotlakou část celého vodního díla. Zbývalo postavit
vyrovnávací nádrž, ve které se mísí voda z odtokového kanálu od turbíny s
vodou Černé Nisy. Nezbytnou součástí je štěrková přehrážka, hradící
řeku nad nádrží a bránící jejímu zanášení sedimenty. Vodu ve vyrovnávací
nádrži zadržuje oblouková gravitační hráz zděná ze žulových kvádrů o
délce 63 m. Je vybavená základovou výpustí o průměru 0,8 m a navazuje na
ni bezpečnostní přeliv o šířce 12 m s kaskádou, hrazený automatickým
klapkovým uzávěrem s betonovým protizávažím.Objem nádrže činí 25 100 m³.
Ke vzdušné straně hráze přistupuje turbínový domek, jednoduchá
hranolová stavba z žulového neomítaného zdiva, završená železobetonovým
trámovým stropem nesoucím pultovou střechu. Na spádu 8,5 m v něm pracuje
dvojčitá spirální rychloběžná turbína typu Francis výrobce J. M. Voith z
roku 1927. Na rozdíl od Peltonovy turbíny v elektrárně byla určena
nikoliv pro špičkový, ale průběžný provoz. V letech 1961-1996
provozovala elektrárnu Severočeská energetika Děčín, v současné době ji
vlastní a spravuje Povodí Labe, s. p., závod Jablonec nad Nisou. V roce
2014 byl celý komplex včetně technologie prohlášen kulturní památkou.
Text Mgr. P. Freiwilliga
Dnes již neexistující rekreační zařízení propagační tvorby Praha - penzion "Propag"
na dobových pohlednicích. Rudolfov, naproti elektrárně. https://mapy.cz/letecka?pano=1&pid=77073423&newest=1...
archiv Outsider Art